LKarpianus píše:
dokonce můžou odmítnout i quest, kterej je před nimi... U videa na kameru je to trochu něco jinýho... :-D
BTW: I odmítání a zkoušení hranic nějaké nepsané dohody, o čem vlastně stolní RPG hry jsou, mají za mě ale svoje hranice. Párkrát jsem hrál s lidmi, kteří záměrně dělali vše proti nějakému příběhu a postavám, pak je dobré si s těmi lidmi vážně sednout a vysvětlit jim, že možnost dělat cokoliv v té hře neznamená dělat vždy vše proti GM, proti hráčům a proti odvíjejícímu se příběhu... :-D
Tohle zase není věc, kterou jsem měl namysli. Nejednou jsem použil popsanou situaci, kdy se postavy sejdou náhodně, a dostanou se do průseru, ze kterého se musí vyhrabat společně. Až potud dobré.
Potíž je, co dál. Ne vždycky tahle překonaná potíž skupinu spojí i nadále, ať už skutečně, nebo aby to alespoň dávalo smysl ve fikci (když se hráči i spojení skupiny snaží). A nejednou pak soudržnost skupiny vzniká
jako v Gamers.
Tím chci říct, že pokud postavy nejsou provázané už během tvorby a k vytvoření jejich vztahu má dojít až během hry, pak je třeba, aby i vytvoření toho pouta bylo dostatečně silné, že dá postavám důvod držet se pohromadě. V případě fantasy zejména k motivaci cestovat spolu, i když se od sebe dost liší, občas jsou hodně odlišní i od vlastní rasy, postižení, nakažení, samotářští - Krotitelé Draků mají prakticky všechno z toho.
Pro příklad - když už takhle spojuju postavy, hned na první misi zjistí informace, že svět je dost jiný, než si do té doby mysleli, a dějí se v něm zlé věci, které jsou na postupu. Nicméně postavám tuhle informaci nikdo jiný nevěří, protože ji nezažil, takže se o tomto problému (který je záměrně nastaven tak, aby ho nemohli jen tak nechat být) můžou popovídat jen s lidmi, kteří mají podobné zážitky a informace, tedy s postavami dalších hráčů.
Naproti tomu když jsem postavy jen nahnal společně do potíží, tak po jejich pominutí neměly dvě hráčky žádnou in-game motivaci zůstávat se dalšími dvěma kluky, a skupina držela pohromadě vlastně jen nátlakem shora, díky tomu, že kdyby šli každý někam jinam, tak by se v jedné skupině velmi špatně hrálo.
A tenhle nesoulad ve fikci mezi herními postavami a případně i hráči není až tak neobvyklý, řada skupin ho různými způsoby řeší, poměrně složitě a ne moc efektivně. Přitom příčiny jsou podobné -
udělám si postavu spíše ze srandy / udělám si slepou postavu / udělám si zadumaného samotáře
V tomto smyslu je asi dobře, že to setkání není součástí filmu, ale z rozhovorů s jednotlivými hráči takový přístup celkem vyplývá. A pokud mají být Krotitelé určeni nováčkům a pokud by tak fungovali, tak mám obavu, že pokud skupina nováčků zkusí hrát podobné složení skupiny, jakou vidí v Krotitelích, tak narazí na potíže, které nebude umět vyřešit, protože v nich funguje řešení "potřebujeme mít postavy pohromadě kvůli příběhu pro kameru. Tedy podle mě je přístup k propojení postav v rozporu s jedním z cílů, které jsi deklaroval, totiž přitáhnout nováčky.