Ebon: Neee, to bych v žádnym případě neřek :) Vypadá to spíš takto:
1) Původně hobitoidní zloděj (lv 5) se rozhod, že chce bejt elf. Jakej elf? Ten největší.
2) Jenže ti největší elfové (kteří měli v tom daném světě vlastní flavor... vlastně nešlo hrát elfa aniž byste byli totálně broken) byli od malička cepováni jako válečci, tudíž každej z nich měl automaticky 7 levelů šermíře (v DrD, pak se to změnilo na fightera).
3) To, že tahle věc vznikla v důsledku výchovy už tak nějak nikdo neřešil. Prostě 7+5=12.
skew: Nevim proč mi přijde, že to myslíš kousavě~ Já si nestěžuju, to období už mám za sebou. Jen kdyby náhodou šel kolem někdo, kdo si říká, že tohle je OK a všichni z toho musej bejt nadšený... No, NENI to dobrý a spoustě lidí to bude lézt na nervy.
Pokud vím, hra, o které mluvím, už nepokračuje; krachla na tom, že čím dál tím víc lidí si nabralo nové postavy (povinně pořád na lv3), zatímco powergameři si drželi své 17ky, čímž se to celé stalo nehratelným.
Budiž to odstrašujícím příkladem, kam až může zajít názor, že když hráči neremcají, je všechno ok. Ono to může být tím, že DM a) je moc agresivní na to, aby si něco takového vůbec dovolili, b) je pokládá za notorické remcaly a jejich poznámky ignoruje, nebo c) obojí.
Vynucování nějaké role je při tom snad nejextrémnějším případem hráčské šikany.
Když se tak hrabu vzpomínkami, napadá mě jedna věc která s tímhle souvisí, ale na rozdíl od obecného charakteru je dost zásadní: co když nikdo nechce být vůdce? Když hraje 5 lidí který se hašteřej mezi třema možnostma, zabije to X hodin herního čas, všichni jsou naštvaní a stejně to nikam nevede. Potřebovalo by to nějakou autoritu, ale nikdo ji na sebe nechce vzít. Ne dobrovolně. Je správné ji vynutit?