LokiB píše:
tak toho jsem si v pravidlech nikde nevšiml. volil jsem si setting vždy dle libosti.
Myslíš jako že si řekneš, že by sis chtěl zahrát třeba příběh třeba jako z Pána Prstenů, a hraješ. Pak si řekneš, že bys chtěl něco jako Zeměplochu, a tak hraješ. A pak si řekneš, že bys mohl zkusit "setting" Stardustu, a hraješ? Něco takového? Ať se tedy držím fantasy světů.
Zatím jsem o DrD slyšel převažující názor, že vlastní setting nemá, nicméně je pravidly celkem jasně nastíněn. Tedy ono se to dost lidí podle počátečního tvrzení - když někdo řekl, že DrD nemá setting, tak argument byl, že setting plyne z pravidel, a když někdo řekl, že DrD má definovaný setting, tak argument byl, že nemá, že se podle jeho pravidel dají hrát jakékoliv (fantasy) světy.
On ten argument o svázanosti settingu je obvykle braný tak, že DrD je fantasy se definovanými povoláními pro postavy, což je samo o sobě dost omezující, ale to už vychází z nepochopení hráčů, kteří řeknou "můžeš hrát cokoliv" a představy neznalých lidí, kteří mají před očima cokoliv od Star Wars po Věc.
Jinak pár konverzí DrD na nefantasy svět jsem viděl (asi dvě), ale systém byl překopaný prakticky úplně, že bych v tom DrD nepoznal. A tedy ani jeden nebyl na moderní dobu, jeden byl na něco jako "středověké Star Wars", kde byly tuším dřevěné kosmické lodě, a hlavní souboje byly pořád na (světelné) meče, a ten druhý byli vlkodlaci a upíři někdy v renesanci nebo něčem takovém.
To že bych třeba vzal pravidla DrD a po relativně jednoduchých změnách v nich hrál třeba svět Indiana Jonese podle mě nejde.
K protikouzlení - já to vždycky bral tak, že obranná kouzla jsou dělaná a trénovaná na rychlou obranu, a pokud chce kouzelník bojovat (jako že nemusí, může být klidně plně "civilní"), tak prostě musí mít reflexy bojovníka. A může kouzla buď odrážet okamžitě, přičemž obranný efekt hned zmizí, nebo si ve vhodný čas vykouzlit obranu, která vydrží déle. Obvykle se to používalo tak, že "zbroj" si kouzelník vykouzlil už když čekal boj, a podobalo se to přípravě ostatních, kteří si zbroj oblékali. A "štít" kouzlil v okamžiku, kdy byl na něj vedený magický nebo fyzický útok, který tím odrazil a zase měl volné ruce. Pokud si štít vykouzlil dopředu, tak mu opravdu část pozornosti a jednu ruku zabíral.
A elementální obrany mohly vždy dvojité, tedy kouzelníci se učili sesílat dvě najednou, jednu z dvojce oheň - voda druhou z dvojice vzduch - země, aby byli chráněni před všemi čtyřmi živly i proti fyzickým útokům. Štíty se sesílaly obvykle jednoduché, protože kouzelník viděl, jakému útoku odolává. Proti ohni nebo vodě se bránil ohnivým nebo vodním štítem, proti vzdušným a zemním kouzlům se bránil hlavně vzdušnou nebo zemní zbrojí, protože to byla obvykle prostorová kouzla nebo kouzla působící zespodu jako výbuch, proti kterým štíty nešly použít. A proti zbraním se bránil vzdušným nebo zemním štítem, stejně jako v případě bodových vzdušných/zemních kouzel.
Žádné rušení kouzel neexistovalo z principu, útočná kouzla nebyla tak dlouhá a navíc nebyla žádná magická energie nebo odpalování naučených kouzel, kouzlení byla prostě inherentní schopnost.