Původně jsem chtěl odpovídat na jednotlivé poznámky zvlášť, ale to asi nemá smysl, takže to raději vezmu celkově.
Nechápu připomínky, že se DrD nehodnotí v kontextu své doby - já se ho naopak právě takto hodnotím.
Na základce si jen pamatuju, že jsem viděl u jednoho kluka pravidla k DrD a jednou jsem je viděl hrát o přestávce cosi na stole na hřišti, a hláška "můj pes útočí na druhého vlka - je to za tři životy" mi utkvěla v paměti.
K RPG jsem se dostal až poměrně pozdě, v prváku na střední, tedy v roce 1994. Říkám RPG, protože jsme s kamarádem začali kreslit bludiště a druhý ho procházel, postupně jsme do toho přidávali vlastní pravidla a po pár měsících jsem přibral ještě druhého kamaráda a pro ně dva udělal příběh o unesené šlechtičně z podzemí - hraný bez pravidel, jen s jednou k6. Ten první kamarád DrD znal a strašně se mu nelíbilo, že by jeho obratná hobit mohl být v boji zasažen obyčejným lidským strážcem, i když já v tom neviděl problém.
O něco později mě jiný kamarád přesvědčil, abych s ním začal hrát regulérní DrD, které vedl další kluk. Původně to bylo tak, že jejich společný kamarád, který jim vedl hru to zabalil a jeden z nich musel převzít vedení hry.
V mé první hře jsme procházeli jeskyni a narazili na trolly, kteří na nás zaútočili. Já na jednoho vystřelil, PJ to popsal jako že jsem mu prostřelil hlavu, takže už jsem si říkal, jak je to fajn, ale ten troll vstal a zaútočil. Fakt úžasný WTF moment, který jsem dlouho vydýchával a říkal si, co je to za pitomou hru (i když to bylo nezkušeností PJje s tím, jak se popisují zranění, protože v PPJ žádné vodítko nebylo).
Následně ale i tenhle člověk po jednom sezení vedení hry zabalil a tak to převzal ten můj kamarád.
Hráli jsme Bílý hrad a když nás první kostlivec vyhodil s tím, že tam nemáme co dělat, tak jsem řekl, že tedy jdeme domů. PJ byl úplně vyvedený z konceptu a řekl mi, že to nemůžu, že toho kostlivce musím zabít (rada v tomto stylu byla i v příručce PPJ). Takže jsem proti své vůli musel zaútočit na kostlivce. A když jsem to chtěl udělat s překvapením, abych měl alespoň výhodu a nevystavoval se nebezpečí, tak mi to pravidla pro iniciativu stejně neumožnila a museli jsme se s ním normálně rubat.
Jen podotýkám, že jsem nebyl fantasy nijak zvlášť nakloněn, a ve dvou hrách to byl druhý moment, kdy jsem si říkal, jak je to pitomá hra a že jí hrát nechci. V obou případech jsem zůstal hlavně proto, že jsme hráli jen ve dvou PJ, a kdybych odešel, tak by oni dva dál hrát nemohli. Kdybychom byli tři hráči, tak jsem se úplně přestal snažit, odseděl bych zbytek sezení a na další hru bych už nepřišel. RPG by mě úplně minulo a deset diskusních fór by bylo ušetřeno dvaceti tisíc mých příspěvků - maximálně bych na náhodný přímý dotaz v dospělosti řekl "Dračák? To byla ta blbost, kterou hráli spolužáci, úplně pitomá hra o ničem." A měl bych srovnání se zajímavým příběhem, který jsem připravil bez pravidel (a ve kterém šlo o to, že kníže sice poslal dobrodruhy zachránit svou dceru ze spárů zbojníka, ale už jim neřekl, že ona toho zbojníka chtěla, kníže jim bránil a tak s ním prostě utekla. Na konci té jeskyně byl tenhle zvrat s dilematem co dál - splnit úkol za každou cenu, i když zbojníka budou muset zabít, holka ho obrečí a možná u toho umřou, nebo si vymyslí něco jiného. Po letech mi jeden z kamarádů řekl, že tohle bylo to úplně nejlepší RPG, které kdy hrál. Nicméně potom už vždycky hrál jen DrD.)
