Organizace

Cech sestává z mnoha autonomních kapitul - jedna pro každé významné osídlení ve výchozí civilizované oblasti vašeho světa. (Můžete mít svět, kde jsou další civilizace daleko - zda se tam Vykradačský cech rozšířil, závisí na tom, kolik transkulturního vlivu chcete umožnit.)
Každý cech sestává ze tří prvků: jeho členů, rady vůdců a konečně správců - skupiny placených funkcionářů, kteří se zodpovídají členům skrze radu.

Členové

Abyste se mohli stát prozatímním členem, musíte:

• prokázat alespoň začátečnickou zdatnost ve vámi zvoleném povolání tím, že zvládnete sérii testů, které vám uloží trenéři cechu
• být nominováni současným členem kapituly, k níž se hlásíte, synové a dcery bývalých věrných a chrabrých (viz níže) jsou nominováni automaticky a říká se jim dědicové.

Abyste z prozatímního členství přešli k plnému, musíte uspokojivě splnit jednu misi přidělenou vám správcem místní kapituly. (Takže první dobrodružství v tažení Vykradačského cechu, pokud jde o postavy na 1. úrovni, můžete považovat za zkušební misi.)
Abyste zůstali členy, musíte splnit jednu přidělenou misi za rok. Nelze si je syslit, splnit tři mise vám nevynese tři roky zahálení.
Cechovní insignie, které můžete nosit na své tunice nebo při sobě, značí vaše členství. Pokud nejsou přímo znakem práva, pak přinejmenším důvěryhodnosti a kompetence. Běžní lidé vědí o cechu dost, aby poznali, zda nemáte prošlý emblém. Místní hrubiáni obvykle berou do zaječích, když spatří někoho s platnou insignií.
Význačným členům se dostává prestiže. Ti, kteří jsou na rekovském stupni, jsou označováni jako věrní. Ještě prestižnější je hodnost chrabrý, která přichází s epickými úrovněmi. Věrní získávají další hlas na výroční konkláve; chrabří mají hlasy tři. Ve velkých městech platí nositelé hodnosti věrných za pití a jídlo jen zřídka. Chrabří jsou tak obdivováni, že si mohou vydělat návštěvou určitých hotelů, hostinců a jídelen, neboť pouhá jejich přítomnost zvyšuje tržby.
Každý rok pořádá kapitula výroční konkláve, čtyřdenní záležitost známou pro svoje divoké hýření. Nejšílenější události se odehrávají uvnitř kapituly, aby nevyděsily místní a nepoškodily pečlivě udržovanou pověst organizace.
Během dne vykradači s kocovinou a zakalenou myslí diskutují cechovní obchod, schvalují návrhy rady nebo přímo dávají nové návrhy. Všechny postupy, které nejsou uvedeny v základní chartě cechu (což je velmi obecný dokument) lze změnit hlasy členů; rada je pak musí prosazovat až do další konkláve. Konkláve končí volbou nových radních.
Je to také příležitost pro rekrutování nových členů týmů, obchodování zvěstí o podzemích, směnění magických předmětů a domlouvání romantických schůzek.

Rada

Rada dohlíží na prosazování cechovních postupů, tak jak je určuje základní charta a návrhy místní kapituly, schválené konkláve. Pozice jsou následující:
Cechovní mistr: ekvivalent předsedy
Minulý mistr: cechovní mistr z minulého období
Budoucí mistr: místopředseda, automaticky se stává cechovním mistrem na další konkláve
Mistr financí: pokladník
Mistr bez portfeje: radní bez dalších úkolů, kromě hlasu a možnosti diskutovat na radě. Existuje buď jeden nebo tři mistři bez portfeje (aby měla rada lichý počet členů a nedocházelo k patovým situacím.) Tradičně jsou voleni z povolání, jinak v radě nezastoupených. Ve společnostech, kde je problematická rasová politika mohou být vybíráni z ras, jinak v radě nepřítomných.
Každý rok na konláve členové hlasují pro výše uvedené pozice s výjimkou cechovního mistra a minulého mistra. Kandidáti často tvoří kandidátky, aby zajistili rovnovážné zastoupení povolání.

