Pratele a dobrodruzi,
S kamaradem vas zveme na cestu plnou utrpeni a zarmutku, na jejimz konci pravdepodobne nebudete bohatsi ani neobjevite zpusob, jak si zachovat vecne mladi, ale poznate hloubku svoji duse a ziskate prilezitost vykrocit z kruhu bezpeci a postavit se svemu egu.
Ano, je to tak - hledame prave vas 3 - 5 statecnych, kteri maji cas po setmeni a neboji se pouzivat Discord a roll20, na jehoz zakladech hra stoji. Nize je INTRO a TRAILER:
https://streamable.com/ii2xnu
https://docdro.id/JFtizPh
Rád bych zde založil téma, kam by jste mohli psát své kvalitní herní zažítky. Podobné téma je na rpg f, ale tam nepřispívá řada lidí d20, kteří mají určitě co nabídnout.
Abych ukázal, co tím myslím, níže je jeden z mých skvělých herních zážitků o kterém jsem již párkrát hovořil, postupem času přidám další.
Rád bych, aby toto byli zápisky věcí, které se stali ve hře. Jedno jestli to napíše hráč, nebo vypravěč. Moc netoužím po teoretickém pitvání, hráčské a herní komentáře jsou vítány!
Mohutná citadela byla vidět ze všech stran a čím víc jsem se blížil, tím více mi připadala okouzlující. Dcera hradního pána se měla během zítřejšího dne vdát za šlechtice, odkudsi z Amnu.
Seznamte se s mou nejstarší dosud žijící postavou, elfem ze světa Greyhawk. Po letech klasického hraní se stal nakonec hrdinou dobrodružství hraného mailem a potom přes herní fórum - tomu odpovídá i povaha jeho zážitků, jejichž popis bude následovat v jiném článku. ;)
Nedávno som na RPG Fóre spustil veľkú online kampaň v najstarších RPG pravidlách ever - cross medzi wargamingovým Chainmail a 0e Dungeons & Dragons. Takže najoldschoolovitejší old school. Kampaň sa hrá v štýle West Marches, teda jednorazové týždenné výpravy v otvorenej zostave hráčov. Prostredie je postapokalyptické gonzo s robotmi, dinosaurami, tyranskými čarodejmi, vedecko-výskumnými komplexami a pestrou zbierkou rás a povolaní.
Diskusie na RPG Fóre (aj pre prípadných záujemcov na hranie) tu: https://rpgforum.cz/...forum.php?f=329
Vznikol k tomu aj video kanál Karpatské bunkre, ktorý dokumentuje jednotlivé sedenia a poskytuje sprievodné komentáre: https://www.youtube....6cXj1mwqdQtBGAw
Prvé sedenie nie je technicky ani pravidlovo nič moc, ale potom sa to začne zlepšovať.
Okrem toho Markus na svojom blogu Zpátky do dungeonu! občas napíše zápis a reflexiu:
https://zpatky.wordp...ezi-wargamingu/
https://zpatky.wordp...na-horu-rendon/
Je to práce jako každá jiná. Snad jen výplata bývá trochu nepravidelnější... ale o to uspokojivější. Ovšem práce samotná je pořád stejná - největším nebezpečím je nuda a stereotyp. Amatér v oboru obvykle dlouho nevydrží, ale já jsem profesionál. Mým heslem je pečlivost a odpovědnost! A co že dělám? Zabíjím lidi.
Cesta k této povídce byla docela dlouhá a zahrnovala několik samostatných motivací a zdrojů.
Prvním z nich byla zmínka o povídce Flatland z roku 1884, kterou jsem nikdy nečetl. Jen mi přišlo zajímavé, že i ve dvourozměrném světě se může odehrát nějaký příběh.
Druhým inspiračním zdrojem byly obrázky, které jsem náhodou viděl při návštěvě své bývalé školy. Šlo o černobílé pokroucené šachovnice, ve kterých byly další tvary vytvořené pomocí negace barev. Následujících několik let jsem si takové obrázky kreslil a čím dál více mi tyto objekty přišli jako dvourozměrní tvorové.
Třetí motivace bylo prohlášení Jiřího Grygara, že "ve 2D světě nemůžou existovat tvorové z důvodu vpravdě komického - trávící trubice by způsobila, že takové tvorové nebudou držet pohromadě." To mi přišlo velmi krátkozraké. Kdo říká, že v takovém světě musí tvorové požírat nějakou potravu?
Čtvrtou motivací byl názor některých lidí, že v RPG je možné zahrát všechno - když jsem ale předestřel vizi hry v plochém světě, často jsem se setkal s odpovědí, že v takovém světě se nedá nic dělat, tak co by se v něm asi tak hrálo. Nicméně mi trvalo další tři roky, než jsem našel tři hráče, kteří se v plochém světě chtěli zahrát.
