Dobrá otázka a velmi složitá odpověď... já bych řekl, že minimálně u části lidí je částí motivace sběratelství. Tak jako někdo sbírá známky, někdo zase sbírá systémy. Kdo jich má víc (doma na poličce, odehráno) je větší king.
Druhá, nepochybně běžnější motivace je prostá explorace. Zvědavost je člověku vlastní. V souvislosti ještě s tendencí se neustále porovnávat s okolím to plodí tendenci se ujistit, že to co dělám je to nejlepší, co dělat můžu. Odtud taky nekonečné diskuse, který systém je lepší.
Za třetí je to marketingový tlak - vydavatelé chtějí, aby sis kupoval doplňky, takže vytvářejí hlad po spotřebě. Někdy jim to ale úplně nejvyde, tak koupíš u konkurence.
Evoluce systémů... hry se neustále vyvíjejí. V krátkodobém horizontu to není taky vidět ale porovnej třeba klasické originální D&D a ADnD 2e. Nebe a dudy. Přitom to prošlo postupnými stádii vývoje. I film a literatura se vyvíjí podobně, přizpůsobuje se době. Vydržet u jednoho systému setrvale po desetiletí je tedy zkouškou konzervativnosti, zatímco jít dál a dál je prostě nechat se unášet trendy doby.
A konečně je to myslím určitá nespokojenost. Určité množství lidí hra neuspokojuje, ale zároveň cítí, že něco podobného by je uspokojovat mohlo (kdyby to necítili, tak se na to vykašlou úplně) a tak se snaží hledat jestli neexistuje něco podobného víc uspokojivého.
Můj dojem je, že všechny tyhle faktory působí tu více tu méně, ale naráz, takže přičíst to na vrbub jen jednomu či dvěma dost dobře nelze.