Správci a koncesionáři

Správci jsou placení funkcionáři, kteří spravují každodenní fungování kapituly. Mnoho správců jsou bývalí členové cechu, kteří rezignovali na potyčky, nebo současní členové přivydělávající si zlaťáky bokem.
Hlavní správce kapituly je zván kastelán. Dohlíží na práci trenérů, písařů, kartografů, alchymistů, zbrojířů, kovářů a dalších poskytovatelů služeb pro členy. Kdekoliv je to vhodné jsou na tyto práce najímáni členové řemeslnických cechů.
Byť může mít čestný titul správce, nebude zbrojíř kapituly nejspíše zaměstnancem cechu. Naopak platí roční koncesní poplatek za právo, dělat v rámci kapituly svoje obchody. Tyto poplatky pomáhají financovat aktivity cechu a snižují ostatní poplatky. Koncesionáři mohou být vykázáni, pokud jsou na kvalitu jejich práce nebo zboží stížnosti. Ti, kteří své služby předražuji, koncesi ztratí na úkor konkurence za zdmi kapituly.
Koncesionáři mohou být vypovězeni jen za extrémní hanebnost, nebo když jejich kontrakt vyprší. Správci včetně kastelána slouží dle úvahy rady a mohou být odvoláni kdykoliv.
Malé kapituly mají pár koncesionářů; a práce je poptávána od členů relevantního obchodního cechu. Kapitulní dómy velkých cechů jsou hemžícím se tržištěm samy o sobě a zabírají celé hradbami obehnané čtvrti uvnitř města.
Neodborné práce jsou prováděny správci na plný úvazek. Cech je pro služebného chlapce nebo dívku považován za dobrého zaměstnavatele. Ti, kteří vydrželi tuto práci dělat déle, mívají hroší kůži a poněkud neomalený humor, který jim umožňuje vypořádat se s občas dravými manýry dobrodruhujícího členstva.

Charta

Charta byla sepsána Ogatanzem Kushigem (nebo spíš písaři, kteří pracovali na jeho zakázku, ale na takových věcech bazírují jen pedanti) a je to rozsáhlý dokument představující principy a účel organizace. Stanovuje etiku, organizační strukturu kapituly a obsahuje pár zvláštně drobných pravidel, které si někdo zjevně vymohl pro speciální případy. Její hlavní funkcí je zajistit, aby všechny kapituly, jinak nezávislé, fungovaly zhruba stejně. Tento protokol umožňuje jakémukoliv členovi vykradačského cechu být přijat jakoukoliv kapitulou s vědomím, že bude požívat stejných výhod a bude následovat stejných pravidel jako ve své domovské kapitule. Jelikož jsou dobrodruzi neustále v pohybu, kontinuita pravidel mezi kapitulami je nutná.
Charta výslovně zakazuje zformování nadnárodní rady, která by vládla nad více kapitulami. Ogatanz se obával, že takové vedení by se postupně zkorumpovalo, hledělo by jen na vlastní zájmy a nezohledňovalo zájmy svých členů. Musel také ujistit nervózní vévody a krále, že jeho nový cech neohrozí jejich moc.

Výhody

Cech poskytuje

• přístup k misím
• informace o podzemích
• informace o pevnostech archivářů, kde mohou být další informace o podzemí
• přístup k levnějšímu zboží a službám od koncesionářů, které zahrnují vše od opravy zbroje po kouzlo vzkříšení
• pomoc při formování týmu
• zprostředkovatelské služby k uklidňování rozmíšek (obvykle o dělbu pokladu) mezi členy týmu - není třeba mít konflikt uvnitř družiny, když se můžete cítit ukřivděni cechem
• ubytování, dočasné pokoje ve větších kapitulách, delší pobyty dovolené v pohraničních pevnůstkách
• sociální status a prestiž
• síť napojení na bývalé dobrodruhy, kteří mohou pomoci s politickými problémy
• náboženské služby od kapitulního kaplana - který je vždy ex-dobrodruh a ví, jaké obtíže takový život přináší a nebude se pokoušet únavně moralizovat, když vše co potřebujete je dozvědět se pár věcí o bozích nebo dát do pořádku ruku

