sirien píše:
A pak tu je taky ten detail toho, že tah se sice nakrásně spustí, ale jeho výstupy musí někdo zarámovat (typicky zoom celého vyhodnocení - a tím i to zda vyhodnocení ukončí konflikt nebo zda jen rozetne jeden jeho takt...)
Hm, opravdu?
Nevím zda je to tím, jak jsme AW hráli, ale beru to tak, že když jako hráč popíšu, čeho chci dosáhnout a hodím 12+, tak dostanu to co jsem chtěl, a výstup si můžu zarámovat sám. Má to tedy omezení, třeba když chci někoho sejmout, tak mu musím udělit dostatečné zranění, nicméně pokud řeknu "skopnu ho ze střechy" a hodím dost, abych si mohl popsat, že jsem ho skopnul, přičemž mi MC nemůže v rámci svého tahu přišít žádné následky, tak je scéna uzavřena. Samozřejmě pokud hodím málo na plný úspěch a mám to "za cenu" nebo dokonce selžu, tak je MC pořád více či méně na tahu a nemůžu scénu ukončit.
sirien píše:
přičemž hráčský popis to rozhodnutí neudělá, protože celá situace vychází z toho, že tomu popisu prostě odpovídá víc možných tahů...
Pokud myslíš své tři příklady, se kterými jsi tuhle část debaty začal, tak ty jsem si pro sebe vyhodnotil tak, jak je následně popsal Marky i Pardgalen, se kterým jsem o tom dával řeč. Jen ten příklad s pomáháním byl na mě moc složitý, takovou znalost pravidel nemám.
(Třeba mi přišlo nesmyslné zkoušet někoho vylákat pomocí svádění či manipulace, když ve fikci prostě křičíš a odhaluješ se.)
sirien píše:
Jerson to vidí stejně jako Ty protože:
- a) má podobný způsob myšlení a
- b) se AWčko učil od těch samých lidí / od lidí s nimiž hraješ
To první možná platí (pro účely AW, jinak se s Markym občas rozcházíme), ale že bychom měli stejná učitele, o tom nevím. Já hrál třikrát s Faskalem, a zbytek pochází ze čtení pravidel, přičemž obojí předcházelo tomu, kdy se Marky o AW začal nějak víc šířit na fóru (dokonce mám dojem, že to snad i předcházelo tomu, že jsem Markyho vůbec znal.) Pokud se i on učil od Faskala, tak to možná platí, i když na druhou stranu třeba Daskalovo vedení hry mi vždycky přišlo měkčí než je popsané v pravidlech, jako že na nás až tak moc netlačil, jak by mohl/měl.
sirien píše:
Jerson: neni to přímo příklad, je to součást výkladovýho textu.
Mno, když ten výklad čtu, tak mám dojem, že to navazuje na situaci, kdy se hráči podívali na MCho, který jim jako svůj tah novou situaci popsal, nastínil nějaké budoucí potíže nebo tak, a v rámci tohoto svého tahu zkouší tlačit na hráče, aby si situaci přečetli. To je v pořádku - MC je na tahu a má na to právo. Ale ani tak si ten hod nemůže vynutit, když hráči fakt nebudou chtít, dokud nepoužije nějaký tvrdší tah.
Pořád taky nevidím to klasické (nejen DnDčkovské) "Něco se děje/něco děláte, hoďte si na tohle".
Tedy, možná bych měl ještě podotknout, že když jsem AW hrál a pak četl poprvé, tak mi rezonoval s přístupem, který jsem v té době používal pro Omegu, kdy to byl pokaždé hráč, kdo určoval, kdy si bude házet - a dokud se tak nerozhodl, tak ho GM nemohl k hodu donutit. A přišlo mi, že AW se přesně tohoto přístupu držel, tedy kromě okamžiků, kdy je na tahu MC, přičemž ty okamžiky, kdy MC zasahuje, byly exaktně vyjmenované a čistě teoreticky by se jim hráči mohli vyhýbat (dokud by nehodili špatně). Druhá verze pravidel už působila tak, že hráči se zásahu MCho tak efektivně vyhýbat nemůžou, ale pořád to bylo o to, že dokud hráč popisuje jednání své postavy, tak kdy házet a na co házet určuje on, a jde jen o to, jak dokáže popis vedoucí k určitému tahu navléknout na momentální situaci své postavy.
Nicméně to bylo minimálně před pěti lety (fakt už je to tak dávno?), tak jsem možná pravidla chápal zkresleně (i kvůli jejich stylu).