Mě názvy povolání vůbec nevadí. Ono když doslova přeložíte některé anglické názvy, nedej bože jejich czenglish verze, je to často ještě horší. Kejklíř a mastičkář jsou česká pojmenování a působí starobyle, ačkoliv nejsou. Jsou to spíš slova dnes málo používaná a je na tvůrcích aby si zhodnotili, jak moc použití takových názvů ukotvuje určitý pocit z prostředí. Jisté je, že dobrou volbou pojmenování lze dosáhnout hodně. Tím neříkám, že zvolenou formu považuji za kdovíjaké terno, nicméně to ve mně vzbuzuje přesně ten pocit vesnického středověkého fantasy. Pokud to byl cíl, nelze než konstatovat úspěch. Nakolik to je vhodné pro cílovku ponechám k posouzení povolanějším.
EDIT: mimochodem, název povolání adept tam ční, protože vybočuje z trendu.
"táá dýý... cokoliv": Sirien daleko víc hraje WoD, takže tvoje poznámka je dost mimo mísu. Navíc, encountery v DrD 2 přece jsou, dokonce mají stejné pojmenování, tak nevim, co máš za problém. Vymezení se vůči něčemu je zpravidla nejistá cesta k úspěchu, protože zaujme jen ty co se také vymezují. A těch nebývá dost na to, aby tě uživili.
EDIT: ještě poznámka k ukázce, je tam dobře vidět zatím nedostatečné ukotvení dovedností a zvláštních schopností v dosud publikovaném materiálu. Schopnost uhranutí u adepta imho přímo koliduje s jeho pojetím a více by slušela třeba zaříkávači, který absentuje víceméně jakýkoliv bojový skill.