Pátou a poslední motivací byla věta "Podle RPG se nedá napsat povídka". Možná že toto není dobrá povídka, ale je to víceméně neupravovaný zápis ze hry.
A ano, JE to poněkud zvláštní povídka. Také je to hodně neobvyklý svět.
"Slyšels už, že Kjarrosova vlčí smečka opět roztrhala skupinu lidí?"
"Cože? Byli to další pytláci?"
"Jo, to byli. Dovlekli jejich těla do dědiny i s krvavým pytlem, ve kterým byla liška."
"A dobře jim tak, jinak by kníže obvinil nás. Díky Ti, vlčí hajný."
Cítil, jak mu vlasy na zátylku vstávají hrůzou. Pomalu vystupoval ze stínu - cizokrajný hábit, dlouhé copy mastných vlasů, protkaných podivnými ozdobami. Černé oči se leskly, potetovaný obličej příšerně šklebil. Byl to on... a přece nebyl. Smrt ho nějak změnila, byl jiný. Lesk v očích už nebyl šílenstvím, byla to zosobněná bolest a temnota. Neřekl ani slovo, jen jednou rukou náhle opsal veliký kruh. A tu druhou sevřel v pěst. Něco v ní křuplo, zároveň pocítil ostrou bolest u srdce. Kousl ho tam ten nejodpornější malý chlupatý pavouk, jakého kdy spatřil! Posledním zábleskem vědomí spatřil malou voskovou figurku, zlomenou vedví, jak vypadává z té pěsti...
Tohle je zápis z naší hry Hunter the Vigil, psaný formou zápisů do "profesního deníku" mé postavy, Jacka Norrmana, soukromého vyšetřovatele. Zápis je rozdělen na stránky zhruba tak, jak jdou za sebou stránky v onom deníku. :) Klidně můžete použít jako herní materiál.
Tento dlouho nesehnatelný klasik se opět objevil v Knihkupectvích v naší mateřštině a to hned dva sborníky.
Jinak na této stránce (připravte se na menší grafický šok) je možno sehnat většinu jeho díla spolu s dalšími klasiky (Stoker, Poe, Shelly, ...) v sekci knihovna volně dostupné.
Jinak také jeden celkem stylový komiks na netu inspirovaný jeho díly.
Loď, na které se on a jeho rodina plavili, když byl ještě batole, ztroskotala a on byl nalezen bezdětným (a o dítě se dlouho a marně pokoušejícím) elfským párem, žijícím na ostrově Evermeet nedaleko vesnice Elion....
už je to dost dlouho, co sem si napsal nějkou povídku, tak jsem si říkal že nemusí škodit si připomenout některé starší práce... (v zápatí je pár linků k věcem co jsou zmíněné v textu)
Zdar, byl jsem vyzván, abych sem postnul zápis z nedávného závěrečného sezení našeho krátkého kuduckého (ano, vidíte dobře) tažení, tak to zkouším.
Kritzujte jemně, je to jenom zápis :-)
Zajímá mě váš názor! První dva střípky z připravovaného textu pro Beluosus, dlouho propracovávané prostředí. Hrál jsem v něm už dvě RPG, textů z něj mám několik. Tenhle je nejčerstvější. Rychlost psaní dalších příspěvků je úměrná tomu jak mě potěší a nabudí vaše reakce, takže se do toho opřete:-) Díky moc!
„Tohle ti neprojde!“ ozval se z ničeho nic Eredriah.
Bránil se smíchu – Umi se začala zubit a přes náročnost situace sem si dovolila úsměv i já. Dvojka orků se pochechtávala a mágovi se roztřásla ramena, takže musel na chvíli sklopit zbraně. To se zase jednou sešla skupina milovníků psychologických filmů...
Tenhle kus textu mi leží v počítači už delší dobu a já nevím co s ním. Vznikl všemi těmi nesprávnými způsoby a já pořád váhám, jestli je vhodný k publikaci nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl to zjistit a vyzkoušet průzkum bojem.
Tančící dav ztuhl a stáhl se kolem nás.
Jen tak pro výstrahu jsem barmana zastřelil.
„Příště už to neudělá,“ podotknul jsem.
V davu se objevily ostré věci.
Tek vytáhl dva granáty a odjistil je.
„To neuděláš,“ řekl jeden z nich. Upír.
Elf se usmál.
