Dva rody souperi o trun
Kampan by mela jakoby 3 slupky.
1. questy souvisejici pribehy postav a druziny
2. mensi questy, do kterych se postavy muzou nechat zatahnout, zatimco pracuji na 1
3. v pozadi soupereni dvou rodu o trun, kdy bude zalezet na ambicich postav a chuti hracu, jestli a jak zasahnou.
Edward III.
Za jeho vlady kralovstvi prosperovalo, rozvijel se obchod, remesla. Povstani byla vzacna a vzdy prehledne potlacena. Lid byl spokojeny a zeme bohatla. S pribyvajicimi roky kral zacal verit, ze by mel svou vladou oblazit i okolni zeme. Jeho nevlastni bratr Ulric jej v tomto podporoval a jeho naseptavani se promenilo v utok na sousedni kralovstvi. Vystrojit flotilu bylo nakladne, pres velke ztraty se podarilo vylodit. Pozemni bitvy sly stejne spatne jako namorni. Zdanlive bezedna pokladnice se nakonec vycerpala a rise zustala v troskach. Edward III. neunesl svuj neuspech a zesilel. Ulric se prohlasil za lorda Ochrance (rise) a zmocnil se vlady, dokud se kral neuzdravi.
Edward III. mel sedm synu, dva neprezili porod. Nejstarsi, princ Victor, padl v bitve u Tarlois. V poradi druhy, nejstarsi zijici syn, sedmilety Cedric musel zustat v Ehbu jako zaruka, ze se agrese nebude opakovat. Kdyz mu bylo dvanact, sileny kral jej nechal vinou Ulricova naseptavani vydedit a vydal dekrety, ktere ho zbavuji jakehokoli naroku na trun a dedictvi. Pak zde jsou dvojcata Eric a Tjuri, oba v porucnictvi stryce Ulrica. Sance, ze nejmladsiho syn Oren, dosahne na trun byla miziva z byla pro nej zvolena cirkevni draha.
Kralovstvi Ehb se spokojilo s vitezstvim, pomerne nizkym odskodnym 75 000 Korun jednorazove a pote kazdy rok 50 000 Korun.
Corwinu prakticky vladne Ulric, ktery je velmi neobliben jak mezi slechtou, tak prostym lidem. Slaby kral znamena, ze se dari lapkum a podobnym nekalym zivlum. V pripade Edwardova uzdraveni, by jej musel Ulric odstranit a dosadit na trun Erica. (Preskakujic Cedrica a jeho linii).
Cedricovi se za morem dari, je jak inteligentni, tak zrucny se zbrani. Brzy se stava rytirem, prvni vojenske uspechy vyusti v prizeneni se do vyznamne Ehbske slechticke rodiny d´Val. Lide okolo nej citi prilezitost a snazi se s nim manipulovat. V pripade, ze by ziskal dostatecnou podporu a moc, mohl by se pokusit narokovat si Corwinsky trun.
Obe zeme sest let devastuje Cerna smrt, mor, ktery o zivot pripravi tretinu populace.
V teto dobe zaciname hrat. Corwin, kdysi pysne a mocne kralovstvi v cele se silenym kralem, ktery je pouhou figurkou v rukach sveho nevlastniho bratra. Zeme je zadluzena, populace zdecimovana. V lesich jsou lapkove, casto jde o mistni pany, kteri misto aby sve poddane ochranovali na nich parazituji. Septa o revolte. Rytiri uz nejsou verni krali, ale namisto toho se zdruzuji pod prapory jednotlivych slechticu. Ti mezi sebou souperi. Ve vzduchu je citit blizici se konflikt a kazdy se na nej snazi pripravit.
Ehb je v lepsi financni situaci a trun je v pevnych rukou silneho krale. Stale cim dal vice oci se obraci k mori. Je jen otazkou casu, kdy slabost sousedni zeme da udalosti do pohybu. Vzhledem k extremni neoblibenosti Ulricovy vlady, vseobecne nespokojenosti a celkove tragickeho stavu zeme by s dostatecnou podporou lid vital Cedrica jako spasitele. Cast slechty by se pridala na jeho stranu a nasledovala by vlekla valka, kdy by se stesti stridave priklanelo na obe strany. Takovy konflikt mezi dvema soupericimi rody by mohl klidne trvat 30 let, coz by davalo dostatek prostoru pro nekolik kampani.
NPC:
Edward III. - prez sve silenstvi je stale oficialnim kralem Corwinu.
Ulric - lord protector, ochrance rise, zastupuje krale dokud se jeho stav nezlepsi
Cedric - v pripade smrti sveho otce by mohl zpochybnit pravost sveho vydedeni a narokovat si trun
Eric a Tjuri - dvojcata, Eric je o par vterin starsi. V porucnictvi Ulrica.
Oren - mnich
Kralovstvi
Corwin
Ehb
OK, takovej muj prvni pokus timto smerem, jsem zvedavej jak to bude (ne)fungovat pri hre.
Update:
Elizabeth Corwin
Zemrela pri porodu, její smrt Edwarda težce zasáhla.
Cedric Corwin 14 (vyděděn, žije v exilu), Tjuri a Eric 12 (jsou k nerozeznání, dokončují za sebe věty), Oren 9 (klášter), Elise 5
Edward má několik nemanželských dětí, ale vyjma anonymních peněžních darů se k nim nehlásí. (Dokud nebudou potřeba pro hru).
Quest seeds:
Skandál u dvora, zahýbá šlechtična manželovi s jedním z jeho rytířů?
Spory dvou rodů má ukončit svadba jejich dětí. Vzniklé spojenectví se nehodí třetí straně.
Otrávená hostina.
Osvobození šlechtice v zajetí nepřátel.
Ochrana šlechtice ohroženého magií.
Bitva prohrána kvůli zradě.
Bitva rozhodnuta jediným soubojem.
