Právo a spravedlnost Orionu

Před nějakou dobou jsem na dotaz, jaký právní systém by byl nejvhodnější pro náš herní svět, byl vybídnut, abych ho trochu popsal, že mi s tím pomůžete. Takže, zde je, co o Orionu zatím víme.

K obecné povaze světa
Na Orionu hrajeme už hodně dlouho. Objevoval jsem ho spolu s postavami, a protože oni ho prošly jen malý kousek, zbytek je zahalen v mlhách nevědomosti. Pro jednoduchost jsem se v něm držel panteonu popsaném v Dnd 3,5e a také jeho kosmologie.

Obecně bych to řekl asi tak, že se mi nechce svět moc řešit, chci si hrát a ne si mořit hlavu se zeměpisem, národohospodářstvím a kulturou :)

Popsaný máme zatím jediný kontinent, který má být ústřední silou světa. Postavy se pohybují ve značně civilizovaných zemích, kde už dlouhá léta panuje mír a prosperita. Charakterem připomínají středověkou Evropu, stejná zeměpisná šířka i přibližně podobný tvar. Jen velikost je asi trochu menší. Rozvrstvení obyvatel a technologie odpovídá cca letům 1450 - 1650, jak se nám co líbilo a co jsme znali. S jedinou velkou výjimkou, zatím jsem se vyhýbal střelnému prachu.
Království na tomto kontinentě je pět, mají velmi podobné kulturní dědictví, protože vznikla po rozpadu velkého impéria, které kdysi sjednotilo jazyk, míry a váhy, vytvořilo hustou síť dobrých cest. Zákoníky jednotlivých království se sice v drobnostech liší, ale všechny vycházejí z práva platného v tomto království. Těmto pěti královstvím se říká Severní Liga.

Sice již hrajeme podle 4e, ale rasy zůstaly klasické - zdaleka nejvíce je lidí, jsou tu ovšem i elfové, trpaslíci a hobiti. Mají vlastní samosprávu, případně vlastní království a ty zatím řešit nechci.

Zajímá mě právní systém Severní Ligy, konkrétně největšího království Ligy, Andalusie.

Dále uvádím, co jsem zatím o Orionu sepsal; na zbytek se ptejte, rád odpovím.

Severní Liga

Jedná se o volné společenství pěti lidských království, která se kdysi spojila proti mocné Stygii a jejím nekromantům. Jeho členy jsou, v abecedním pořádku: Andalusie, Bogoma, Riga, Riva a Sorelis.
Spojení vydrželo i po válce, i když bylo načas přerušeno obdobím bratrovražedných bojů a občanskými válkami. Ligu dalo dohromady zejména úsilí knězů těch bohů, kteří v konfliktu se Stygií nejvíce lidem pomohli. Tito bohové jsou zde dodnes uctíváni a každý jeden bůh má v jednom království vždy dominantní roli. Jejich jména uvádíme v takovém pořádku, jaký náleží jejich úctě a vznešenosti.
Pelor zvaný Zářící, Heironeus zvaný Nepřemožitelný, Sv. Gisbert a Kord známý jako Rváč.

Pelor je nejvíce uctíván v Andalusii a Bogomě. V Sorelisu je nejváženější Heironeus, v Rivě Kord a v Rize, matce měst, sv. Gisbert.

Bogoma sousedí s Andalusií, stejně jako ona se rozkládá na velké, úrodné pláni. Sorelis je hornatá země pod Ledovými horami, Riva je horká země na jihu se skalnatým pobřežím, výbornými přístavy a četným loďstvem. Riga leží na rozhraní Rivy, Bogomy a Andalusie, v zálivu na velké skále u pobřeží. Je to městský stát, který se stal centrem náboženství a obchodu.

Šlechta a její tituly

V Andalusii uděluje vyšší šlechtické tituly pouze král. Jedná se o titul hraběte a barona. Do rytířského stavu mohou povyšovat i tito urození pánové, mohou také darovat nebo propůjčovat lénem svou půdu. Vyšší šlechtic má půdu darem od krále a jeho titul je dědičný, s tím, že musí být při přejímání z otce na syna nebo jiného mužského dědice potvrzen králem.
Základní výsadou každého šlechtice je, že je osvobozen od daní. Má ovšem povinnosti vůči lidem, kterým vládne, i svému králi nebo urozenému pánu, v jehož kraji má léno. Svěřené léno může ten, kdo ho propůjčil, kdykoli oné osobě odebrat, klidně i bezdůvodně. To se ovšem nedělá, pro takový čin je třeba závažný důvod v podobě zrady nebo těžké neplnění povinností.
Darovanou půdu smí odebrat pouze král a to až po konsensu Královského sněmu, na kterém se k tomu shodnou všichni vyšší šlechtici (vyjma provinilce, samozřejmě).

