Hraju teď Exalted a podařily se dvě moc hezké scény.
První asi dvě session zpátky. Potkali jsme 30 enemáků, ST chtěla asi hustej fight, ale místo toho aby sme se do nich pustili natvrdo sme se do nich dali social combatem a během pár minut dialogu sme je totálně rozebrali. Hraju Dawna (úsvit, válečníci) tak sem se moc nezapojoval, hodil sem si hůl přes ramena a procházel jsem se okolo. Ke konci už všichni klečeli a klaněli se Neporaženému Slunci, jen velitel pořád vzdoroval a ne a ne padnout úplně. V jednu chvíli prohlásil, že se nemáme plést do věcí, kterým nerozumíme. Přes rameno jsem se ho zeptal, do čeho že se to teda pletem. On na to že oni tu uctívají Wild (chaotický prvek ničící svět Exaltů), nejsprávnější a nejúctyhodnější věc na světě. Tak jsem se do toho social combatu zapojil taky a prohlásil jsem, že my, soláři, vyvolení Slunce, podle prastarého řádu světa určeného na počátku bohy rozhodujeme o tom co je správné a uctíváníhodné. Tim sem ho už dost nahlodal, ale pořád ne úplně, tak prohlásil, že na tom něco možná bude, ale jak má vědět, že mluvím pravdu?
To mě už fakt dopálil, do té chvíle probíhal celý dialog relativně klidně, ale teď jsem si vztekle nechal na čele rozzářit symbol Dawna, pak jsem se rozzářil celý, vytryskl ze mě sloup světla, nakonec se z něj vydělil ohromný mořský had (osobní anima) který se švihem protočil kolem celé mýtiny, což vyvolalo Dawní abilitu která vzbuzuje v nepřátelích panický děs, otočil jsem se, gigantický had sledoval můj pohled, v ruce si zhmotnil orichalcovou artefaktální hůl a zařval jsem: Ve jménu Neporaženého Slunce já sám deklaruji co je a není pravda!!
Ostatní hráči i ST chvíli jenom koukali a ST pak odmávla kostky a prohlásila že to už je na něj příliš a že se už fakt zhroutil.
Druhý kousek jsem předvedl na poslední session. Při cestě jsme měli sen kdy nás jakýsi bůh držený v zajetí ve Wildu žádá o pomoc. Řekli jsme si že teda ok, ale co s nim. Eclipsa tudíž provedla motlitbu k Neporaženému Slunci, ta ale byla tak úspěšná, že se Slunce dostavilo osobně. Řeklo nám, že ten bůh je starej kámoš a že když mu helfnem, tak bude rádo, oznámilo nám kde asi je a jak se tam dostat. Když jsem to slyšel tak jsem si říkal, že to je trochu o hubu a zeptal jsem se na pár detailů, ale Slunce prohlásilo, že sorry, ale že je zrovna na tahu v nějaké z Božských her a že už musí letět a zmizelo.
Šli jsme tedy kam řeklo, ale narazili jsme na problémy a v jedné bitvě nám hodně špatně padla Eclipsa, dostala se na hranu smrti, už jsme fakt nevěděli co s ní dělat, tak jse řekl že provedu motlitbu. Dawn není zrovna moc modlící kasta, ale nic jiného už nezbývalo, propálil jsem WP a aktivoval jsem Virtue Valor (odvaha). ST se zeptala proč zrovna Valor a ne třeba Compession (slitování) nebo Conviction (přesvědčení), řekl jsem že hned objasním.
Otočil jsem se ke Slunci, ukázal jsem na něj prstem (tou jsem propálil tolik essence že kolem mě opět zářila anima, takže had sledoval můj pohled) a zařval jsem: "Ty zasranej gamblere, podívej cos udělal a koukej to napravit!!"
Vzal jsem si 12 kostiček (4 charisma, 2 performance, 3 za Valor, 3 od ST za styl v danou chvíli a kontext), hodil 8 úspěchů, přičetl dalších 5 (1 za willpower, 4 za obětiny odhozené Night kastou), což dalo dohromady epický, smrtelníky totálně nedosažitelný úspěch, takže Slunce obratem vytvořilo portál k léčiteli.
Nejspíše nejdrzejší motlitba v historii Exaltího světa, mám takové tušení, že si jí se mnou Slunce později ještě vyříká...