sirien píše:
a z těch historickejch čteš v podstatě jen úplnou špičku

Jo, ale zároveň ne, protože fantasy autorů bylo tehdy hodně málo. Navíc je nevybírám podle nějakejch toplistů, ale podle toho, že je Gygax uvedl jako inspirační zdroje k DnD. Proto mě kvalita jejich psaní tak příjemně překvapila.

Ale ano, je to pořád výběr, takže obecný závěry bych z toho nedělal.

Nevim jestli to tady někde už bylo, ale kdyby ne, tak doporučuju knihu:

Stín Bohů (serie Krvopřísežní) od Johna Gwynna

Nemá smysl psát dlouhé hodnocení, např. na "databazeknih" najdete reakcí mnoho, každopádně já jsem jeden z těch, kterým se tohle fakt líbí!
Drsná severská kultura, padlí a vstávající bohové, neotřelá magie, spousta krve a zajímaví hrdinové.

Kniha je začátek serie (celkem tři díly?), konec první knihy tedy pouze ještě více otevře děj místo aby jej uzavíral. Druhý díl má ale ještě lepší hodnocení než první a třetí by se měl na pultech objevit tento rok, takže výhled do budoucna vypadá slibně... ;-)

Tarfill: Vypadá to, že autor už má napsaný dvě ságy. Ty jsi náhodou nečetl? Pokud bych to zkoušel, tak bych asi radši začal na začátku a četl nejdřív to, co už je dopsaný ;)

Yorku:
Předchozí jsem nečetl a ságu Krvopřísežných jsem zvolil úmyslně. V tomhle ohledu jsem se nebál riskovat... ;-)

sirien píše:
to že její současní tvůrci budou řemeslně na vyšší úrovni než ti dřívější bude platit úplně stejně

Kdyžtak to můžeme nechat k táboráku :)
Na odlehčenou bych řekl, že jsem dnes kupříkladu kouknul do několika periodik a bylo opravdu smutné číst jenom titulky. Kvalita samotných článků byla mizerná. Za mě šel průměrný výsledek novinářské práce dolů, nikoli nahoru. Jak je to u top novinářů? Inu ... podobně třeba u televizní tvorby.
To jen tak pro srovnání, jak jsou dnes povolání obecně na vyšší kvalitě než byla dřív.
Dnes umí spisovatelé psát více "aby se to cilvoce líbilo", to ano. Ovšem tvrzení, že jsou řemeslně lepší než ti staří, beru jako nepotvrzený názor. Důvod pro to nevidím, jestli mezi možné důvody někdo nepočítá kurzy typu "Jak napsat správně román".


Čtu teď od Williama Gibsona ... Médium, jde to bez brýlí hůř a hůř :)
Přijde mi, že se jeho styl od doby Neuromancera moc nězměnil. Nečte se to úplně snadno, krátké kapitoly, děj se rozjíždí pomalu, zvlášní postavy, hodně nově vymýšlených slova a reálií ... dočetl jste to někdo?

Loki: novinařina i tv seriály sou tady dost nesmyslný srovnání, jejich kvalita je závislá na hromadě dalších a s literaturou nesouvisejících faktorů. A zdá se mi že dost míjíš pointu toho co píšu o řemeslné stránce a pořád do toho nesmyslně taháš nějaká kritéria kvality obsahu (myšlenky, nápadu...) nebo "hodnoty", což s řemeslem (výstavba děje, tempo, plynulost dialogů...) nemaj nic moc společnýho.

Od Gibsona se mi tu válí na stole Burning chrome, ale ještě sem se k němu neprokousal. A přiznám se že tiše doufám že je teda čtivější než Neuromancer - jakože ne že by se mi Neuromancer nelíbil, ale zrovna easy reading to fakt neni.

sirien:
Vůbec nikde nemluvím o kvalitě obsahu, nebo hodnotě ... stále mluvím v konverzaci s tebou jen o řemesle. Z čeho si usoudil, že je tomu jinak, nevím.

Burning Chrome je v tomhle vlastně cyberpunková prvotina, krátké povídky a ne romám nebo novela. Četlo se mi to před lety ... snáze :)
A to jako Neuromancer je mnohem čtivější než ty následující díly Count Zero a Mona Lisa Overdrive ... tam jsem to tehdy asi na půl roku i vzdal, protože mě to prostě nebavilo.

SPEAKER FOR THE DEAD (100% spoiler free)

Hodně jiná knížka než Ender's game. Což je vlastně velmi dobře, protože to neni jen znovu totéž. Stand-alone, ale popravdě nevim, jestli by bez předchozího čtení Ender's game měly některé její aspekty tu váhu, kterou mají. (A je to teda první knížka navazující trilogie podle všeho - a ano konec je otevřený, ale příběh knížky samotné je vcelku uzavřený, takže čtení není přímo "závazek" na dalších X knížek v řadě.)

