York píše:
Mít u NPCček nějakou motivaci, o kterou se můžeš opřít, je naopak úplně základní technika potřebná k tomu, abys byl schopen příběh nějak konzistentně ukočírovat. A taky aby to bylo pro Vypravěče zábavné, což je dost podstatný faktor. S Dračákem as written to nicméně nijak zvlášť nesouvisí (tam nic v tomhle smyslu nebylo).
Však jo, motivace u CP je zásadní. Problém je v tom, že ji DrD nijak pravidlově nepodporuje a nereflektuje, takže to je jen a bedrech PJje a špatně se s tím pracuje, notabene v živém rozhovoru. Takže proto se tomu hodně PJjů vyhýbá jak čert kříži.
PetrH píše:
akou hru nabidnout nezkusene druzince?
Rozcestí jako základ, pokud nebudou fantasy vyhranění. Pokud budou všichni pro fantasy, tak i to DnD.
A říkat "kástím" v RPG naživo je špatnost a nebojím se to říct naplno. Kdo chce hrát takhle, mnohem víc si užije nějakou vhodnou deskovku.
efram píše:
2. to co popisuje Jerson ve mě evokuje dvě věci
A) nesedl jsi si pravidly
Co na to říct - jak se pozná, že si člověk sedl s pravidly DrD? Já totiž potkal jen hráče, kteří DrD přestali hrát, a hráče, kteří si DrD upravili k obrazu svému. Neznám nikoho, kdo by podle nich hrál tak jak jsou, třeba jen s vypuštěním nějakých okrajových pravidel. A podotýkám, že podle oficiálního názorů autorů jsou úpravy DrD nežádoucí - třeba otázka, kolik magů by měl mít skřetí mág v Int 8 byla smetena ze stolu s tím, že tohle autoři nechtějí podporovat.
Píše:
B) setkal se s naprosto neschopným GM, to že nedokázal věc řešit bonusem nebo postihem byla je jeho hloupost. samotná pravidla tuto variantu nabízela.
Kterou situaci máš teď namysli? Vyjednávání s kostlivcem podle pravidel, nebo až ten bonus na překvapení? Jinak tohle byl naprosto typický PJ, a podobný model jsem slyšel ještě mnoho let poté (na svých přednáškách o vedení hry i v roce 2013) - hráči hrajou se špatným PJ, protože lepšího nemají, nikdo z ostatních to nechce dělat, protože je to náročné. možná můžu závidět těm, kteří měli štěstí a narazili na zkušeného PJje hned na začátku. Nicméně to rozhodně nebyla většina hráčů.
efram píše:
C) úloha GM je v jakémkoliv systému složitější a ne každý ji chce dělat.
No, a tady už narážíme na rozpor s realitou. Když jsem vedl ukázkové hry v InSpecters, po jedné hře mi jednen z hráčů řekl "to vedení hry vypadá zábavně, můžu si to zkusit?" Přitom předchozí hra byla jeho první RPG v životě. Podobně reagovali někteří lidé na vedení hry v Projektu Omega - vypadá to (a taky skutečně je) snadné. Vedení hry v Apocalypse World je zábava, kterou si MC může dobře užít. Nikdo po něm nechce, aby vytvářel zábavu pro ostatní hráče a strávil přípravou dobrodružství víc hodin, než kolik se bude hrát, což DrD prakticky chtělo. Také mnoho hráčů popisovalo úlohu PJ jako "vytvářet svět, hru a zábavu pro ostatní hráče" - doslova že PJ má za úkol bavit ostatní hráče.
efram píše:
E) tvrdit něco co nelze dokázat nebo naopak vyvrátit je opět tvrzení mimo mísu. Kolik lidí znáš ze svého okolí, které DrD odradilo natolik, že už nikdy nehráli žádné RPG?
Z těch cca 140 lidí, se kterými jsem hrál RPG bylo asi 9 nebo 10, kterým jsem musel říct "to co hrajeme je RPG, které se v ničem nepodobá Dračáku tak jak ho znáš", aby si zahráli. 80% z nich byly holky. (Jednu jsem od RPG odradil já, protože ve hře z roku 1939 nedala přítomnost nácků.)
K tomu bych musel přečíst další podobný až dvojnásobný počet lidí, které se mi k účasti na RPG už přesvědčit nepodařilo, protože měli zkušenost s DrD. Takže jo, těch lidí jsem potkal dost a s některými i hrál. Zapsané je ale nemám.
Teď přichází důležitá pasáž. Zbytek klidně vynechám, ale tohle budu rozebírat, dokud nepochopíš svůj omyl.
efram píše:
G) v té době byla pravidla DrD jasně nejpřístupnější všem začátečníkům, kteří chtěli hrát. Rozumná cena a nulová jazyková bariéra
DrD bylo fantasy. Kdybych si mohl vybrat, tak fantasy vůbec nehraju. Patnáct let jsem se setkával s názorem, že RPG může být jen fantasy, protože "co bys chtěl hrát v reálném životě?" Fantasy obecně bylo přístupné asi tak třetině lidí - dneska je to víc, možná polovina. Kdo nechtěl hrát fantasy, měl smůlu.
Technické provedení a výsledná podoba hry - konkrétně silné zaměření na boj, který se řeší schematicky pomocí hodů, odbytých popisů, trvá dlouho a je nezábavný - odradila další část lidí. Byla pravidla i pro jiné věci, ale boj byla nejdůležitější součást, nepropracovanější.
Rozhodně nesouhlasím s tím, že by DrD bylo nebo i jen mohlo být přístupné všem. Byla přístupná všem začátečníkům, kteří chtěli nebo se smířili s tím, že se bude hrát fantasy a že se některé věci nebudou ve hře řešit, protože pro ně nejsou pravidla a vymýšlet je by bylo moc složité a zdlouhavé. To je oproti "všem" už dost malá skupina. To že ti kterým DrD vyhovovalo říkají, že mohlo stejně tak vyhovovat i jiným je přesně opačný pohled a doufám, že konkrétně tuhle část uznáš - u zbytku je mi to celkem jedno, tohle ale považuju za zásadní.
efram píše:
Holt jste měli vy smůlu a nebo já štěstí. To je otázka jak se to vezme :).
Z pohledu statistiky jsi měl ty štěstí. Ideální by samozřejmě bylo udělat hodně široký průzkum, ale to je hodně práce, asi víc než na diplomovou práci.
A pokud jde o závěr diskuse, zatím jsme se nedostaly přes vyjasnění sporných bodů, takže pokusy o napsání závěru jsou spíše zavíráním očí nad dalšími argumenty oponentů.