Povinnosti vyššího šlechtice
1. Bezpečnost životů a majetku obyvatel i poutníků.
2. Obrana země před útoky, povinnost dostavit se se stanoveným počtem vojáků v patřičné zbroji a výstroji, pokud král vyhlásí brannou hotovost.
3. Chovat se dle dvorní etikety.
4. Vzývat dobré bohy a podporovat jejich kněze.

Povinnosti nižšího šlechtice
1. Chovat se čestně a zdvořile.
2. Dostavit se osobně v patřičné výzbroji, případně se stanoveným počtem vojáků, na brannou hotovost nebo když ho o to požádá lenní pán.
3. Vzývat dobré bohy a podporovat jejich kněze.


Dále jsou uvedeny šlechtické hodnosti a tituly, jak jsou známé v Andalusii. Jsou seřazeny dle důležitosti od nejméně významného po nejvyšší.

Šlechtic (pán) - uděluje se například za bezúhonnou 30-ti letou službu ve vojsku, za výjimečné činy pro blaho království nebo pána. Pokud je svázán s lénem, šlechtic se nazývá zeman. Je-li šlechticem měšťan, bývá někdy titulován baronetem. Za výsadu být jmenován šlechticem je dotyčný povinen zaplatit 105 dukátů. Nejedná se o dědičný titul, nejstarší mužský potomek má však velkou šanci na přiznání titulu otce, pokud o něj bude stát. Lenní pán může poplatek za jmenovací dekret samozřejmě odpustit.

Rytíř (rytíř) - jedná se o čistě nedědičné postavení, udělované na základě vojenské zdatnosti a vybavenosti. Je to doživotní titul, který mohl být odejmut pouze králem, za provinění proti rytířským ctnostem.
Podmínkou jmenování je přísaha dodržování rytířského kodexu. Poplatek za jmenovací dekret činí 140 dukátů, bývá však obvykle odpouštěn.

Baron (svobodný pán) - patří k vyšší šlechtě, titul je tedy dědičný, ale vztahuje se pouze na pána rodiny. Ostatní členové byli pouze šlechtici, případně rytíři.
Pro jmenování bylo zapotřebí, aby zásluhy o veřejné blaho rod prokázal ve více generacích. Poplatek za jmenovací dekret činí 315 dukátů.

Hrabě (urozený pán) - titul se uděloval pouze lidem s "dlouhým rodokmenem", dědil se a vztahoval na všechny příslušníky rodiny. Poplatek za jmenovací dekret činí 630 dukátů.

V Andalusii je asi (50 ?) mocných rodů a na (1000 ?) šlechtických rodin. Z nich však sotva třetina se mohla vyrovnat středně bohatým měšťanům. Polovina rytířských rodin nemá majetky větší než 10 kop dukátů, čili jsou na úrovni bohatších sedláků.

Náboženství

V Lize severních království jsou uctíváni dobří bohové známí též jako Čtveřice: Pelor zvaný Zářící, Heironeus Nepřemožitelný, Sv. Gisbert a Kord známý jako Rváč.
Pelor je nejvíce uctíván v Andalusii a Bogomě. V Sorelisu je nejváženější Heironeus, v Rivě Kord a v Rize, matce měst, sv. Gisbert.

V každém království Ligy má jeden ze Čtveřice vždy dominantní roli. Jeho chrámy a kněží jsou v každém větším městě a na dvorech šlechticů a panovníka. Ochrana a podpora jejich víry je ukotvena v zákonech. Ve větších městech a výjimečně i na menších městech nebo v samostatných klášterech, je možné se setkat jak s kněžími ostatních bohů Čtveřice, tak i dalších bohů, kteří nejsou v Lize tak oblíbení.

V Lize panuje náboženská snášenlivost, zákony zakazují pouze uctívání bohů pomocí lidských obětí a temných rituálů čerpajících moc z Pekla nebo přivolávající tam odtud pomoc. Kněží zlých bohů mají ovšem veliké potíže se založením svého svatostánku a jsou pak pod ustavičným dohledem kněží Čtveřice i místního pána.

Mystická magie

Magie kouzelníků a čarodějů není sice v zemích Ligy zakázaná, ale jednotlivé státy se jí pokoušejí kontrolovat. Obecně platí, že je na ní nazíráno s větším podezřením, než na magii knězů Čtveřice.
Andalusie má proslulou Královskou magickou akademii (KMA), velikou školu mystického umění, která je v sídelním městě. Kdokoli chce čarovat na území Andalusie, musí mít osvědčení o nezávadnosti své magie a svého charakteru od lektorů této univerzity, jinak mu hrozí vysoká pokuta, případně vězení.

