Dva rody souperi o trun
Kampan by mela jakoby 3 slupky.
1. questy souvisejici pribehy postav a druziny
2. mensi questy, do kterych se postavy muzou nechat zatahnout, zatimco pracuji na 1
3. v pozadi soupereni dvou rodu o trun, kdy bude zalezet na ambicich postav a chuti hracu, jestli a jak zasahnou.
Edward III.
Za jeho vlady kralovstvi prosperovalo, rozvijel se obchod, remesla. Povstani byla vzacna a vzdy prehledne potlacena. Lid byl spokojeny a zeme bohatla. S pribyvajicimi roky kral zacal verit, ze by mel svou vladou oblazit i okolni zeme. Jeho nevlastni bratr Ulric jej v tomto podporoval a jeho naseptavani se promenilo v utok na sousedni kralovstvi. Vystrojit flotilu bylo nakladne, pres velke ztraty se podarilo vylodit. Pozemni bitvy sly stejne spatne jako namorni. Zdanlive bezedna pokladnice se nakonec vycerpala a rise zustala v troskach. Edward III. neunesl svuj neuspech a zesilel. Ulric se prohlasil za lorda Ochrance (rise) a zmocnil se vlady, dokud se kral neuzdravi.
Edward III. mel sedm synu, dva neprezili porod. Nejstarsi, princ Victor, padl v bitve u Tarlois. V poradi druhy, nejstarsi zijici syn, sedmilety Cedric musel zustat v Ehbu jako zaruka, ze se agrese nebude opakovat. Kdyz mu bylo dvanact, sileny kral jej nechal vinou Ulricova naseptavani vydedit a vydal dekrety, ktere ho zbavuji jakehokoli naroku na trun a dedictvi. Pak zde jsou dvojcata Eric a Tjuri, oba v porucnictvi stryce Ulrica. Sance, ze nejmladsiho syn Oren, dosahne na trun byla miziva z byla pro nej zvolena cirkevni draha.
Kralovstvi Ehb se spokojilo s vitezstvim, pomerne nizkym odskodnym 75 000 Korun jednorazove a pote kazdy rok 50 000 Korun.
Corwinu prakticky vladne Ulric, ktery je velmi neobliben jak mezi slechtou, tak prostym lidem. Slaby kral znamena, ze se dari lapkum a podobnym nekalym zivlum. V pripade Edwardova uzdraveni, by jej musel Ulric odstranit a dosadit na trun Erica. (Preskakujic Cedrica a jeho linii).
Cedricovi se za morem dari, je jak inteligentni, tak zrucny se zbrani. Brzy se stava rytirem, prvni vojenske uspechy vyusti v prizeneni se do vyznamne Ehbske slechticke rodiny d´Val. Lide okolo nej citi prilezitost a snazi se s nim manipulovat. V pripade, ze by ziskal dostatecnou podporu a moc, mohl by se pokusit narokovat si Corwinsky trun.
Obe zeme sest let devastuje Cerna smrt, mor, ktery o zivot pripravi tretinu populace.
V teto dobe zaciname hrat. Corwin, kdysi pysne a mocne kralovstvi v cele se silenym kralem, ktery je pouhou figurkou v rukach sveho nevlastniho bratra. Zeme je zadluzena, populace zdecimovana. V lesich jsou lapkove, casto jde o mistni pany, kteri misto aby sve poddane ochranovali na nich parazituji. Septa o revolte. Rytiri uz nejsou verni krali, ale namisto toho se zdruzuji pod prapory jednotlivych slechticu. Ti mezi sebou souperi. Ve vzduchu je citit blizici se konflikt a kazdy se na nej snazi pripravit.
Ehb je v lepsi financni situaci a trun je v pevnych rukou silneho krale. Stale cim dal vice oci se obraci k mori. Je jen otazkou casu, kdy slabost sousedni zeme da udalosti do pohybu. Vzhledem k extremni neoblibenosti Ulricovy vlady, vseobecne nespokojenosti a celkove tragickeho stavu zeme by s dostatecnou podporou lid vital Cedrica jako spasitele. Cast slechty by se pridala na jeho stranu a nasledovala by vlekla valka, kdy by se stesti stridave priklanelo na obe strany. Takovy konflikt mezi dvema soupericimi rody by mohl klidne trvat 30 let, coz by davalo dostatek prostoru pro nekolik kampani.
NPC:
Edward III. - prez sve silenstvi je stale oficialnim kralem Corwinu.
Ulric - lord protector, ochrance rise, zastupuje krale dokud se jeho stav nezlepsi
Cedric - v pripade smrti sveho otce by mohl zpochybnit pravost sveho vydedeni a narokovat si trun
Eric a Tjuri - dvojcata, Eric je o par vterin starsi. V porucnictvi Ulrica.