Žoldnéřská kumpanie went rogue.
Královský turnaj ve kterém jde o něco víc.
Za Ulricem (králův nevlastní bratr, který uchvátil trůn) stojí ještě někdo jiný.
Církev
Slabí nepřátelé mají mocné přátele.
Napsal: Element
Píše:
IMHO by bylo lepší kdyby to spojení s někým ze dvora získali, než aby s ním začínali. Měli by takto možnost volnějšího výběru.
Jo, tohle se mi hodněkrát osvědčilo. Udělat všechny s různými výhodami i nevýhodami a nechat hráče vybrat ke komu se přidají.
Píše:
Podle mě by tomu hodně přidalo, kdyby minimálně jedno z PC mělo šanci fakt se na ten trůn samo dostat.
Některým k dobytí trůnu stačí sandály a meč :)
IMHO by bylo lepší kdyby to spojení s někým ze dvora získali, než aby s ním začínali. Měli by takto možnost volnějšího výběru.
Jo, tohle se mi hodněkrát osvědčilo. Udělat všechny s různými výhodami i nevýhodami a nechat hráče vybrat ke komu se přidají.
Píše:
Podle mě by tomu hodně přidalo, kdyby minimálně jedno z PC mělo šanci fakt se na ten trůn samo dostat.
Některým k dobytí trůnu stačí sandály a meč :)
QuentinW píše:
Jo, tohle se mi hodněkrát osvědčilo. Udělat všechny s různými výhodami i nevýhodami a nechat hráče vybrat ke komu se přidají.
Tohle z nějakých důvodů obvykle vyhovuje PJům. Může to určitě vygenerovat zajímavou hru, ale z pohledu hráče až po šíleně dlouhém tápání a oťukávání, co že se to jako vlastně děje a kde je to naše místo. Když to dobře vyjde, tak jsou pak ale hráči opravdu hodně zainteresovaní, protože si tu pozici sami vybudovali. Nezřídka ale hra skončí, než se vůbec někam dotápou.
Domluvit se na jedné variantě před hrou naopak umožňuje skočit přímo do centra dění. A ta silná vazba se pak dotváří hrou stejně jako při startu z ničeho. Jako hráč tohle výrazně preferuju.
Jo, tohle se mi hodněkrát osvědčilo. Udělat všechny s různými výhodami i nevýhodami a nechat hráče vybrat ke komu se přidají.
Tohle z nějakých důvodů obvykle vyhovuje PJům. Může to určitě vygenerovat zajímavou hru, ale z pohledu hráče až po šíleně dlouhém tápání a oťukávání, co že se to jako vlastně děje a kde je to naše místo. Když to dobře vyjde, tak jsou pak ale hráči opravdu hodně zainteresovaní, protože si tu pozici sami vybudovali. Nezřídka ale hra skončí, než se vůbec někam dotápou.
Domluvit se na jedné variantě před hrou naopak umožňuje skočit přímo do centra dění. A ta silná vazba se pak dotváří hrou stejně jako při startu z ničeho. Jako hráč tohle výrazně preferuju.
Radit můžeš, ale zasloužíš si tím u mě podrobnej rant :D
QuentinW píše:
Když hned dáš postavám desátej lvl a skočíš do hry o trůny...
Kdo mluví o desátým levlu? Dobrej původ nedává free expy a postava šestnáctiletýho lvl 1 rytíře, co má za sebou jednu bitvu je stejně zajímavá jako postava lvl 1 vesničana co právě se sousedy vyčistil svoji první kobku.
QuentinW píše:
a) si neužiješ ten "rise to power"
Naopak, od zajíce co musí dostat pod kontrolu a uhájit vlastní panství před příbuznýma a rivalskýma rody k císaři dvou království je hodně daleko :)
QuentinW píše:
b) propálíš se děsně rychle tou přípravou
S občasným doplňováním ti ta příprava vydrží klidně na dvě kampaně.
QuentinW píše:
c) svět bude vypadat malý a točící se kolem postav
There si always a bigger fish.
QuentinW píše:
Ale základ dnd je pořád dobrodruhování.
Bullshit, základ D&D je hrát co tě baví :)
QuentinW píše:
Hráči se narozdíl od tebe, zejména začátečníci, snáz zorientují v dungeonu se sedmi goblinama, než u dvora se sedmi intrikujícíma rodama. Je to přehlednější a konflikty i jejich řešení jsou jednodušší.
Tu část o max. čtyřech frakcích v jedné chvíli jsi zcela odignoroval, že? Kromě toho, pohybovat se mezi lidma s různýma názorama a požadavkama je taková relativně (pokud nejseš pleška) normální lidská dovednost. Btw zkus filmy jako Sanjuro, je to o chlápkovi, kterej řeší lokální politické problémy přesně stejně jak by chytrá parta v dungeonu (obzvlášť pokud by to byly Caves of Chaos) vymlátila nepřátele na který naprosto nemá.
QuentinW píše:
V té době už ale budou vědět, kdo je kdo. Užijou si poctivej character progression. A budou mít nějaké místo ve světě (třeba jako slavní hrdinové, nebo sluhové nějakého čaroděje, nebo vůdci žoldnéřského cechu...)
Pozdě, místo ve světě už mají. Narozdíl od těch městských nebo dokonce venkovských loserů, kteří můžou být hrdinští jak chtějí, ale dočkaj se maximálně tak povýšení na ty low šlechtice (za nesouhlasného mručení low šlechty) nebo nějakýho toho podílu na vedení města. Vítej do (psuedo)reality pozdně středověkého světa.
QuentinW píše:
Vím, že se říká, že si nemáš dobré nápady schovávat na později, ale tahle příprava není nijak ultracool gaming materiál. Působí to na mě spíš jako hezkej backdrop.
Naopak, ta příprava co začala diskuzi je ultracool materiál.
QuentinW píše:
Určitě neni nic špatnýho na intrikování u dvora.
