Naoki: To, co jsi popsal, je zrovna to nablýskané, zní to tak úžasně ... Ale to je jedna strana mince, mluvím o té druhé: dlouho, dlouho, dlouhoooo ... a komplikovaně.
Power, co udělá něco okamžitého, co se nepromítá dále, relativně není problém - prostě power typu "vystřel a zapomeň". Jenomže těmito powers se to nehemží, naopak ...
Místo toho postavy radostně sesílají (v podstatě kouzlí) jedna přes druhou efekty do konce příštího kola nebo do jindy, ongoing zranění, stavy co se savují, markují, proklínají, budují udržovací zöny a zdi ... a nezbývá než sledovat, na kolik z toho se zapomene.
V této souvislosti: každý si hraje v počtu jakém uzná za vhodné, to je jasné ... ale vodítko autorů je následujcí: zatímco pro D&D 2e a 3e je oficiální standardní počet postav 4, pro 4e je to 5. Nejsou tak nějak mimo?
Je to nablýskané, je to epické, ale je to nesvižné, komplikované a po hodině bez vidiny konce už i nudné.
Alef0: Hrál jsem 4e pod Merlinem jako hráč a tam boj není častý, klidně jsou 3 sezení bez boje. Což mi vyhovovalo, protože ty boje fakt nejsou krátké. Teď hru vedu, chci vyjít hráčům vstříc, když chtějí boj každé sezení (Lvl 13-14) a po hodině toho začínám mít vždy dost. V kontrastu současně hraji AD&D pod Horácem jako DM a tam boj pochopitelně není rozplizlý jako medová slina. Kruci, u 3e jsem tento prapodivný pocit neměl. Skill encounter je ve 4e velmi příjemný, boj tragedie.