Rytíř: Řekl bych, že hodnot na poměřování nebojových vlastností je v D&D dost (už 6 základních vlastností jsou na jedné straně Str, Dex, Con a na druhé straně Wis, Int, Cha), jen je z psychologických důvodů tolik nevnímáš, protože Tě víc zajímá právě boj.
Myslím, že obvykle (ne vždy, ale obvykle) začátečníka baví víc boj, než sociální dovednosti a časem se tento poměr mění. Stejně tak obvykle hráče zpočátku hodně baví házení kostkou, později už zpravidla méně. Zpracování boje (hodně kostek) a sociálních dovedností (méně kostek) v pravidlech to přesně odráží.
Podle mně je na D&D prima, a je to jedna z jeho základních deviz, že umí ustát různé styly a chutě hráčů jak se mění v průběhu času, hráči nemusí opouštět D&D, aby hráli odlišným stylem než předtím. (Pozn.: Ještě větší devizou D&D je, že v rozumné míře ustojí různé styly hráčů ve skupině v tom samém čase, že nepotřebuje homogenní skupinu /a povzbuzuje k hraní s různými typy hráčů/, ale to už sem nepatří.)
Sirien: Jj. Koncept roleplay není v sociálních dovednostech uplatnitelný, pokud hráč hraje s postavou, která dovede nebo má větší znalosti než on sám, o tom žádná. Tj. svoji nebo nižší úroveň jak ji má hráč v reálném světě lze roleplayingově přesvědčivě zahrát, avšak vyšší úroveň přesahujícíc úroveň hráče je lepší maximálně naznačit a radši hodit - to je právě případ oné teologické rozpravy, kdy znalosti a schopnosti postavy debatovat o tom značně převyšují schopnosti a znalosti hráče.