Oren - mnich
Kralovstvi
Corwin
Ehb
OK, takovej muj prvni pokus timto smerem, jsem zvedavej jak to bude (ne)fungovat pri hre.
Update:
Elizabeth Corwin
Zemrela pri porodu, její smrt Edwarda težce zasáhla.
Cedric Corwin 14 (vyděděn, žije v exilu), Tjuri a Eric 12 (jsou k nerozeznání, dokončují za sebe věty), Oren 9 (klášter), Elise 5
Edward má několik nemanželských dětí, ale vyjma anonymních peněžních darů se k nim nehlásí. (Dokud nebudou potřeba pro hru).
Quest seeds:
Skandál u dvora, zahýbá šlechtična manželovi s jedním z jeho rytířů?
Spory dvou rodů má ukončit svadba jejich dětí. Vzniklé spojenectví se nehodí třetí straně.
Otrávená hostina.
Osvobození šlechtice v zajetí nepřátel.
Ochrana šlechtice ohroženého magií.
Bitva prohrána kvůli zradě.
Bitva rozhodnuta jediným soubojem.
Žoldnéřská kumpanie went rogue.
Královský turnaj ve kterém jde o něco víc.
Za Ulricem (králův nevlastní bratr, který uchvátil trůn) stojí ještě někdo jiný.
Církev
Slabí nepřátelé mají mocné přátele.
Napsal: Element
Kdo tam vidi zprznene valky ruzi vidi o kterych jsem si vcera zbezne cetl, vidi spravne. Vzhledem k tomu, ze to je hra pro me a moje neexistujici hrace snad nevadi, ze se nesnazim o prehnanou originalitu. Originalita je stejne overrated, viz. Dragon Age a obracena mapa evropy, nebo York/Stark vs Lancaster/Lannister apod. Klise mi nevadi, mam je rad.
lol, Korvin a Ehb jsou i na mojí mapě :D Jsou to takový populární jména. Ehb jsem slyšel v Dungeon Siege a Korvin na více místech, naposled asi Underworld.
Tenhle typ zápletek miluju, jednu mám taky, bohužel zůstala uvězněna v útrobách padlého rpgf :( můžu aspoň sepsat elaborát, jestli chceš, třeba si z toho něco vykradeš.
Sparkle píše:
můžu aspoň sepsat elaborát, jestli chceš, třeba si z toho něco vykradeš.No jasne, rad :)
můžu aspoň sepsat elaborát, jestli chceš, třeba si z toho něco vykradeš.No jasne, rad :)
Vrabčák píše:
Kdo tam vidi zprznene valky ruzi vidi o kterych jsem si vcera zbezne cetl, vidi spravne.
Válku růží? Ne nutně - stačí hrát Europu Universalis :) . War exhaustion je nepříjemná věc, nízká legitimacy taktéž :)
Mě se to příběhovně docela líbí, až na tohle:
Píše:
Vystrojit flotilu bylo nakladne, pres velke ztraty se podarilo vylodit. Pozemni bitvy sly stejne spatne jako namorni. Zdanlive bezedna pokladnice se nakonec vycerpala a rise zustala v troskach. Edward III. neunesl svuj neuspech a zesilel.
(protože ten král musel být asi úplně blbý, nikdy neválčící, a/nebo pod vlivem špatných rádců, jak uvádíš)
Obecně, tyhlety globální pohledy zvrchu jsou moc fajn, když se zvládnou - ponechávají v sobě tolik příběhového potenciálu. (Válečnou) politiku od renesance do doby bilaterálních smluv lze navíc chápat jako dobu čekání na nerovnováhu - když v některé ze sousedících zemí nastane destabilizace, a daná země není jištěná pakty s jinými zeměmi, tak si prostě jako správný vypočítavý vládce půjdu něco dobít, a přilepšit. Jen musím kalkulovat se všemi okolními možnostmi (vládci, událostmi, rezervami), abych nakonec z konfliktu vyšel vítězně ... protože jinak opravdu nemá smysl konflikt započínat. Mít formální důvod pro započatí války se také hodí :)
Vrabčáku, vlastně jsem uvažoval o podobném příběhu na rozvinutí - měla v něm figurovat slušně bohatá, mocná říše, a její dobyvačný král. Král si měl vést dobře, expandovat, a ukrajovat z talíře sousedům; v pozdějších letech své vlády by ale král pořádně zesenilněl, své mocenská ambice by přehnal takovou měrou, že by to říše nemohla ustát ... a nyní, v současnosti, je králi 80 let (!), jeho jediný syn je vyděděný zvrhlík/úchyl/psychopat, a říše praská pod tíhou dobytých území, která nelze reálně vojensky ani administrativně udržet. Rebélie, spálené země, žoldáci, a političtí oportunisté. Prostě overextension jak má být :)
Sparkle píše:
Tenhle typ zápletek miluju, jednu mám taky, bohužel zůstala uvězněna v útrobách padlého rpgf
A jestlipak si zálohuješ taková data (vždy, a všude -- když jsi tam měla svoji vlastní, obsažnou "Tauril" sekci)? By mě teda opravdu zajímalo, kdy bude této RPGf aféře konec //tyhle aféry každého jen otravují ... :)
Ještě teda mrknu na to tvoje ...
