Pohled do minulosti:
DrD se v 90. letech chytlo taky proto, že v Č(SF)R byl obrovský hlad po fantasy. Fantasy byl totiž v ČSSR zakázaný žánr (jen Hobit koloval na samizdatu) a po revoluci byl obrovský boom s vydáváním fantasy knih, dokonce takový, že se uživila i knihkupectví specializovaná jen na SF&F (Černá planeta). A teď si vemte: nejen že lidé mohli donedávna zakázané fantasy romány kupovat, ale mohli je skrz jakési Dračí doupě i
prožívat! Taky to autoři DrD náležitě vyzdvihovali a DrD bylo se SF&F knihkupectvími hodně propojené (na rozdíl od Západu, kde se RPGčka prodávala v desko/figurko-herních prodejnách, tak jak to známe dnes i v ČR), a s čtenáři fantasy obecně (např. se Spolkem přátel J.R.R.Tolkiena).
V Dechu draka od počátku běžely teoretické články o hraní i designu, nejrůznější herní doplňky a pravidla a taky jeskyně.
Přestože většina těch doplňků byla zajímavá, žádný z nich se nikdy nedostal do samotných pravidel v žádné pozdější verzi.
Teoretické články taky ovlivnili samotná pravidla jen minimálně. Vlastně až verzi 1.6 a to jen okrajově, přestože třeba Lucie Lukačovičová měla celou sérii článků o herních stylech a zahraničních hrách na hrdiny.
Teoreticky se rozdělili na tři hlavní proudy:
- Jeden psal moduly pro Asterion (veskrze "tvůrci herních světů")
- Druhý (Charles a spol) se dal na přetvoření světa Tarie pro víc vyprávěcí styl hraní (vznikla z toho např.
Teorie a praxe RPG nebo
Hry s příběhem).
- Třetí (zprvu hlavně kolem Vládi Chvátila) pak pracoval na DrD+.
Všichni ti posunovali pravidla a hraní úplně novým, jiným směrem než původní Dračí doupě. A přesto základní pravidla DrD zůstávala téměř netknutá napříč všemi verzemi a "evoluce" se děla hlavně skrz moduly herních světů. To je podle mě jeden z odlišných znaků oproti D&D, kde se evoluce dělala skrz nové edice. Už nejde mluvit o "jednom DrD, které káže všem", ale asterionské DrD, tarijské DrD, "dračodechovské" DrD a základní DrD (definované jen Pravidly pro začátečníky a Pravidly pro pokročilé) se liší nejen settingem, ale výrazně i herním stylem a preferencemi (a mnohdy se i vzájemně popírají).
Nutno ale podotknut, že jeskyně v Dechu draka zůstávaly velmi dlouho konzervativní.