Povinnosti

Dobrodruzi nemají rádi, když je někdo do něčeho nutí. A protože byl Ogatanz chytrý chlapík, vybudoval cech tak, že většina povinností, které vyžaduje, poskytuje zároveň výhodu pro ty, kteří je provádí.
Banditství je pro dobrodruhy velký problém, když chtějí být schopni dotáhnout svůj poklad domů divočinou, aniž by museli bojovat. Takže účast v taženích proti lapkům se počítá mezi vaše mise. A také získáte podíl na pokladu, který na nich vydobudete. Výsledkem je, že bandité jsou v oblastech, kde je hodně cechů, na ústupu. Není pochyb, že díky finančnímu profitu se tento způsob při potlačování lapků ukázal jako daleko efektivnější než postupy místní vlády.
Dobrodruzi získávají podíl na dobré pověsti cechu a tak mají důvod ji nekazit šíleným asociálním chováním. Primární povinností člena cechu je udržovat jeho dobré jméno. Můžete brát orkům v podzemí, ale ne obchodníkům ve městě. Můžete zabíjet zombie, ale ne vraždit lidi. Musíte poslouchat místní zákony a respektovat legitimní vládce, ale také chránit lidi před tyrany a uzurpátory.
Nejhorší věc, kterou můžete jako členové cechu udělat je zradit jiného člena. Vražení kudly do zad nebo okrádání členů týmu při výpadu znamená, že budete označeni za zrádce bratrstva. Budete-li uznáni vinnými tribunálem cechu, může vás kterýkoliv člen cechu lovit, zabít a nechat si vaše věci - s výjimkou těch, které jste ukradl vykradačům, jež jste zradil a které jsou navráceny právoplatným majitelům.
Soudy jsou rozhodovány pětičlennou porotou, kterou jmenuje rada a která se skládá ze věrných nebo (jste-li chrabrých) z vašich spoluchrabrých. Soud může proběhnout i za vaší nepřítomnosti. Můžete být také vykázáni z cechu za pomoc archivářům. Pokud vaše pomoc nepříteli povede ke smrti člena cechu, můžete být odsouzeni na smrt.

Politická role

Podobně jaké jiné obchodní cechy i Vykradačský cech podlézá místním vládcům, zajišťuje pro svoje členy privilegia a nabízí na oplátku pomoc. Vládci často potřebují vykonat různé mise a jsou přirozenými zákazníky cechu. Žádají cech o pomoc, také když potřebují tělesné strážce, informace nebo taktickou radu.
Vztahy mezi vládcem a cechem pochopitelně záleží na vládcově osobnosti a povaze jeho režimu. Benevolentní vládcové s ním vycházejí nejlépe. Často posílají i svoje syny a dcery do cechu na trénink. (Nápad na dobrodružství: Tým je určen, aby vzal začátečnického prince na misi jako část otcova plánu jak ho trochu otrkat.) Když princové nebo princezny vyrostou v krále a královny, vede to k ještě silnějšímu poutu mezi trůnem a cechem. Tito cechovní králové, jak jsou občas nazývání, často mívají vysloužilého vykradače při ruce jako rádce. V závislosti na osobnosti to může být buď neocenitelný pomocník nebo spíš okouzlujícím způsobem zašlý Falstafovský maskot.
Slabí, otálející nebo váhaví vládci, kteří skotačí mezi zájmy jedněch a druhých mohou cech preferovat jeden týden a uvrhnout jej v nemilost týden druhý. V neustále se měnícím politickém klimatu se musí hlavní cechovní dvořan (obvykle Mistr bez portfeje) neustále činit, aby udržel cechovní práva a privilegia.
Když se k moci dostanu mocní, zlí, autoritářští nebo tyranští vládci, obvykle se pokusy přijmout cechovní kapituly za své. To může vést k mocenskému pnutí mezi více a méně militantními členy cechu. Nakonec vládce dotlačí cech dál, než jsou jeho členové ochotní zajít a postaví je tak před volbu - být jeho lapky nebo vězni. To je obvykle doprovázeno tvrdým zákrokem proti dobrodruhům, kteří jsou vždycky hrozbou pro zlý režim. Podzemní hnutí odporu proti zlým tyranům je často vedeno cechovními věrnými a chrabrými. Zlí vůdci často povolávají archiváře, aby jim pomohli s cechem.

