Zkusím to vzít ještě jednou a pomalu. Co poskytuje hra hráčům - nováčkům. Jednak v podstatě každá hra poskytuje nějaký způsob vyhodnocování událostí. Chcete dělat nějakou "akci A" a pomocí pravidel zjistíte, jako to dopadlo. To je v podstatě v každých pravidlech a i přes mnohastránkové diskuse, které se na toto téma vedou je to v konečném důsledku dost šumák, co se na to používá.
Jenže to, co potřebujete vědět není především to, jak vyhodnocovat akce (to je v konečném důsledku nejjednoduší činnost), ale vůbec jaké akce vyhodnocovat, kdo se jich účastní, jak strukturovat děj, jak připravit a vést dobrodružství, atd.
Je dobře známá věc, že na konkrétní otázky se odpovídá snáze, než na obecné. Je snazší říct, zda vás dnes hlava bolí nebo nebolí než jak se dneska máš? Je snazší říct chci hrát bojovníka a ne čaroděje než odpovědět na otázku - můžeš hrát cokoliv, co bys chtěl hrát. Je snazší vybrat si ze seznamu dvaceti dovedností pět než si vymyslet jakýchkoliv pět dovedností, jaké vás napadnou. Proto čím otevřenější systém, tím paradoxně hůř pro nováčka.
Problém třeba D&D 3E je v tom, že už se k němu nedistribuuje nějaké úvodní dobrodružství, které by řeklo a takhle se ta hra dá uchopit. Takhle dáte dohromady skupinu postav a pošlete je na výpravu. Takhle jim prezentujete hrozbu, takhle před ně stavíte problém, takhle jim distribuujete odměnu... Samozřejmě máme tu nějaká jiná dobrodružství (pro druhou edici) a několik z nich je kompletních, takže to není úplná tragédie (i když samozřejmě konverze z druhé edice na třetí je taky ošidná).
Ale kdo tě naučí, že ne každá situace se musí hrát (prostě deset dní pochodu přeskočíš, protože to nikoho nezajímá), že ne vždycky se musí házet (některé věci se prostě stanou) atd. Já nevím, ale mám pocit, že spousta her s nováčky téměř ani nepočítá. Nebo se počítá s tím, že tě vždycky zaškolí někdo zkušený. Problém třetí edice je třeba v tom, že překlad průvodce Dějmistra není úplný (ne že by tam toho chybělo zase tolik...), a tak. Druhá edice je tuším komplet a to je její jediné pozitivum.
Analogie s autem... ono je to těžké. Řekněme, že sis právě udělal řidičák nebo na něm pracuješ a přijdeš se zeptat řidičů, kteří v těch autech závodí, jaké auto si koupit na cesty s rodinou. A oni samozřejmě úplně zapomenou, k čemu že to potřebuješ a začnou ti radit, které auto je nejlépe vytuněné... jestli si myslíte, že je pro člověka, který neměl volant v ruce je nejlepší posadit ho do forumule 1, tak já si to teda nemyslím. Zase na druhou stranu chápu, že si člověk nechce kupovat nové auto každý měsíc. Ale třeba Argonantus spokojeně hraje Dračák už jak dlouho a nezdá se, že by mu to nějak vadilo. Jsou lidi, kteří auta mění a kteří je nemění.
O Fortunu v první verzi bych ti úplně nedoporučoval. To byl spíš praktický důkaz toho, že lze vytvořit D20 systém se zakomponováním technik, kterým se říká "conflict resolution" a "fortune-in-the-middle"; neboť někteří jedinci tvrdili, že to nelze.
A obávám se, že Smeco netouží dělat sociologický průzkum, který by stejně nic neprokázal a třeba několik sezení zjišťoval, jestli mu vlastně sedí a dostával se do toho. Chuť dostávát se do něčeho několik her obvykle nikdo nemá. Moje filosofie je, že hra musí zaujmout okamžitě a bezchybně jinak si další pozornost vůbec nezaslouží...
Souhlasím, že úplně ideální by bylo, kdyby sis alespoň ty pokud ne celá skupina vyzkoušeli hru vedenou někým, kdo už má nějakou tu zkušenost. Pokud to není možná, pak jako druhá nejlepší alternativa se mi pořád jeví Dračí doupě, jako třetí nejlepší alternativa Dungeons & Dragons 3e kompenzované hotovým dobrodružství a pročtením rad o vedení hry z dalších zdrojů, čtvrtá nejlepší alternativa cokoliv dalšího FATE, O Fortuna...
Ale myslím si, že nakonec stejně poznáš systém, který ti nejvíc sedne tak nějak sám. Možná bys mohl udělat tohle. Stáhni si všechny systémy, které jsou volně dostupné a přicházely by do úvahy. Přečti si prvních pár stránek a když budeš mít pocit, že se chytáš, že v každém okamžiku rozumíš tomu, co se očekává a co bude dál, tak pokračuj. Ve chvíli, kdy budeš mít pocit, že musíš zalistovat dozadu, aby sis připomněl, jak to bylo nebo přestaneš chápat, co máš vlastně dělat. Tak to doporučuji zahodit a zkusit nějaký jiný. Jinak fakt nevím, co bych ještě poradil.