Dneska jsem přemýšlel nad tím, že (jak jsem si přečetl na našem bratském slovenském fóru) D&D zabíjí roleplaying, protože postava, která roleplayuje v boji nutně provádí suboptimální volby čímž se brzy střetne se stvořitelem a nebo to co předvádí je jen takový povrchní nátěr. (Citace může být nepřesná, ale snad jsem uchopil hlavní myšlenku za rohy).
Zkusím pominout to křivě nastavené zrcadlo, že jediný "správný RP" je ten, který je suboptimální taktickou volbou a zkusím myšlenkový experiment, že to tak je (čímž nikterak nepotvrzuji platnost této myšlenky). Co znamená ve 4e suboptimální taktická volba - zdrhnutí z boje (hraní "zbabělce"), nebo dokonce i pomoc příteli, když to není ve vaší roli (např. rogue jde pomáhat padlému knězi) nebo možná běsnící bojovník, zasažený amokem a pobíhající po bojišti.
To co mne k tomu napadlo je, že byť ta volba může být neoptimální nemusí to nutně znamenat, že dotyčná strana za to bude platit. Že tedy hra "zabíjí RP". To platí IMO v situaci, kdy této hráčské iniciativě DM nevyjde vstříc. Jinak řečeno ve chvíli, kdy hráči dělají takticky neoptimální, ale RP odůvodněné volby, ale DM setrvá v ryze taktickém módu. Potvory a NPC se chovají jako stroje na zabíjení, ale hráčské postavy nikoliv. Myslím si, že kompetentní Vypravěč by hráčský RP podpořil svým RP, že i potvory by se prostě zachovaly netakticky, čímž by se taktické nivó vyrovnalo na celkově nižší hladině.
Abych to uzavřel, zdá se mi, že hovořit o "zabíjení RP" lze jen z pohledu někoho, kdo apriori RP už v zárodku zabil na straně vypravěče. Ten si potom nemá nač stěžovat. Pokud jdete hrát wargaming, dostanete wargaming, to ale není problém hry. To je váš problém. Konec dnešní tirády.