Cech ve válce

V časech války proti zlým armádám (humanoidní hordy, nemrtvé legie a tak podobně) se kapituly Vykradačského cechu mění v paravojenské jednotky. Ty samé dovednosti, které se ukázaly efektivní v podzemí, z nich dělají výborná komanda. Pronikají do týla nepřátelských linií a provádějí záškodnickou činnost nebo klíčové mise. Tým může být například vyslán, aby zajal nepřátelského velitele nebo ukradl magickou křišťálovou kouli, která mu umožňuje udržovat svoje nestvůrné hordy ve spořádaném stavu.
Když vypukne válka mezi civilizovanými státy, je oficiální pozicí cechu neutralita, ale tu bývá těžké udržet. Členové cechu se neradi střetávají s jinými členy na bojišti. Velitelé je málokdy nasazují do situací, které by je postavili proti jejich bratrům, protože loajalita Ogatanzovu krédu obvykle vítězí nad národní příslušností.

Politika a nepřátelé

Napětí mezi cechem a archiváři je pro členy obou organizací velmi důležité, ale pro zbytek společnosti vcelku nepodstatné. Obě strany se snaží vést boj v tichosti tak, aby místní vládci neusoudili, že jsou obě strany hrozbou veřejnému pořádku. To se ale liší podle režimu a jeho vazby k cechu.
Tam, kde je cech těsně spjat s místním vládcem může být s to obírat, infiltrovat a trýznit archiváře v podstatě beztrestně. Archiváři se brání, ale bez pomoci zvenčí.
Je ironií, že místní král, který nenávidí archiváře a přinutí je ukrýt se pod povrch, práci cechu ztěžuje víc než ten, který je toleruje. Když se archiváři musí skrývat před místní vládou, jsou jejich sídla a sklady mnohem lépe ukryté, než když mohou veřejně deklarovat svou činnost.
Tam, kde místní vládci příležitostně nebo trvale chrání archiváře, představuje infiltrace cechem další riziko. Tým se nemusí obávat jen nepřítele, ale také zatčení královými muži. (Mějte na paměti, že typické fantasy město zřejmě nemá policejní patrolu jako moderní města. Mohou mít šerify, kteří budou jednat poté, co se k nim donese stížnost. Takže to není příliš o tom, že budete utíkat před policií, ale spíš o tom, že po sobě nenecháte žádné stopy, které by archiváři mohli ukázat králi a žádat zadostiučinění.)

Když cech vládne

Když osady vyrostou kolem hraničních pevností, stává se cech de facto vládcem. Tento trend začal Ogatanzovou smrtí a není tak zohledněn v chartě. Členové cechu na to mají dva názory. Některým vyhovuje prestiž a odpovědnost veřejné služby. Jiní se staly dobrodruhy, aby unikli vazalství, ne aby se stali lenními pány. Cechovní mistři hraničních pevností mohou vystupovat jako paternalističtí vůdci svých komunity nebo ochránci, kteří od vlády dávají ruce pryč a ponoukají osadníky, aby si vytvořili svou vlastní malou utopii.
Krize nastává, když se ukáže, že ten kus hranice je vlastnictvím nějakého šlechtice nebo krále nedalekého státu. Může se zjevit a očekávat své feudální nároky na danou zemi, kterou cech ochraňuje a kterou osadníci vnímají jako svou. Šlechtic může uzavřít dohodu (často tlačen králem, který doufá v rozšíření své suverenity) nebo se pokusí o násilné převzetí. Občas je podporován archiváři, ať už skrytě nebo otevřeně.
Cechu naklonění králové užívají své staré spojence, aby rozšiřovali své teritorium, a slibují Cechovním mistrům plná práva (a zvláštní městské charty pro osadníky, je-li třeba) pokud souhlasí s tím, že vztyčí jeho vlajku.

Ikonické postavy

• Fin, statečně bojující kartograf, který vstoupil do cechu, aby si udělal jméno a unikl svému temně Dickensovskému dětství
• Riona, štíhlá čarodějka a dědičná členka cechu, jejíž vykradačtí rodiče byli zabiti Archivářskými vrahy, Finova případná láska
• Celenir, nestálý a zhýralý elfí tulák, občas Finův přítel, občas rival
• Urraani, kněz, místní skupinový podivín
• Garvius, strohý a drsný Cechovní mistr místní kapituly, který je pro Fina otcovskou figurou