Je to o tom co Ender dělal (dělá) po událostech Enderovy hry. A o tom jak se lidstvo - a Ender - setká s další inteligentní mimozemskou rasou, tentokrát výrazně pod vlastní technologickou úrovní.

Loki: ...a sem blb, hned co si začal brečet o tom jak "moderní literatura" nemá "morální poselství" sem tě měl obratem odkázat na Enderovu hru. A klidně i na Speakera. (A řemeslným zpracováním za mě řádově nad Čapkem.)/Loki

A je to - fakt dobrý. Popravdě po dočtení mám pocit že po vší té klasické a "vyhlášené" literatuře kterou poslední dobou čtu to je po dlouhý době první fakt dobrá knížka. Není ale dokonalá.

Některé věci okolo technologie ("internetu", počítačů...) a vědy (zejména úrovně pokročilé biotechnologie a medicíny - je fascinující, jak věci co považujeme za hi-tech nebo až normální byly ještě "nedávno" v SF kategorii) jsou divný a když sem se nad nima zarazil, musel sem si připomenout, jak je ta knížka vlastně stará (letos 40 let) - pak mi došlo že na svojí dobu to je vlastně až překvapivě přesné, jak obecně, tak v mnoha detailech.

Co mi (trochu) vadilo byla struktura začátku knížky. Příběh se otevře na planetě dlouho před Enderovým příletem a nějakou dobu se tam zdrží. Což by samo o sobě bylo ok, děj i postavy tam jsou zajímavý a knížka rychle vtáhne. Problém je, že Ender pak přiletí a zhruba stejně dlouhou dobu stráví tím, že zjišťuje, co se tam stalo - což ale já jako čtenář už vim (v detailu i líp než Ender). Sice se tam dějí i nějaké další věci a děj se pak plynule posune dál, ale stejně by mi asi vyhovovalo víc kdyby knížka začala Enderem a byla vyprávěná jen/převážně z jeho perspektivy, s minulostí doplněnou v retrospektivě s tím, jak jí Ender sám odhaluje. Což by bylo i sugestivnější co do jeho práce jako Speakera a toho jak se dozvídá o lidech o kterých pak mluví.

Plus pár věcí co se pak dějí ke konci by mohlo být trochu líp předeslaných/nastíněných plus některé postavy a vztahy/interakce mohly mít víc prostoru - ale pro pointu a děj knížky nebyly klíčové; mě by asi zajímaly víc, jestli by s nimi knížka samotná byla lepší těžko říct.

A... to je po dlouhý době vlastně v podstatě fakt všechno co bych vytknul. Děj má tempo, bez hluchých míst, postavy, vztahy i interakce působí živě a přirozeně (s ohledem na to, kdo se jich účastní - což je bod kde myslím je fakt dobré číst nejdřív Enderovu hru), jazykově to není žádná "poezie", ale čte se to příjemně.

Pěkné. Já už jsem tvoji preferenci současných profesí po kvalitativní stránce ... spisovatelů, malířů, architektů, skladatelů atd. a pohled na objektivitu tohoto hodnocení pochopil. Debatu můžeme uzavřít :)

Dungeon Crawler Carl - Matt Dinniman

Tahle série je něco mezi komedií a existenciálním hororem a odehrává se v kulisách LitRPG, které je mix fantasy a sci-fi.

Hlavní postavy, obyčejný týpek Carl a jeho perská kočka Princess Donut (která získá inteligenci a schopnost mluvit), přežijí konec světa a aby neumrzli, musí prolézt megadungeonem nově vytvořeném uvnitř Země. Tam získávají různé schopnosti a kouzla a na jejich cestě je doprovází nejen jejich osobní dungeon guide Mordecai, ale i poněkud svérázná umělá inteligence s fetišem na chodidla. Musí se vypořádat s výzvami v podobě nejen vygenerovaných "mobů", ale i s ostatními lidmi, kteří také přežili apokalypsu a sestoupili do dungeonu. A celý jejich pobyt v dungeonu je vysílán do celé galaxie jako jedna obří reality show.

Všechny postavy jsou tam naprosto výborně napsané, jejich motivace a chování dává smysl a interakce mezi nimi jsou uvěřitelné. Dynamika mezi Carlem a princeznou je naprostá lahůdka.

Jednotlivé levely dungeonu jsou nadesignované opravdu unikátně, takže zatím (mám přečtených šest dílů, sedmý má vyjít brzo) tam na každém rohu čeká jiné překvapení. Děj plynule odsýpá a většina plánů dopadá tak, že co se může podělat, to se podělá a postavy musí vymyslet nová řešení, a to sakra rychle.

Vlivem toho, že civilizace na Zemi byla v podstatě zničená (hned v první kapitole), tak se celým dějem táhne nenápadná linka beznaděje, protože i když postavy přežijí celý dungeon a získají svobodu, tak co je vlastně čeká na konci? A Carl, z jehož pohledu je děj vyprávěn, se postupně propadá do většího a většího šílenství.

Jo, sérii doporučuju. Je naprosto výborná.