Nicméně druhému PJ to vydrželo asi čtyři sezení, než řekl, že to dál vést nechce, že chtěl hrát mága - a to už jsem mu navrhnul jedno logické podzemí trpasličího dolu, které nám následně předložil k hraní. Takže vedení hry nakonec spadlo na mě, i když sem tam jsem si zahrál i postavu.
DrD bych v té době (čtyři roky po vydání) vytknul strašně velkou zátěž na PJje, nezábavnost a z toho rychlé odpadávání PJjů. Stejně tak hraní s jakýmkoliv PJjem, který byl, protože nebylo z čeho vybírat. A rád bych věděl, jestli zastánci DrD znají někoho, kdo začal vést hru sám od sebe a nikoliv proto, že skupině odpadl PJ a tak se vedení hry musel ujmout hráč, který nejméně trval na hraní vlastní postavy.
O rok a půl později vyšel Shadowrun, tak jsme přešli na něj, a o další rok později Stín meče. Oba systémy nám vyhovovaly víc než DrD. Kamarád který vedl naší skupinu, když jsme hráli Stín meče nebyl s pravidly úplně spokojený, tak jsme je společně zkoušeli upravit. Protože se nám to pořád nedařilo udělat tak, aby to rozumně vycházelo, začal dělat na vlastních pravidlech od začátku. Nicméně protože byl právník, vycházely mu pořád strašně složitá pravidla, tak si pro mě přišel pro rady, jak to udělat lépe a jednodušeji. Tak jsem mu začal radit, začali jsme úplně znovu (tabulkou rasových maxim) a o čtyři měsíce později jsme hráli první hru v systému FM (jako Fight&Magic) to bylo v květnu 1997. Z něj se po několika letech úprav (a po rychlém odpadnutí kamaráda jako původního tvůrce) vyvinulo CPH.
Ještě k vhodnosti CPH pro nováčky - pokud hráči věděli, co chtějí hrát, začínali na CPH úplně v pohodě, i když Vypravěč asi nikdy nebyl úplně nezkušený. První verze byla taky dělaná jako fantasy. A měla asi deset stran, která jako startovní systém úplně bohatě stačila.
A k tomu, že moje zkušenosti jsou "anekdotické" a že odpadlíků nebylo tak moc - přijde mi to stejné jako na srazu kuřáků prohlásit "kouření nezabíjí, ať se přihlásí každý, koho kouření zabilo."
Samozřejmě že tihle lidé odrazení od RPG kvůli (možná stylu vedení hry) DrD se neobjevují na portálech, kde se k RPG povídá, a dlouholetí hráči Dračáku se s nimi setkají jen náhodou. Obzvlášť pokud mají stabilní skupinu a neshání nové hráče, nemusí se s nimi potkat nikdy. Já na ně narazil také hlavně kvůli tomu, že jsme nezasvěcenému člověku vyprávěl o své zábavě tak, abych ho na hru nalákal. Nicméně nedostatek holek hrajících Dračák byl více než evidentní, dokonce některé hráče vedl k prohlášení, že RPG není pro holky a jiným podobným kecům, a jestli to není dostatečný důkaz pro to, jak DrD a lidé kolem DrD dokázali odrazovat řadu dalších zájemců, tak už nevím, jak bych to měl dokazovat. Není v mých silách najít třeba jen sto lidí, které Dračák odradil, ukázat jim jiné podoby hraní RPG a tím je k téhle zábavě přivést zpět. A to se vsadím, že i těch sto lidí by bylo značeno za "zanedbatelný vzorek".
Nehodlám DrD upírat to, že vytvořilo desetitisíce hráčů, ale myslím si, že na jeho místě by to dokázal prakticky jakýkoliv jiný systém (kromě šíleností typu Void), a když by to nebylo výhradně fantasy RPG s tak složitými pravidly a vysokou náročností na PJ, jsem si jist, že těch hráčů mohlo být klidně třikrát tolik.