crowen: Rozdíl mezi prvním a druhým je, že DC 9 má kraulování v bazéně, DC 55 kraulování nahoru přes vodopád. Obtížnosti mechanické by měla odpovídat i obtížnost vizuální, dá-li se to tak nazvat.
Co se epičnosti potvor týče, tak se počítá s tím, že postavy se odváží tam, kde by obyčejný smrtelník zhasl ani by nevěděl jak a jejich bývalí nepřátelé se báli vkročit. Postava na nízké úrovni může lovit vlky v lesích, ale nemá možná ani ponětí, že když půjde dál od kraje do neprobádaného hvozdu, dojde tam, kde stromy rostou neobvykle vysoké a lesem se toulají jeleni co se v kohoutku mohou měřit se slonem a loví je strašliví vlci, co dokážou spořádat prase jako by to byl králík (hle vyšší heroic tier). V těch lesích kam člověk nevkročí tančí za měsíčných nocí víly a jiné bytosti, které mohou třeba jen nechtěně zahubit smrtelníka jako nic a jinak je nikdo nespatří (paragon), ale i ty ví, že určitý čas v roce je dobré zastrčit hlavu, když se kolem žene divoký hon (epic). V jednom světě se v závislosti na lokaci a čase dá narazit na různé bytosti. Zrovna tak epické postavy přitahují epické protivníky. Takový ten efekt putujících šermířů, kterým nestojí za tasení zbraně běžní lapkové, ty nakopou a zmastí aniž by tasili zbraň ale aktivně hledají protivníky, kteří za to stojí (zrovna tak se přitahují zloděje a třeba draky, kteří jinde podobně epický poklad nenajdou a mágy, abolethy a podobnou verbež, protože znají mystická tajemství, nebo alespoň budí dojem, že je znají). Dřív je prostě nepřitáhneš, protože nemáš nic, co by chtěli. Tedy buď postavy hledají potvoru/místo/předmět, který chtějí, nebo je hledá někdo, co chce něco, čehož jsou vlastníky. Proto taky přiletí drak do vsi až když dostane echo, že je tam něco zajímavého od své špionáže (pokud prostě není na náhodném destruktivním letu, aby těm drnohryzům připoměl, proč mu mají přihnat pravidleně stádo dobytka k sežrání, ale o podobném chování se zpravidla krajem šíří zěsti daleko široko).