Jaroslav Cerman píše:
Absolutně nenávidím fantasy setting. Ačkoli jsou výjimky, které vezmu na milost a mám rád Pána prstenů, drtivou většinu tvoří absolutní brak. Nechápu lidi, co to například zcela otevřeně čtou v metru nebo šalině. Mrdá vám? To se nestydíte?
Přestože se to jmenuje fantasy, je to paradoxně asi nejméně nápaditá tvorba na světě. Trpaslíci, elfové, magie, lidi, skřeti. Neexistuje deviace.
Vždy se najde někdo (temný čaroděj, temný pán, temná čarodějka, temná paní, temná transgender osoba, temné to...), kdo je vykreslený jako feudální Hitler protože chce celý svět poslat do pekel, vydat temným bohům nebo prostě jenom zničit.
Je to vždy jediná postava s pochopitelnou motivací, protože žije v tak kreténském světě, že nic jinéhi než stisk Alt + F4 se s ním nedá dělat.
Vždy to má x-tisíciletou historii, ve které není žadný technologický pokrok. Měli meče na začátku, mají meče na konci. Nikdo se nenamáhal s kvérem, nikoho nenapadla železnice.
"Pane, vojska z celé země se dala na pochod. Do tří týdnů nám přijdou na pomoc."
No kdybyste vynalezli aspoň náklaďák, tak tu jsou za tři hodiny.
Ale ne, všichni makají na poli. Teda jen lidi. Trpaslíci a elfové nemusí. Lidi s poruchou růstového hormonu asi žerou kameny a pijou pivo a rachitičtí dendrofilové radši nežerou asi nic, protože to je pod jejich úroveň.
Elfové jsou vždy popisováni jako nejmoudřejší a nejvzdělanější, což se projevuje tím, že žijí v lese a nedokážou se chovat jinak než s lehce přihřátou arogancí.
Trpaslíci jsou agresivní opilci a proto jsou nejvíce sympatičtí. Tedy do chvíle než promluví, protože v češtině mají vždy nějaký ostravský dialekt nebo tak něco.
Cesty jsou vždy nebezpečné. Všude podél nich číhají vlci, banditi, skřetiska nebo jiná havěť. Ti žijí v jakési záhadné symbióze, takže se nekosí navzájem, pouze společně vždy zmydlí pocestného. Ve fantasy vždy stát rezignoval na údržbu silnic a policii, asi protože to celý privatizovali nebo tak něco.
Všichni majitelé restauračních zařízení ležících na cestě se klepou hrůzou z momentu, kdy jim do krčmy přijde hrdina nebo dobrodruh, protože s nimi vždy také o chvíli později přijdou banditi, vlkodlak nebo jiná příhodná hrozba, která z krčmy nadělá kůlničku na dříví rychleji než berňák.
Všichni nosí zdobné zbroje, které během bojů zůstanou nepoškozené. Zatímco my víme, že většina lidí se může posrat, když jim někdo ťukne auto, tak najednou máme věřit, že někdo je ochoten si vzít něco podobně drahého do místa, kde do něj ostatní buší hlava nehlava.
Navíc nikdy zbroj neplní svoji funkci, protože když je třeba, tak i nejmenší skřetisko protne elfí zbroj tupou žiletkou.
Ženy mají zásadně zbroj s dekoltem a odhalenými stehny. Všichni víme proč.
Magie funguje zcela náhodně, nikdo ji nezkapitalizuje. Funguje jen když to příběh explicitně vyžaduje, maskuje tak vždy jeho chatrnou kostru. Kouzelné jsou zásadně meče a přívěsky. Prsteny vždy způsobují neviditelnost nebo větší damage. Nikdy nezaručí nepřetržitou erekci. Nikdo nezkoumá, zda magie nezpůsobuje rakovinu plic nebo autismus.
Hrdinou bývá člověk nízkého původu, který ale oplývá jakousi záhadnou schopností nebo je vyvolený. Přestože je to například syn kováře, který nejspíš neumí do pěti počítat, naučí se velmi rychle všechny možné dovednosti. Již v druhém aktu se umí lépe ohánět mečem (nikdy to není kopí) než šlechtici, kteří se jím ohání od utlého dětství. Zároveň je rozumnější než celá šlechta, která tohle má mít v malíku. V člověku to vzbuzuje silně pravicové nálady.
Hrdinův zkušený mentor je sice borec jak svině, ale zásadně umírá na konci prvního aktu. Nejspíš Dunning Krugerův syndrom.
Nikdo se nesnaží skřetům porozumět. Všemi jsou vnímáni jako nebezpeční, agresivní a hloupí. Být skřetem je jako být Afroameričanem v Arizoně. Skřet je věčný nepřítel, může vždy za vše. Trpaslíci na ně mají obzvlášť pifku. Trpaslík vždy navíc od lidí dostává posměch za svou touhu po zlatě a fyzický vzhled, přesto s lidmi drží basu, hlavně proti skřetům. Trpaslíkův osud je osud Hebrejce.
Lidi jsou zdaleka největší dementi daleko, na druhou stranu jako jediní projevují nějakou různorodost osobnosti. Jako jediní mají tendenci posouvat svět technologicky vpřed, za což je ostatní luditské rasy nenávidí.
I na splachovací hajzl koukají teplí dendrofilové s nedůvěrou.
Nikdy nepotkáme postavu, která by nebyla dement. Pokud jde o vizuální díla, má každý sedlák v rukou vidle, přestože třeba pěstuje tuřín, takže není jasné, k čemu je má. Vidle jsou tak jako produkty od Applu. Je to statusová záležitost.
Neexistují tělesně postižení. Pokud ano, nemají vozík, protože ten žádny génius nevymyslel. Kouzelná halapartna ovšem není problém, ale prosím, beze všeho.
Nikdo nikdy neprojeví sociální uvědomění. Jak by mohl. Je to fantasy, takže i postavy mají nulovou fantazii. Skrz proroctví starých lidí následují předem vytyčené cesty, neschopni se vzbouřit konvencím, stejně jako autoři.
Čest vyjímkám.