Nevím kde jsi vzal že to celý musí být o intrikování. Někdo intrikuje, jinej dělá záškodnický akce nebo ovládá síť assasinů (teda vlastně cech vrahů se tomu obvykle říká ve fantasy) a někdo nabere svých tři sta nejlepších a jde si věci vyříkat na férovku.
QuentinW píše:
A určitě je hromada her, co to podporují. Ale jelikož všechny hry, co si vybíráš, jsou vesměs dnd, tak tipuju, že jsi na tom spíš jako já.
"Ale na Storygames říkali lidi co D&D nehrajou, že je jenom na dungeon crawl a zero-to-hero hry! Vždyť to ani nemá mechaniky pro vztaky v politicky motivovaných sňatcích a řečnický duely!" :P
QuentinW píše:
Když hned dáš postavám desátej lvl a skočíš do hry o trůny...
Kdo mluví o desátým levlu? Dobrej původ nedává free expy a postava šestnáctiletýho lvl 1 rytíře, co má za sebou jednu bitvu je stejně zajímavá jako postava lvl 1 vesničana co právě se sousedy vyčistil svoji první kobku.
QuentinW píše:
a) si neužiješ ten "rise to power"
Naopak, od zajíce co musí dostat pod kontrolu a uhájit vlastní panství před příbuznýma a rivalskýma rody k císaři dvou království je hodně daleko :)
QuentinW píše:
b) propálíš se děsně rychle tou přípravou
S občasným doplňováním ti ta příprava vydrží klidně na dvě kampaně.
QuentinW píše:
c) svět bude vypadat malý a točící se kolem postav
There si always a bigger fish.
QuentinW píše:
Ale základ dnd je pořád dobrodruhování.
Bullshit, základ D&D je hrát co tě baví :)
QuentinW píše:
Hráči se narozdíl od tebe, zejména začátečníci, snáz zorientují v dungeonu se sedmi goblinama, než u dvora se sedmi intrikujícíma rodama. Je to přehlednější a konflikty i jejich řešení jsou jednodušší.
Tu část o max. čtyřech frakcích v jedné chvíli jsi zcela odignoroval, že? Kromě toho, pohybovat se mezi lidma s různýma názorama a požadavkama je taková relativně (pokud nejseš pleška) normální lidská dovednost. Btw zkus filmy jako Sanjuro, je to o chlápkovi, kterej řeší lokální politické problémy přesně stejně jak by chytrá parta v dungeonu (obzvlášť pokud by to byly Caves of Chaos) vymlátila nepřátele na který naprosto nemá.
QuentinW píše:
V té době už ale budou vědět, kdo je kdo. Užijou si poctivej character progression. A budou mít nějaké místo ve světě (třeba jako slavní hrdinové, nebo sluhové nějakého čaroděje, nebo vůdci žoldnéřského cechu...)
Pozdě, místo ve světě už mají. Narozdíl od těch městských nebo dokonce venkovských loserů, kteří můžou být hrdinští jak chtějí, ale dočkaj se maximálně tak povýšení na ty low šlechtice (za nesouhlasného mručení low šlechty) nebo nějakýho toho podílu na vedení města. Vítej do (psuedo)reality pozdně středověkého světa.
QuentinW píše:
Vím, že se říká, že si nemáš dobré nápady schovávat na později, ale tahle příprava není nijak ultracool gaming materiál. Působí to na mě spíš jako hezkej backdrop.
Naopak, ta příprava co začala diskuzi je ultracool materiál.
QuentinW píše:
Určitě neni nic špatnýho na intrikování u dvora.
Nevím kde jsi vzal že to celý musí být o intrikování. Někdo intrikuje, jinej dělá záškodnický akce nebo ovládá síť assasinů (teda vlastně cech vrahů se tomu obvykle říká ve fantasy) a někdo nabere svých tři sta nejlepších a jde si věci vyříkat na férovku.
QuentinW píše:
A určitě je hromada her, co to podporují. Ale jelikož všechny hry, co si vybíráš, jsou vesměs dnd, tak tipuju, že jsi na tom spíš jako já.
"Ale na Storygames říkali lidi co D&D nehrajou, že je jenom na dungeon crawl a zero-to-hero hry! Vždyť to ani nemá mechaniky pro vztaky v politicky motivovaných sňatcích a řečnický duely!" :P
Ja jsem prestal cist u "ma to nasledujici nevyhody: [...] svet vypada, ze se toci kolem postav".
York píše:
Tohle zní jak poučka, že žádný puzzle v počítačové hře nesmí být složitější, než zmáčknutí jednoho dobře nasvíceného tlačítka.
Celé je to otázka dávkování. Hryž hra začne tím, že hráči potkají dvorního intrikána, který jim tohle celé odvypráví najednou, tak se v tom pochopitelně ztratí. Když to ale budou odkrývat postupně, tak s tím vůbec žádný problém mít nebudou a naopak ocení, že je to bohaté a provázané. Pokud se to tedy do hry dostane...
Hru přesně tohoto stylu jsme hrál velice dlouho a moje zkušnosti se shodují s tím co píše Hite v Nights Black Agents - jak to začneš přehánět a je tam dvacet NPC, každý s vlastní tajnou agendou, začne to být strašlivě nepřehledný a ubírá to hráčům možnost zasahovat do hry, prostě proto že se v ní neorientují. Taky si tím připravuješ geniální podklady k tomu, aby hra vyhořela místo dospěla k nějakýmu ukončení.
