[Teorie] Procesní model

Metody

Zatímco procesy nám říkají, co se při hraní rolí děje, metody nám říkají, jak se to děje. Jsou to jakékoliv jednotlivé techniky, pravidla či úmluvy, které jsou užívány nebo k nimž se v souvislosti se hrou odkazuje. Metodou může být cokoliv od hraní v určitém herním světě, přes občasné praštění náhodného hráče paličkou do hlavy, aby udržel oči otevřené po celé sezení.Vztah metod a procesů je dvojí. Za prvé, metody jsou vybírány z dostupných v souladu s potřebou dosažení určitých Procesů. Za druhé a v protikladu – použité Metody vynucují a vedou hru tak, že povyšují některé Procesy a oslabují jiné. Tím také ovlivňují to, jaké Výhody Procesy přinesou. Nejběžnější metody jsou tyto:Vláda nad Sdíleným Imaginárním Prostorem: Zřejmě ta nejdůležitější volba v herním sezení je zvolení metod distribuce vlády nad Sdíleným Imaginárním Prostorem. Obvykle je tato vláda dělena na vládu nad vnitřním světem hráčských postav a jejich akcemi, vládu nad akcemi jiných entit tohoto Prostoru a konečnou autoritu nad výsledky událostí.V tradičních rpg hrách mají hráči obvykle absolutní vládu nad vnitřním světem svých postav a volbami akcí, zatímco vypravěč má obdobnou vládu nad ostatními aspekty imaginární reality. Vláda nad výsledky ohlášených akcí zdá se často tkví v pravidlech napojených na fyzikální zákony imaginárního světa, ale obvykle tkví ve vypravěči s jeho božskou schopností ignorovat či upravit pravidla, kdy si zamane. Ve hrách kooperativního vyprávění příběhu bez vypravěče je konečná autorita obvykle v systému hry, určená k vyřešení jakéhokoliv problému mezi tvůrci příběhu.

Okolnosti

Okolnosti jsou všechny ostatní parametry, které ovlivňují další hru. Od metod se liší v tom, že metody jsou zvolené a odsouhlasené prostředky interakce se sdíleným imaginárním prostředím, zatímco Okolnosti existují sami o sobě. Příkladem okolností je například nálada hráčů, množství rušení zvnějšku a sociální vztahy mezi hráči. Důležitou okolností, která existuje takřka v každé hře, je herní historie. Okolnosti také s metodami interagují, když je Metoda užívána ke změně Okolností. Takže zatímco počet hráčů je Okolnost, změna počtu hráčů dynamicky v souladu se situací ve hře je Metoda.

Užití procesního modelu

Hlavním smyslem procesního modelu je podle jeho autorů analýza toho, jak jeho různé složky podporují jedna druhou. Z tohoto důvodu lze interakce mezi složkami modelovat jako podpora/ztěžování. Ukázka takového modelu konkrétního sezení viz obrázek níže.Na uvedeném příkladu bylo Poselství (Meaning) pozitivní emocionální spojení vytvářeno skrze Zkoumání Tématu. Bylo zde také nějaké Soupeření mezi hráči, ale nikdo si jej neužil tak, že by to přineslo nějaké výhody. Naopak existence Soupeření otrávila Zkoumání Tématu neslučitelnými prioritami.Dále zde vidíme, že distribuce vlády nad Sdíleným Imaginárním prostorem všem hráčům a Metoda Podpory Diskuse o Budoucích Zvratech Děje napomáhaly Zkoumání Tématu, zatímco určité aspekty pravidel byly vnímány jako pěstící Soupeření mezi hráči. Okolnost Hráčské Únavy (Tiredness) znesnadňovala oba procesy, ale tím, že Soupeření drželo hráčskou pozornost vysoko, oslabovalo vliv Únavy na brždění Zkoumání Tématu.Podobná formalizace interakcí může být (podle autorů) užita i k plánování budoucího sezení, ve snaze předvídat budoucí interakce různých složek a vybírat směs, která nejlépe podporuje nejvíc žádané složky. Pefektní podpora mezi Procesy je extrémně obtížná a možná dokonce nevýhodná – lidé jsou extrémně dobří v adaptaci, a křížící se interferenci Procesů lze snadno přehlédnout, pokud poskytují solidní výnos Výhod.

Tradiční kritiky

Ačkoliv je Procesní model napsán velmi opatrně a seriózně, nezabránilo to tomu, aby nebyl kritizován. Ostatně kritika je součástí vědecké metody. Pokud chybí, je na tom něco podivného.Hlavní kritické body jsou zejména tyto: omezená aplikovatelnost v praxi, nebyl důkladně testován (autoři slibují napravit v nejbližší době), velmi odborný sloh, model je pouze popisný, je obtížně uplatnitelný směrem do budoucna – prediktivně, několik výtek k terminologii a vymezení. Jako veskrze pozitivní lze hodnotit snahu autorů tyto kritiky přijímat, zveřejnit a veřejně o nich diskutovat. Jelikož se model stále vyvíjí, nemůžeme než držet palce a doufat, že bude ještě lepší. A lépe uplatnitelný v praxi.