Tohle jsem přede dvěma měsíci napsal jako svojí slohovou práci na češtinu. Zadání byla povídka na téma "setkání s tajemnem", nicméně originál je psaný rukou a v rychlosti (limit písemky...), takže tohle je trochu upravená verze. V originále byly nějaké trochu neobratné obraty a dialogy byly odfláknuté v rychlosti, čtěte = neskutečně trapné. Jinak se to odehrává ve světě Pavučiny, ve kterém teď hrajem, je to taková... dejme tomu Urbanfantasy, pokud by někoho zajímalo víc, tak jsme na d20 měli k dispozici sekci (PS - bylo to za 1-, prý abych si uvědomil, že to "mohlo být lepší" :)) )
„Jak si přeješ, Ještěrko,“ odvětil jsem tiše, bezvýrazně. „Kdybys...“ načal jsem pak, ale nedokončil.
„Ne...“ zavrtěla zvolna hlavou. „Ne.“
Spěšně, bez ohlédnutí, se vydala pryč.
A já jsem ji nepozorován sledoval až ke dveřím jejího příbytku - jen abych si byl jistý, že jí po cestě nikdo neublíží.
Možná jsem hlupák. Možná ne.
"Slyšela ste to?" Naklonila se kramářka přes uličku. "Prej už zas řádil, v noci!"
Její sousedka hned věděla, o kom je řeč: "Vážně? Povídejte, kde?"
"Ve skladu hedvábí pana Tionga. Málem ho chytli, prevíti. Prej na něj zas nastražili past, ale on se jim vysmál a zase utek! A jednoho vojáka zabil. A oni se přitom smějou, že prej se mu nepovedlo ani zapálit to hedvábí, jak chtěl. Ale však on na ně vyzraje, dejte na mě, něco chystá. A všechno jim to za nás za všechny spočítá!"
kapitola sedmá - ve které se něco dozvíme, ale stejně ne vše co bychom se dozvědět chtěli...
víc interakce s NPC... a víc, a víc. přiznávám, že se jí valná část odehrávala v mé hlavě a pak přeneseně v povídce... ale do dalších her se to hodilo jak spoluhráčům, tak GM, který to obratně a s chutí zneužíval. a J.E.Scott... ten mi byl nejmilejší =)
Kapitola šestá - ve které jsme měli být o trošku důkladnější
vytváření příběhů na pozadí postav může být záludné. Sethi si celou dobu nemůže vzpomenout z jediného důvodu - tehdy ještě nebyl ustanoven jeden poměrně důležitý fakt, který by celé její jednání výrazně změnil.
Dávno tomu, když slunce bylo ještě mladé, rozkládalo se pod jeho žhnoucími paprsky veliké a krásné město, největší město své doby. Město krásných panen, hrdých válečníků, město otroků a zlatých střech. Město, kterému vládla Dcera bohyně.
kapitola čtvrtá - ve které je začínáme už fakt štvát. (alespoň si to rádi namlouváme.)
začíná se formovat zápletka, možní spojenci a pravděpodobní nepřátelé. tady už byl alespoň náznak nějakého pokusu o kvalitně odvedenou práci, co na tom, že to ne vždycky vyjde...
trocha klišoidních scén, ano, stydím se =)
kapitola třetí - ve které se setkáme s někým důležitým
už nám trochu svítá... na scéně se objevují oblíbená npcs, my začínáme projevovat nějaké náznaky osobnosti... teď už to bude jen lepší =P
kapitola druhá - kdy jsme z daleka ještě netušili, jak velké by ty problémy mohly být
*negativní reklama*
tahle, ač druhá v pořadí, byla napsána jako první. nemám ji ráda. ještě více než první, naprosto špatně popisuje charaktery - které v dalších dílech poměrně rychle získávají určitý tvar. a ten děj... a to zpracování... no prostě... trapnýýýý =) jenže je to součást příběhu a těžko by to bez ní fungovalo.
na druhou stranu, je to také jediná povídka, u které existuje rukou psaný originál. až budu jednou slavná, tak ho strašlivě zpeněžím.
Nakonec jsem podlehla nátlaku a dokopala se k jakémusi postupnému zkulturnění svých zápisů z našeho shadowrunu do takové míry, kdy jsem ochotná je zveřejnit.
sama jsem z toho po pravdě trochu nešťastná, protože si uvědomuju pochybnou kvalitu prvních kapitol, ale můžu vám slíbit, že se jak obsah tak zpracování bude postupně zlepšovat.
nesnažím se tu prezentovat naše výkony jako nějaké profesionální zásahy. jsem si vědoma toho, že i naše pojetí světa bylo - především ze začátku, kdy šlo hlavně o výbuchy a loot - ne zcela podle příruček. ale i tak si myslím, že se nám z toho vyvrbil pěkný příběh.
pokud vydržíte, můžete se těšit tak na 25 povídek, které postupně učešu a vypustím =)
pro zjednodušení orientace jsem dodala obsazení a k jednotlivým scénám přidala vyprávěče. přiznám se, že jsem se občas sama musela zamyslet, kdo to sakra...