Srovnání s PC hrama tady naprosto není na místě, tam máš všechno vizualizovaný, můžeš si najít věci v manuálu, mrknout na net, sjet znova tutoríál, zahrát si části co už si nepamatuješ znova nebo to případně celý rozjet od začátku, pokud jsi to hrál už před lety a vůbec si nepamatuješ co a jak. V PnP kampani se klidně může stát že se sejdete po dvouměsíční přestávce, na co si nevzpomenete jako by se nestalo a seznam důležitých NPC z pohledu hráčů bývá mnohdy úplně něco jinýho než tentýž seznam z GMova pohledu (aka polovině lidí splynou některé důležité cizí postavy s jinými, ale budou si pamatovat naprosto bezvýznamná epizodní NPC - vyzkoušeno)
Btw čytři frakce ve skutečnosti můžou (a nejspíš časem budou) obsahovat tak dvacet NPC, který můžeš klidně časem překecat k tomu aby změnili stranu nebo se odštěpily, PC samotné jsou mnohdy v podstatě pátou stranou sami za sebe nebo si můžou vybudovat vlastní frakci. Že je to málo je fakt jenom dojem.
Píše:
Podle mě by tomu hodně přidalo, kdyby minimálně jedno z PC mělo šanci fakt se na ten trůn samo dostat.
Jo, to je fakt. Hodilo by se aby si hráči postavy vytvářely přímo jako nějak spřízněné s královským rodem - syny, dcery, bratrance a sestřenice, zetě ...
QuentinW píše:
Některým k dobytí trůnu stačí sandály a meč :)
+ takovéty nepodstatné položky na osobáku jako žoldáckou armádu, pokud se dobře pamatuju :)
Tohle zní jak poučka, že žádný puzzle v počítačové hře nesmí být složitější, než zmáčknutí jednoho dobře nasvíceného tlačítka.
Celé je to otázka dávkování. Hryž hra začne tím, že hráči potkají dvorního intrikána, který jim tohle celé odvypráví najednou, tak se v tom pochopitelně ztratí. Když to ale budou odkrývat postupně, tak s tím vůbec žádný problém mít nebudou a naopak ocení, že je to bohaté a provázané. Pokud se to tedy do hry dostane...
Hru přesně tohoto stylu jsme hrál velice dlouho a moje zkušnosti se shodují s tím co píše Hite v Nights Black Agents - jak to začneš přehánět a je tam dvacet NPC, každý s vlastní tajnou agendou, začne to být strašlivě nepřehledný a ubírá to hráčům možnost zasahovat do hry, prostě proto že se v ní neorientují. Taky si tím připravuješ geniální podklady k tomu, aby hra vyhořela místo dospěla k nějakýmu ukončení.
Srovnání s PC hrama tady naprosto není na místě, tam máš všechno vizualizovaný, můžeš si najít věci v manuálu, mrknout na net, sjet znova tutoríál, zahrát si části co už si nepamatuješ znova nebo to případně celý rozjet od začátku, pokud jsi to hrál už před lety a vůbec si nepamatuješ co a jak. V PnP kampani se klidně může stát že se sejdete po dvouměsíční přestávce, na co si nevzpomenete jako by se nestalo a seznam důležitých NPC z pohledu hráčů bývá mnohdy úplně něco jinýho než tentýž seznam z GMova pohledu (aka polovině lidí splynou některé důležité cizí postavy s jinými, ale budou si pamatovat naprosto bezvýznamná epizodní NPC - vyzkoušeno)
Btw čytři frakce ve skutečnosti můžou (a nejspíš časem budou) obsahovat tak dvacet NPC, který můžeš klidně časem překecat k tomu aby změnili stranu nebo se odštěpily, PC samotné jsou mnohdy v podstatě pátou stranou sami za sebe nebo si můžou vybudovat vlastní frakci. Že je to málo je fakt jenom dojem.
Píše:
Podle mě by tomu hodně přidalo, kdyby minimálně jedno z PC mělo šanci fakt se na ten trůn samo dostat.
Jo, to je fakt. Hodilo by se aby si hráči postavy vytvářely přímo jako nějak spřízněné s královským rodem - syny, dcery, bratrance a sestřenice, zetě ...
QuentinW píše:
Některým k dobytí trůnu stačí sandály a meč :)
+ takovéty nepodstatné položky na osobáku jako žoldáckou armádu, pokud se dobře pamatuju :)
Koukám, že vás všechny Hra o Trůny odtáhla od odlehčeného sword&sorcery :D Já z nostalgie pořád raději začínám jako v elder scrolls.
Ale jinak máte pravdu. Na hraní za šlechticů není nic špatného a dnd to určitě unese. Minimálně to unese do tý doby, než někomu přijde trapný, že ty bojový powery na character sheetu šest her nepoužil. Pokud si to ale udrží dostatek dobrodružný atmosféry tak np. Pořádnější začlenění postav do světa a konkrétnější motivace na začátku hry asi nikoho neurazí.
Naše skoro nejhustší postava takhle taky začínala.
sos píše:
Ja jsem prestal cist u "ma to nasledujici nevyhody: ... svet vypada, ze se toci kolem postav".
Fakt?
Mívám s tím potíže. Jak nemám pořádnou sandboxovou přípravu, ale motám ty hry mezi víkendama, tak jsou skoro všechny události následkem hráčských akcí a setting nevypadá moc jako solidní svět k escapismu, ale spíš jen jako kulisa ke hře.
Takovejhle background, jako tu Yasha popsal, je pro větší uvěřitelnost super.
Ale jinak máte pravdu. Na hraní za šlechticů není nic špatného a dnd to určitě unese. Minimálně to unese do tý doby, než někomu přijde trapný, že ty bojový powery na character sheetu šest her nepoužil. Pokud si to ale udrží dostatek dobrodružný atmosféry tak np. Pořádnější začlenění postav do světa a konkrétnější motivace na začátku hry asi nikoho neurazí.
Naše skoro nejhustší postava takhle taky začínala.
sos píše:
Ja jsem prestal cist u "ma to nasledujici nevyhody: ... svet vypada, ze se toci kolem postav".
Fakt?
