nejsem si teď úplně jistá, v čem jsme vlastně ve sporu =)
já se musím přiznat, že do kosmologie DnD v nejmenším nevidím, a jsem skalním zastáncem techniky "hrajte tak, jak se vám to líbí," a to včetně toho, jak moc se božstva zajímají o smrtelníky. obraz někdy shovívavých, jindy zlomyslných, jindy zase zcela indiferentních (podle toho, jak se vyspali) božstev ve stylu starověkých pantheonů mi prostě vyhovuje, takže to je pro mě výchozí představa... zároveň nikomu nechci brát tu jeho, tedy do okamžiku, než mi ji začne cpát, že je lepší, nebo jediná správná, nebo cokoli. pořád se tu bavíme o escapismu, jaký by měla smysl unikat do světa, který se mi nelíbí, že?
zamýšlela jsem se ještě nad tím "negativním" efektem smrti. přijde mi, že se hra situuje do nějakého takového pseudostředověku, co se externích projevů týče, a mýtického starověku, co se uvažování týče. tak jako tak, smrt byla denním chlebem, nic neobvyklého, když se dítě nedožilo druhého roku života, morová rána tu a tam, lidé sice truchlili, ale smrt by skutečně neměla být něčím zlým. především, když si vzhledem k aktivním božstvům můžou být jistí, že to smrtí zdaleka nekončí.