Každý chce být vykradačem
Stále si pamatuješ ten den. Byls jenom dítě, když vkráčeli branou otcova zaprášeného statku a požádali o vodu a místo na přespání. Bylo jich pět a z každého z nich vyzařovala i přes únavu sebedůvěra. Širokoplecí válečník, nenuceně snášející váhu své těžké, otřískané zbroje. Vousatý čaroděj se svýma tenkýma ručkama a chaotickou změtí tetování a s tváří svraštělou vráskami předčasného stáří. Okamžitě tě uchvátila mladá mluvčí boží, jejíž blonďaté lokny odpovídaly tónem štóle vestálek vymalované na jejím kyrysu. A pak jsi spatřil tmavou elfí ženu, která se ovinula bohatě nabíraným pláštěm, jako by se přikryla noční oblohou a dětsky ses zamiloval i do ní. A pak tam byl ještě jeden - takový, jakého jsi předtím nikdy neviděl. Muž s myší srstí a zubící se tváří netopýra.
Zdálo se, že se jich tvůj otec trochu obává, ale ty ne. Věděls od okamžiku, kdy jsi je spatřil spolu - kdy jsi pozoroval jejich špičkování, sdílené zkušenosti vepsané do jejich tváří - že uděláš cokoliv, aby ses dostal do jejich řad.
Té noci, když se uchýlili do otcovy vratké stodoly, jsi jim položil tisíc otázek. Ptal ses válečníka, kterak přišel ke svému meči. Vyzvídal jsi na čaroději původ jeho magie. Jemně jsi naznačil, že by ti ten nečlověk mohl prozradit dávná tajemství svého lidu. Ale hlavně jsi chtěl vědět, jak by se takové pometlo jako ty, s nožkami jako klacíky, mohl stát jedním z nich. Toulat se tímto nebezpečným světem beze strachu, nořit se do jeho nejtemnějších trhlin a přinášet zpět poklady a úchvatné historky. A ze všeho nejvíc, jak nalézt to úžasné a neotřesitelné přátelství, které těch pět pojilo dohromady.
"Je to jednoduché, synku," odvětil válečník. "Buď statečný. Staň se silným. A až budeš dost starý, přidej se k Vykradačskému cechu."
Tón
Každý rádoby dobrodruh vyrůstá v touze stát se členem Vykradačského cechu. Ten nabízí skrytý emoční příslib zprostředkované prestiže a přátelství. Hraním Vykradačského cechu budou mít hráči skrze své postavy pocit, že jsou obdivováni a oceňování společenstvím - společenstvím nezávislých, drsných, od nikoho si nic nenechajících líbit, nakopávačů zadků se srdcem ze zlata.
Organizace
Ve světě bez ústřední vlády, kde silná paže svírající magický meč představuje větší sílu než královi muži, poskytuje Vykradačský cech pospolitost a podporu jak elitním tak nastávajícím průzkumníkům podzemí. Funguje jako instituce pro sbírání a distribuci informací a příležitostí, lobuje u úřadů ohledně obchodu a potlačuje snahy banditů a zlodějů.
Konflikt
Jejich zapřisáhlými nepřáteli jsou Archiváři, zpátečnický cech kouzelníků-historiků, kteří usilují o zapečetění podzemí celého světa a nahromadění mystických tajemství v nich ukrytých.
Recept
Klasické dobrodružství Vykradačského cechu nezačíná shromážděním postav v hospodě, ale infiltračním nájezdem na Archivářskou skrýš za účelem získání mapy podzemního komplexu. (Jde o krátké a úchvatné způsoby jak začít příběh pořádnou ranou - myslete na to, jak se otvírají filmy s Jamesem Bondem.) Pak nastupuje skutečné dobrodružství, postavy už mají mapu komplexu, byť čas a změny jim poskytnou mnoho překvapení v porovnání s realitou podzemí.
Pečlivě skryty pod pozlátkem 4e fantasy stylu jsou základní body špionážního žánru. Jiná dobrodružství mohou začít pověřením nadřízených z cechu, kteří přidělí skupině v podzemí určitý úkol: musí získat mapu, tělo nějakého spolupracovníka, určitý předmět nebo možná jít do určité místnosti a stisknout sebedestrukční páku a vypadnout dřív než celé podzemí vybuchne.
Historie cechu
Od úsvitu směny, od prvních řemeslníků a obchodníků se tito shromaždovali do cechů. Regulovali ceny, stanovovali pravidla obchodu a udělovali svým členům licence. V místech, kde měšťané drží politickou moc, slouží cechy jako paže jejich vlivu. Mnohde udělují úřady jejich vnitřním regulím status zákonů, takže je například ilegální praktikovat obchod bez toho, abyste patřili k cechu. Vliv cechů přesahuje hranice států, regulace obchodu vytváří svazky jednoty mezi lidmi rivalských států. Ačkoliv tyranské režimy potlačují cechy ve snaze konsolidovat moc, cechy jsou již dlouho součástí života civilizovaných zemí.
Až do doby před sto a padesáti léty nikdo netušil, že by dobrodruzi dokázali zformovat a udržet cech. Ozbrojení, nebezpeční a odhodlaní dobývat poklady byli považování za příliš divoké, příliš nezávisle-smýšlející, než aby se dokázali dát dohromady k vzájemnému prospěchu.
Po celá staletí se pár donkichotských duší pokoušelo vytvořit organizace podobné Vykradačskému cechu, ale vždy selhaly. Jakmile se ocitli ve vedení skupiny, změnili se svobodumilovní válečníci ve vášnivé samovládce, snažící se prosadit nad novými členy svou vůli. Cechy se obvykle rozpadly kvůli penězům - vůdci se snažili financovat cech zdaňováním pokladů získaných jeho členy. Kdokoliv, kdo ví něco o dobrodruzích ví také, že se nemá stavět mezi ně a jejich zlaťáky.