Mívám s tím potíže. Jak nemám pořádnou sandboxovou přípravu, ale motám ty hry mezi víkendama, tak jsou skoro všechny události následkem hráčských akcí a setting nevypadá moc jako solidní svět k escapismu, ale spíš jen jako kulisa ke hře.
Takovejhle background, jako tu Yasha popsal, je pro větší uvěřitelnost super.
Gurney píše:
seznam důležitých NPC z pohledu hráčů bývá mnohdy úplně něco jinýho než tentýž seznam z GMova pohledu (aka polovině lidí splynou některé důležité cizí postavy s jinými, ale budou si pamatovat naprosto bezvýznamná epizodní NPC - vyzkoušeno)
Tuhle zkušenost mám taky. Ale to imho není dané jejich počtem, jako spíš tím, jak vstupují do hry. PJ to má nějak připravené, ale hráči si ten seznam nepřečtou, musí si jej sami vytvořit na základě toho, co se ve hře skutečně stane. Plus se k tomu přidá to zapomínání. Když se ale nějaké NPC výrazně zapojí do celovečerní hry, tak si ho většinou hráči zapamatují (byť bylo myšleno jako bezvýznamné) a nemají problém pak v další hře přidat a zařadit další. Dvacet NPC zapojovaných postupně v každém sezení jedno je v pohodě, dvacet prezentovaných najednou je problém a zmatek.
Fakt ale je, že ani teď, když NPC do hry mohou přidávat všichni hráči, jich nemáme moc a hráčům to takhle očividně vyhovuje. Respektive epizodních NPC je docela dost, ale ta si pořádně nepamatuju ani já a často jim vůbec nedáváme jména. To se vlastně týká i těch podstatných - hlavním "antagonistou" nedávno uzavřené kapitoly byl inkvizitor a jeho pomocník a doteď nevím, jak se vlastně jmenovali.
seznam důležitých NPC z pohledu hráčů bývá mnohdy úplně něco jinýho než tentýž seznam z GMova pohledu (aka polovině lidí splynou některé důležité cizí postavy s jinými, ale budou si pamatovat naprosto bezvýznamná epizodní NPC - vyzkoušeno)
Tuhle zkušenost mám taky. Ale to imho není dané jejich počtem, jako spíš tím, jak vstupují do hry. PJ to má nějak připravené, ale hráči si ten seznam nepřečtou, musí si jej sami vytvořit na základě toho, co se ve hře skutečně stane. Plus se k tomu přidá to zapomínání. Když se ale nějaké NPC výrazně zapojí do celovečerní hry, tak si ho většinou hráči zapamatují (byť bylo myšleno jako bezvýznamné) a nemají problém pak v další hře přidat a zařadit další. Dvacet NPC zapojovaných postupně v každém sezení jedno je v pohodě, dvacet prezentovaných najednou je problém a zmatek.
Fakt ale je, že ani teď, když NPC do hry mohou přidávat všichni hráči, jich nemáme moc a hráčům to takhle očividně vyhovuje. Respektive epizodních NPC je docela dost, ale ta si pořádně nepamatuju ani já a často jim vůbec nedáváme jména. To se vlastně týká i těch podstatných - hlavním "antagonistou" nedávno uzavřené kapitoly byl inkvizitor a jeho pomocník a doteď nevím, jak se vlastně jmenovali.
QuentinW píše:
Jak nemám pořádnou sandboxovou přípravu, ale motám ty hry mezi víkendama, tak jsou skoro všechny události následkem hráčských akcí a setting nevypadá moc jako solidní svět k escapismu, ale spíš jen jako kulisa ke hře.
Ale to tou přípravou stejně nezajistíš, pokud se ti ji nepodaří vložit do hry. Lepší je si o settingu čas od času společně pokecat metaherně.
Jak nemám pořádnou sandboxovou přípravu, ale motám ty hry mezi víkendama, tak jsou skoro všechny události následkem hráčských akcí a setting nevypadá moc jako solidní svět k escapismu, ale spíš jen jako kulisa ke hře.
Ale to tou přípravou stejně nezajistíš, pokud se ti ji nepodaří vložit do hry. Lepší je si o settingu čas od času společně pokecat metaherně.
QuentinW píše:
Fakt?
Ne, docetl jsem to do konce.
Ale kolem ceho se ta hra ma tocit nez kolem postav? Kolem NPC (-> GMPC), kolem pribehu co pripravil GM (-> railroad)? Kolem ceho jineho, nez kolem postav.
Vlastne mas pravdu v tom, ze je potreba umet udelat ten svet tak, aby z toho hraci nemeli pocit nejake potemkiady.
Fakt?
Ne, docetl jsem to do konce.
Ale kolem ceho se ta hra ma tocit nez kolem postav? Kolem NPC (-> GMPC), kolem pribehu co pripravil GM (-> railroad)? Kolem ceho jineho, nez kolem postav.
Vlastne mas pravdu v tom, ze je potreba umet udelat ten svet tak, aby z toho hraci nemeli pocit nejake potemkiady.
QuentinW píše:
Ale jinak máte pravdu. Na hraní za šlechticů není nic špatného a dnd to určitě unese. Minimálně to unese do tý doby, než někomu přijde trapný, že ty bojový powery na character sheetu šest her nepoužil.
Kdybys hrál OD&D, tak tahle problémy vůbec řešit nemusíš :P
Ale jinak máte pravdu. Na hraní za šlechticů není nic špatného a dnd to určitě unese. Minimálně to unese do tý doby, než někomu přijde trapný, že ty bojový powery na character sheetu šest her nepoužil.
Kdybys hrál OD&D, tak tahle problémy vůbec řešit nemusíš :P
gurney píše:
Kdybys hrál OD&D, tak tahle problémy vůbec řešit nemusíš :P
Já odnd hraju. Jde mi o to, že Yasha bude asi hrát 13th age, a bude mít hráče úplně čerstvé začátečníky. Tak jen poukazuju na možný potíže.
sos píše:
Ale kolem ceho se ta hra ma tocit nez kolem postav? Kolem NPC (-> GMPC), kolem pribehu co pripravil GM (-> railroad)? Kolem ceho jineho, nez kolem postav.