Ve výjimečných případech uděluje KMA nejen doktorandum, ale i profesorium, což dává ctěnému mágovi možnost učit vlastní žáky a propůjčovat jim osvědčení, jako by je odsouhlasila lektorská rada KMA.
Osvědčení má podobu kovového medailonu (kvalita kovu se liší dle zámožnosti žáka), který je unikátním magickým předmětem nesoucím jednoznačný otisk svého majitele. Libovolný lektor či doktor KMA má možnost ověřit, zda medailon opravdu patří majiteli a kdy a kým mu byl vydán.

Medailon má ale nejen světský účel; díky němu je možné identifikovat nejen mága na pohled, ale zejména veškerá kouzla, která poslal. Kdokoli dostatečně znalý magie dokáže rozpoznat jednoznačnou auru kouzla nebo magie, kterou ten který amulet vtiskl a zdůraznil u svého majitele. Díky tomu jsou všichni absolventi KMA ve svém používání magie nebývale uvážliví.
Ještě jednu vlastnost medailon má, které si kouzelníci i čarodějové váží nejvíce a je to jeden z dobrých důvodů, proč jít na školy a nechat se "ocejchovat". Podpora magické aury majitele zvětšuje jeho moc; čím zkušenější mág je, tím větší sílu z medailonu získává.

Povaha
Povaha mystické magie je jasná - je nezávislá na božské vůli, žádný z bohů jí nemůže smrtelníkům ani dát, ani odepřít. Mohou se jí jedině postavit svou vlastní božskou magií.
Je to jeden z hlavních důvodů jisté rivality mezi kněžími a mágy. Existuje totiž mnoho teorií, které mají tento fakt vysvětlovat; a kněží se většinou přiklání k těm, které staví mystickou magii do opozice k magii božské.

Původ
Jedna z oblíbených a asi nejrozšířenějších legend praví, že Velký Otec, tvůrce světa i bohů, vytvořil i lidi. A někteří byli nepokojní, zlí a odbojní, záviděli bohům jejich sílu a usilovali o vlastní. Zradili a zabili prý krásnou a důvěřivou bohyni a okradli jí o její moc a rozdělili se o ní. Bohové je samozřejmě pronásledovali, takže někteří vzdorovali a byli zabiti, jiní uprchli a skryli se na nejrůznějších místech. Jejich moc je ale pokřivila a oni se změnili v nejrůznější divné rasy a nestvůry. Tak se zalidnil svět nejen lidmi, ale i potvorami, které jsou povětšinou nepřátelské a zlé, jako jejich prapředci.

Další teorie, vykládaná spíše v učenějších kruzích, zase vypráví o Titánech; obrech, kteří se brodili dávnými pralesy jako člověk strništěm, bojovali mezi sebou, tvořili i ničili z rozmaru a bez plánu. Pak se jim narodili bohové, kteří stvořili člověka k obrazu svému. Jenže titáni chtěli po nějaké době lidi zničit a bohové to nedovolili. Došlo k první, Titánské bitvě.
Bohové nakonec po urputném boji zvítězili a titány, kteří boj přežili, spoutali a zbavili je síly. Vyřízli jim srdce, které ukryli do diamantové hory v daleké pustině, kde nic nežilo. Titáni od té doby leží bez života v zemi, ale nejsou mrtví; jejich srdce bijí, pomalu, ale jistě, a s každým úderem dál vydávají svou sílu. Jenže místo titánům jí dávají všemu okolo, zemi i větru - a také lidem, kteří ovládají tajná znamení a řeč titánů, jež tuto moc poutá a usměrňuje.

Soudy a právo

Právo soudit a trestat podle zákonů zemských a božských má vždy lenní pán daného území, nezávisle na tom, zda se jedná o majetek světský či církevní. Ten má možnost delegovat nižší soudní pravomoc na pověřené osoby, rychtáře, městské rady, kastelány či správce a dokonce se může nechat zastupovat ve výkonu svého práva soudu jmenovaným soudcem, který v jeho jménu řeší odvolání a soudí vážné případy, jež nespadají do výkonu práva nižšího (např. hrdelní zločiny).
Pokud je někdo odsouzen jmenovaným soudcem nižšího práva, má možnost se odvolat k lennímu pánu, nebo jím ustanovenému soudci práva vyššího. Ten může vždy udělit milost nebo jakkoli změnit již vynesený rozsudek.

Náklady na soudní řízení nese obviněný v případě trestního sporu, v případě sporu občanského pak strana, která podala návrh. Soud může rozhodnout, aby jí protistrana, je-li ve sporu poražena, náklady nahradila. Tarify za soudní pře jsou stanoveny výnosem zemského sněmu a jsou jednotné pro všechny osoby království.
Držitelé vyššího práva soudního mohou být souzeni pouze zemským sněmem, nebo tribunálem zemským sněmem ustanoveným k tomuto účelu. Osoby stavu duchovního podléhají jurisdikci církevních institucí a soudů jimi ustanovených.
Přečiny proti víře, heretické a bezbožné konání, jakož i užívání temné magie spadá do pravomoci inkvizice.