Kdysi jsem četl (ale nevím jestli to nebylo od
Jamese Maliszewskiho, což je někdy takový dost romantizovaný pohled na začátky celého hobby), že Arneson s Gygaxem se koukali na magic-usery z herního pohledu jako na povolání, které mění celkem otřesné výkony v normálním (dobrodružném) životě za možnost párkrát denně udělat cheat v pravidlech. Z pohledu herního světa by pak docela dobře odpovídalo tomu, že vlastně cheatují realitu. A pravidla (resp. jak se dál vyvíjela) tomu docela napovídají - za nejdrsnější kouzlo se obvykle považuje Wish, aka možnost pokusit se změnit realitu přesně pdle svého přání, nikoli už zaběhnutými a vyzkoušenými způsoby, jaké představují nižší kouzla.
Pokud podle stejného principu jednají magické předměty, pak je jedno co se lukem střílí - luk upraví okolní realitu tak, aby zvýšil pravděpodobnost zásahu a aby na šíp nepůsobily běžné imunity na zranění (nemagickými) zbraněmi.
ShadoWWW: Jenže když vezmeš v úvahu, že v D&D základem věcí nejsou ani tak molekuly, jako spíš elementy, které jsou sestaveny takhle...
...a existuje třeba radiant damage, tak se nabízí otázka, jestli světlo není prostě element, který má tendenci se objevovat se v blízkosti ohně (stejně jako jej běžně doprovází kouř a popel, případně magma). Že držíš v ruce lucernu s neviditelným ohněm by pak těžko zabránilo světlu zjevit se tam ze sféry záření.