Přijde mi, že ten svět by měl být zajímavý sám o sobě i bez postav, aby se v něm někomu chtělo trávit tolik času. Měl by se ... točit kolem sebe. Třeba Nilfgaard útočí na sever.
Příběh postav by se měl točit kolem nich a zároveň ohýbat o svět. Geralt hledá ztracenou Cirri a musí u toho cestovat krajem zmítaným válkou.
Prostě, když si rozjedete bandu žoldnéřů v Dark Sunu, tak by to mělo být jiné než ve Forgotten Realms.
york píše:
Ale to tou přípravou stejně nezajistíš, pokud se ti ji nepodaří vložit do hry. Lepší je si o settingu čas od času společně pokecat metaherně.
Když tuhle přípravu máš, tak z ní pak automaticky čerpáš, i když se s ní hráči nikdy přímo nesetkají. "Před pěti sty lety byl svržen lich king" je pro hráče bezcenná informace. Zatímco ty, když píšeš random encountery, tak si můžeš říct "hmm, tady po těch polích by mohli chodit duchové z bitev proti lich kingovi". Když píšeš dungeon, tak si můžeš říct "Ta jeskyně by mohla vést až do podzemního komplexu, kde lich king vyráběl nemrtvé abominace". A když někomu ve městě padne v DW 6-, tak si jako "Show signs of an approaching threat" můžeš říct třeba "Žebrak se polil olejem a řval, že smrt není konec, pán neživota se vrací".
Hráči tu konzistenci možná pochytí.
Kdybys hrál OD&D, tak tahle problémy vůbec řešit nemusíš :P
Já odnd hraju. Jde mi o to, že Yasha bude asi hrát 13th age, a bude mít hráče úplně čerstvé začátečníky. Tak jen poukazuju na možný potíže.
sos píše:
Ale kolem ceho se ta hra ma tocit nez kolem postav? Kolem NPC (-> GMPC), kolem pribehu co pripravil GM (-> railroad)? Kolem ceho jineho, nez kolem postav.
Přijde mi, že ten svět by měl být zajímavý sám o sobě i bez postav, aby se v něm někomu chtělo trávit tolik času. Měl by se ... točit kolem sebe. Třeba Nilfgaard útočí na sever.
Příběh postav by se měl točit kolem nich a zároveň ohýbat o svět. Geralt hledá ztracenou Cirri a musí u toho cestovat krajem zmítaným válkou.
Prostě, když si rozjedete bandu žoldnéřů v Dark Sunu, tak by to mělo být jiné než ve Forgotten Realms.
york píše:
Ale to tou přípravou stejně nezajistíš, pokud se ti ji nepodaří vložit do hry. Lepší je si o settingu čas od času společně pokecat metaherně.
Když tuhle přípravu máš, tak z ní pak automaticky čerpáš, i když se s ní hráči nikdy přímo nesetkají. "Před pěti sty lety byl svržen lich king" je pro hráče bezcenná informace. Zatímco ty, když píšeš random encountery, tak si můžeš říct "hmm, tady po těch polích by mohli chodit duchové z bitev proti lich kingovi". Když píšeš dungeon, tak si můžeš říct "Ta jeskyně by mohla vést až do podzemního komplexu, kde lich king vyráběl nemrtvé abominace". A když někomu ve městě padne v DW 6-, tak si jako "Show signs of an approaching threat" můžeš říct třeba "Žebrak se polil olejem a řval, že smrt není konec, pán neživota se vrací".
Hráči tu konzistenci možná pochytí.
QuentinW píše:
"Před pěti sty lety byl svržen lich king" je pro hráče bezcenná informace.
Není. Hráči s ní mohou (a když je necháš, tak budou) dělat úplně to samé co ty, tedy stavět na ní.
Kromě toho je rozdíl, když tápou postavy a když tápou hráči. Hrát začínající teenagery v tý nejhorší čtvrti Seattlu v Shadowrunu je fun, když hráči o světě Shadowrunu něco vědí a postavy ne. Snažit se hrát profesionálního runnera zapleteného do vysoké hry, když hráč o světě Shadowrunu nic netuší, nejen že není fun, ale dost dobře to nejde.
To samé platí i pro krytptické poznámky a skryté souvislosti. Když hráči o existenci lich kinga nebudou vědět, tak jim možná někdy časem zpětne dojde, že jsi to průběžně naznačoval, ale možná taky ne. Když to budou metaherně vědět rovnou, tak hráčům většina z těch narážek dojde, hned jak je použiješ. Postavám to ale klidně může trvat dlouho a hráče pak bude bavit, jak se k tomu jejich postavy postupně propracovávají.
Z mé zkušenosti mnohem silněji vyzní odhalení souvislosti s něčím, co hráči celou dobu věděli. Například když na konci kampaně zjistí, že král ve skutečnosti celou dobu přisluhoval lich kingovi. Když by ale o lich kingovi až do té chvíle nevěděli, možná by si řekli: Komu že to přisluhoval?
"Před pěti sty lety byl svržen lich king" je pro hráče bezcenná informace.
Není. Hráči s ní mohou (a když je necháš, tak budou) dělat úplně to samé co ty, tedy stavět na ní.
Kromě toho je rozdíl, když tápou postavy a když tápou hráči. Hrát začínající teenagery v tý nejhorší čtvrti Seattlu v Shadowrunu je fun, když hráči o světě Shadowrunu něco vědí a postavy ne. Snažit se hrát profesionálního runnera zapleteného do vysoké hry, když hráč o světě Shadowrunu nic netuší, nejen že není fun, ale dost dobře to nejde.