Slíbila jsem, že přihodím něco ze své tvorby. Toto je úryvek zápisu ze hry ADnD 2e, starý rok a půl. Když to čtu znovu, uvědomuji si svoje stylistické chyby, ale nechce se mi to přepisovat.
Tohle je příběh ze středověkého světa s církví, rytíři a vším tím ostatním... plus s vedlejšími světy, pro tuto povídku je z nich podstatná jen Faerie - svět emocí, vášně a života ve všech jeho podobách (krásných, vznosných... krutých, predátorských, parazitických). Fae, kteří faerii obývali, se dělili mezi světlé, čerpající z kladných emocí (to byli to příjemní a sympatičtí) a na temné (to byli ti, kteří byli odrazem predátorství a podobých projevů života), čerpající temnou sílu. K jejich stvoření jsem byl velmi inspirován Feistovou knihou Pohádka (Faerie tale).
Casandra byla snoubenka jedné PC. Chovala se dost svérázně a po příjezdu inkvizice proto byla odsouzena k upálení. Tohle je povídka pro hráče, aby out of game věděli, co se s ní vlastně stalo (a ano, je v tom i moje odporná škodolibost vůči tomu hráči, co hrál Antonyho :) )
Tohle je příběh z roku 8000 před naším letopočtem, ze světa Shadowrunu, z doby, kdy magie byla ještě ve své první periodě vzestupu a technologie byla naprosto neznámá.
V jednom mém runu jsem vytvořil postavu Enrymora, megamocného elfího mága, který byl proklet nesmrtelností - nikoliv tou že nezemře věkem, ale skutečnou nesmrtelností, kterámu umožňovala přežít výbuch atomovky. Toužil zemřít, ale nemohl. Tohle je příběh o tom, jak to celé začalo.
Neví, jak je ta povídka stará, ale minimálně dva roky to budou...
Tohle je takový příběh z baru ležícím někde mezi světy, který jsem napsal pro jednu mojí kamarádku jako slohovou práci, když jsem se večer nudil a ona ji ráno zoufale potřebovala. Téma bylo "V takové krásné společnosti" a původně to v baru mělo pouze začínat, jenže... příběh té povídky si do baru odskočil "na jedno" a víte přece, jak tohle vždycky dopadne :)
"Svět nad hlavou" je volný překlad názvu původní knihy Davida Cooka "Beyond the Moons", ke které jsem zde i napsal recenzi "Cyklus CLOAKMASTER". Protože se k překladu tohohle díla nemá žádné z našich vydavatelství, rozhodl jsem se si alespoň jednu knížku z téhle řady přeložit pro sebe a tady vám na ukázku přináším úvod a možná časem přihodím i nějakou kapitolu.
Nad vesnici se stahovala bouře, jako každý podzim. Byl opět konec sedmého cyklu po odchodu bohů a tedy i čas oběti, aby byli jejich duchové uplaceni a dále i po odchodu Starých chránili zemi před Stíny Podsvětí. Vždy dítě, jež bylo narozeno nejblíže tomuto datu, bylo odevzdáno Opuštěnému chrámu, aby jeho krev mohla nasytit to, co žije ze Vzpomínky.
Mečem a Křížem je příběh vyprávěný z pohledu jedné postavy, která ho prožila. Dobrodružství vypracováno Lotrandem, odehráváno mnou, Almim, Vaškem a Jardou.
"Co můžu říct o Lin ? Hm... no ona je jak tady ten oheň před tebou... posvítí ti, když pořebuješ světlo, zahřeje tě, když je ti zima, ochrání tě v divočině před zvířaty, a když nedáš pozor, popálí tě. To je Lin." - Felix Longhorn z Tilvertonu
Každý, kdo vede hru, asi občas zatouží po nějaké té inspiraci. Hráči postavy se zase rádi chlubí tím, co kde zažili. Proč to tu vlastně nerozebíráme spolu a pěkně to neskloubíme? Neváhejte a pochlubte se tím, co jste zažili jako postavy, nebo připravili pro hráče jako DMové! Stačí i stručně, heslovitě, chápu, že ne každý má na romány... nervy. :))
Pátá část příběhu Leorika, Gotfruy, Hagrida a jejich přátel. O cestě zpět do Bílého města, návštěvě u Sarumana a o konečném vypořádání s vrahem Lukasem.
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více
<<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více
<<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více
<<
