DnD4E je v podstatě krok k feelingu, jaký by měl mít hráč počítačových RPG nebo MMORPG her (Diablo, Wow, L2). Postavy prochází z encounteru do encounteru plně zregenerovaní (až na daily powers a healing surges) a snaha autorů nejspíše bylo epic hraní, nestarat se o detaily, prostě řežba. Někomu to vyhovovat nemusí, někdo je za to rád.
Já osobně jsem kdysi dávno také přemýšlel o tom, co vlastně určují HP. Hlavně proto, že v level based systémech většinou stoupají a vysvětlení, že elfí čarodějka na 16. úrovni vydrží ve spánku (a bez magie) více zásahů mečem, než trpasličí horník mi nebylo po chuti. Jediné na co jsem přišel a odpovídalo to mé představě je brát HP jako únavu. Fyzickou i psychickou. Šíp hrdinu netrefí, ale musel vynaložit energii, aby se mu vyhnul. Psychické kouzlo v něm zanechá pochybnosti. Obklíčení hrdinové tlupou orků jsou v nejistotě. Čím víc HP, tím více toho postava zažila a má odolnost vůči těmto nestandartním situacím. Postava s nulou tedy může být fyzicky zdravá (nebo jen pár odřenin), ale neunesla už váhu situace, omdlela, upadla do bezvědomí, nevšimla si meče, který se jí zarazil do hrudníku. Tady jsme na bodu HP 0 a méně a pak už bývají zásahy tvrdé.
To je moje +- představa, někde jsem se možná nechal unést, ale jako kostra mi to stačí. Co se týče pravidel, sice DnD4e hraji, ale nechám promluvit zkušenější, těch je na tomto webu totiž hodně.