To samé platí i pro krytptické poznámky a skryté souvislosti. Když hráči o existenci lich kinga nebudou vědět, tak jim možná někdy časem zpětne dojde, že jsi to průběžně naznačoval, ale možná taky ne. Když to budou metaherně vědět rovnou, tak hráčům většina z těch narážek dojde, hned jak je použiješ. Postavám to ale klidně může trvat dlouho a hráče pak bude bavit, jak se k tomu jejich postavy postupně propracovávají.
Z mé zkušenosti mnohem silněji vyzní odhalení souvislosti s něčím, co hráči celou dobu věděli. Například když na konci kampaně zjistí, že král ve skutečnosti celou dobu přisluhoval lich kingovi. Když by ale o lich kingovi až do té chvíle nevěděli, možná by si řekli: Komu že to přisluhoval?
York: Šlo mi spíš o to, že ten Lich King se příběhu postav nemusí ani nijak tejkat. Je to prostě jen color. Stejně jako v Dark Sunu potkáváš písečné bouře, v tomhle světě potkáváš následky války s Lich Kingem.
Je jasný, že když se do toho hráči budou chtít zapojit, tak se to stane jejich příběhem, ale vůbec to není potřeba. Poběží to na pozadí a při troše štěstí přidá světu na uvěřitelnosti.
Je jasný, že když se do toho hráči budou chtít zapojit, tak se to stane jejich příběhem, ale vůbec to není potřeba. Poběží to na pozadí a při troše štěstí přidá světu na uvěřitelnosti.
QuentinW píše:
Přijde mi, že ten svět by měl být zajímavý sám o sobě i bez postav, aby se v něm někomu chtělo trávit tolik času. Měl by se ... točit kolem sebe. Třeba Nilfgaard útočí na sever.
Příběh postav by se měl točit kolem nich a zároveň ohýbat o svět. Geralt hledá ztracenou Cirri a musí u toho cestovat krajem zmítaným válkou.
Prostě, když si rozjedete bandu žoldnéřů v Dark Sunu, tak by to mělo být jiné než ve Forgotten Realms.
Jo. Tak samozrejme.
Přijde mi, že ten svět by měl být zajímavý sám o sobě i bez postav, aby se v něm někomu chtělo trávit tolik času. Měl by se ... točit kolem sebe. Třeba Nilfgaard útočí na sever.
Příběh postav by se měl točit kolem nich a zároveň ohýbat o svět. Geralt hledá ztracenou Cirri a musí u toho cestovat krajem zmítaným válkou.
Prostě, když si rozjedete bandu žoldnéřů v Dark Sunu, tak by to mělo být jiné než ve Forgotten Realms.
Jo. Tak samozrejme.
Postavy se nemusí nutně dostat na trůn - stačí, když se dostanou k trůnu. Protože král většinou není autokrat, který má kolem sebe jen a pouze neiniciativní úředníčky, lokaje a poskoky. Funguje tu něco jako "zemská vláda" (soubor nejvyšších zemských hodnostářů - v Českém království byla asi čtrnáctičlenná) a je tu dvůr s dvorskými úřady (komorník, hofmistr - ale i "strůjce drobných radostí"). A do komornického úřadu se může vyšvihnout leckdo. Zvlášť, když to vypadá, že je vše stylizováno do 14.-15. století, kdy vzestup - a pád - byl mnohem snazší než později (Jíra z Roztok, Zikmund Huler, Šlikové, vyslanec k říšským stavům Bořivoj ze Svinař...). A nezapomeňte, že svou roli stále hrají příbuzenské svazky - stačí, aby se tetička vhodně provdala, a hned je přístup na důležitý dvůr (panoš atd.).
Tak tomuhle já říkám střet teorie
York píše:
...Ale to imho není dané jejich počtem, jako spíš tím, jak vstupují do hry. ... Dvacet NPC zapojovaných postupně v každém sezení jedno je v pohodě, dvacet prezentovaných najednou je problém a zmatek.
s praktickou zkušeností:
York píše:
Fakt ale je, že ani teď, když NPC do hry mohou přidávat všichni hráči, jich nemáme moc a hráčům to takhle očividně vyhovuje.
:)
chrochta: No tak jasný, ale upřímně, nemá to zdaleka tu šťávu jako zakončit kampaň vlastní korunovací.
York píše:
...Ale to imho není dané jejich počtem, jako spíš tím, jak vstupují do hry. ... Dvacet NPC zapojovaných postupně v každém sezení jedno je v pohodě, dvacet prezentovaných najednou je problém a zmatek.
s praktickou zkušeností:
York píše:
Fakt ale je, že ani teď, když NPC do hry mohou přidávat všichni hráči, jich nemáme moc a hráčům to takhle očividně vyhovuje.
:)
chrochta: No tak jasný, ale upřímně, nemá to zdaleka tu šťávu jako zakončit kampaň vlastní korunovací.
QuentinW: 13th má celkem dost nástrojů na nebojovou činnost. One unique thing může hned z kraje dát celkem konkrétní vazbu na probíhající průšvihy, včetně přístupu k trůnu, nebo konkrétních funkcí u různých stran. Icon relationship dává hráčům možnost nabrat si kontakty a zaparkovat se v mapě vztahů. Backgrounds zase dávají hráčům motivaci profilovat se jako dvorské postavy. Když máš background Kralův paladin, tak tě to samo láká hrnout se do činností, kde by se dal uplatnit, už jen pro to, že mechanicky je to výhodné.
Dál jsou na výběr i talenty, které nejsou jen bojové a často dávají i nějakou příběhovou výhodu a powery jde použít taky mimo boj, ať už přímo, nebo jako hodně free-form rituál.
Neříkám, že to dosahuje komplexnosti RPG hry o trůny, ale totálně marné postavy nutně být nemusejí.
Dál jsou na výběr i talenty, které nejsou jen bojové a často dávají i nějakou příběhovou výhodu a powery jde použít taky mimo boj, ať už přímo, nebo jako hodně free-form rituál.
Neříkám, že to dosahuje komplexnosti RPG hry o trůny, ale totálně marné postavy nutně být nemusejí.
Tak mě hlavně přijde, že někteří si kdovíproč "významný postavy" okamžitě spojují s "žádný boje". Což mi přijde jako hrozně zkratkovitý.
Jednak významní lidi obvykle hodně cestují a původ samotný bohužel není důvod k tomu aby se člověku vyhýbaly problémy typu banditi nebo orci. Ve skutečnosti to významný postavení často naopak slouží jako velice dobrá motivace, proč někoho takového přepadnout (ale má to i kladný stránky - když dotyčný neumře při přepadení, je pravděpodobnější že za něj budou chtít výkupný, než že by ho zabili... well, většinou). Teoreticky by sice tohle nebezpečí mohla řešit dostatečně velká ochranka, ale ve skutečnosti dojet nějam na "návštěvu" se stovkou chlapů jednak nevypadá dvakrát důvěryhodně, z vykrmování téhle sebranky asi hostitel taky nebude nijak nadšen a míň lidí taky cestuje podstatně rychleji. Nemluvě o tom, že případní útočníci nepůjdou bojovat se soukromou miniarmádou na férovku.
Čímž se mimochodem dostáváme k plotům a pokusům o vraždu či svržení (Howardův Meč s fénixem je btw pěkný návod na likvidaci někoho fakt nabušenýho pomocí nekalých magických praktik), taky super příležitost si zabojovat. A rytířský turnaje (který sice můžou vypadat jakože jsou jen tak na ukrácení dlouhé chvíle, ale ve skutečnosti se v nich daj vyhrát i sympatie a cenné kontaky). A Boží soudy (aka souboje na smrt), kterými se daji řešit lecjaké rozepře a osobní antipatie.
A samozřejmě vojenská tažení a námořní i pozemní (letecké? hej je to fantasy..) bitvy. Nemluvě o tom, že kdo má koule na to vést svoje lidi do bitvy, může je klidně vést i do dungeonu. Jen si jich asi z praktických důvodů vezme namísto tisícovky deset a bude potřebovat nějaký jiný důvod se tam vydat, než jenom poklady (i když fakt velké poklady, unikátní předměty a artefakty nebo dobrý důvod "vymlátit ty bastardy co tam žijou" můžou totálně fungovat).
A kdyby těch bojů přece jen bylo málo, pořád se dá stříhat skrz ty méně akční části kampaně nebo je prostě vyřešit rychlým popisem nebo jedním hodem, pokud by u toho někomu fakt akutně hrozila smrt nudou.
Btw Cesare Borgia v The Borgias je perfektní příklad akčního a přitom významného muže, který bojuje každou chvíli (resp. akčního kardinála :)
Jednak významní lidi obvykle hodně cestují a původ samotný bohužel není důvod k tomu aby se člověku vyhýbaly problémy typu banditi nebo orci. Ve skutečnosti to významný postavení často naopak slouží jako velice dobrá motivace, proč někoho takového přepadnout (ale má to i kladný stránky - když dotyčný neumře při přepadení, je pravděpodobnější že za něj budou chtít výkupný, než že by ho zabili... well, většinou). Teoreticky by sice tohle nebezpečí mohla řešit dostatečně velká ochranka, ale ve skutečnosti dojet nějam na "návštěvu" se stovkou chlapů jednak nevypadá dvakrát důvěryhodně, z vykrmování téhle sebranky asi hostitel taky nebude nijak nadšen a míň lidí taky cestuje podstatně rychleji. Nemluvě o tom, že případní útočníci nepůjdou bojovat se soukromou miniarmádou na férovku.
Čímž se mimochodem dostáváme k plotům a pokusům o vraždu či svržení (Howardův Meč s fénixem je btw pěkný návod na likvidaci někoho fakt nabušenýho pomocí nekalých magických praktik), taky super příležitost si zabojovat. A rytířský turnaje (který sice můžou vypadat jakože jsou jen tak na ukrácení dlouhé chvíle, ale ve skutečnosti se v nich daj vyhrát i sympatie a cenné kontaky). A Boží soudy (aka souboje na smrt), kterými se daji řešit lecjaké rozepře a osobní antipatie.
A samozřejmě vojenská tažení a námořní i pozemní (letecké? hej je to fantasy..) bitvy. Nemluvě o tom, že kdo má koule na to vést svoje lidi do bitvy, může je klidně vést i do dungeonu. Jen si jich asi z praktických důvodů vezme namísto tisícovky deset a bude potřebovat nějaký jiný důvod se tam vydat, než jenom poklady (i když fakt velké poklady, unikátní předměty a artefakty nebo dobrý důvod "vymlátit ty bastardy co tam žijou" můžou totálně fungovat).
A kdyby těch bojů přece jen bylo málo, pořád se dá stříhat skrz ty méně akční části kampaně nebo je prostě vyřešit rychlým popisem nebo jedním hodem, pokud by u toho někomu fakt akutně hrozila smrt nudou.
Btw Cesare Borgia v The Borgias je perfektní příklad akčního a přitom významného muže, který bojuje každou chvíli (resp. akčního kardinála :)
Q jestli myslis, ze to, ze postavy jsou slechtici a ne vesnicani znamena, ze se jim nemuze nic stat, tak jsi zjevne nevidel/necetl Pisen ledu a ohne, a uz uplne urcite jsi nehral Crusader Kings :P
Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.
Element
Od malicka knihomol, tak trochu zijici ve vlastnim svete a ve svych 26 letech stale vecne dite. Hraju DnD 4e a chystam se prejit na Next. Mezi moje dalsi male poniky patri snowboarding, posilovna, behani, krav maga a historicky serm. Muj nejlepsi kamarad se jmenuje Kiba, je to Shiba Inu a toleruj...více