Kdo tam vidi zprznene valky ruzi vidi o kterych jsem si vcera zbezne cetl, vidi spravne.
Válku růží? Ne nutně - stačí hrát Europu Universalis :) . War exhaustion je nepříjemná věc, nízká legitimacy taktéž :)
Mě se to příběhovně docela líbí, až na tohle:
Píše:
Vystrojit flotilu bylo nakladne, pres velke ztraty se podarilo vylodit. Pozemni bitvy sly stejne spatne jako namorni. Zdanlive bezedna pokladnice se nakonec vycerpala a rise zustala v troskach. Edward III. neunesl svuj neuspech a zesilel.
(protože ten král musel být asi úplně blbý, nikdy neválčící, a/nebo pod vlivem špatných rádců, jak uvádíš)
Obecně, tyhlety globální pohledy zvrchu jsou moc fajn, když se zvládnou - ponechávají v sobě tolik příběhového potenciálu. (Válečnou) politiku od renesance do doby bilaterálních smluv lze navíc chápat jako dobu čekání na nerovnováhu - když v některé ze sousedících zemí nastane destabilizace, a daná země není jištěná pakty s jinými zeměmi, tak si prostě jako správný vypočítavý vládce půjdu něco dobít, a přilepšit. Jen musím kalkulovat se všemi okolními možnostmi (vládci, událostmi, rezervami), abych nakonec z konfliktu vyšel vítězně ... protože jinak opravdu nemá smysl konflikt započínat. Mít formální důvod pro započatí války se také hodí :)
Vrabčáku, vlastně jsem uvažoval o podobném příběhu na rozvinutí - měla v něm figurovat slušně bohatá, mocná říše, a její dobyvačný král. Král si měl vést dobře, expandovat, a ukrajovat z talíře sousedům; v pozdějších letech své vlády by ale král pořádně zesenilněl, své mocenská ambice by přehnal takovou měrou, že by to říše nemohla ustát ... a nyní, v současnosti, je králi 80 let (!), jeho jediný syn je vyděděný zvrhlík/úchyl/psychopat, a říše praská pod tíhou dobytých území, která nelze reálně vojensky ani administrativně udržet. Rebélie, spálené země, žoldáci, a političtí oportunisté. Prostě overextension jak má být :)
Sparkle píše:
Tenhle typ zápletek miluju, jednu mám taky, bohužel zůstala uvězněna v útrobách padlého rpgf
A jestlipak si zálohuješ taková data (vždy, a všude -- když jsi tam měla svoji vlastní, obsažnou "Tauril" sekci)? By mě teda opravdu zajímalo, kdy bude této RPGf aféře konec //tyhle aféry každého jen otravují ... :)
Ještě teda mrknu na to tvoje ...
Takovýhle shrnutí budou vždycky suchý a plný jmen, s tím se podle mě moc dělat nedá. Šťávu tomu dodají ta jednotlivá dobrodružství. Já chci počkat, jestli se rpgf zmátoří. Pokud ne, můžu všecka ta dobrodružství naházet třeba sem (mám to zazálohovaný asi až na jedno a půl).
Jednu mapu vztahů jsem dělala k jiné lokalitě: https://drive.google.com/file/d/0BxAIYEwnv05kbHZrUmp3bWJfV1k/edit?usp=sharing
Ale taky, přijde mi že bez těch dobrodružství to není vončo.
Jednu mapu vztahů jsem dělala k jiné lokalitě: https://drive.google.com/file/d/0BxAIYEwnv05kbHZrUmp3bWJfV1k/edit?usp=sharing
Ale taky, přijde mi že bez těch dobrodružství to není vončo.
Jé, díky za parádní mapu vztahů. Kdybych měl rozehrávat svoje přirozené, despoticko-mocensko-intrikánské tendence, pak bych hned věděl, že jako první má přijít pod nůž slečna Kristina De Garmo ;)
Že to bez dobrodružství není ončo, o tom to snad bublá nějaká diskuze hned vedle ( -> že je parádním skillem vypravěče to na hráče tak narafičit, aby mu tito sloužili jako crowdfundingoví novelisté).
Že to bez dobrodružství není ončo, o tom to snad bublá nějaká diskuze hned vedle ( -> že je parádním skillem vypravěče to na hráče tak narafičit, aby mu tito sloužili jako crowdfundingoví novelisté).
Dva postřehy.
1) Edwardova manželka - mohla zemřít při porodu; jinak by zřejmě chtěla mluvit do osudu svých dětí (i když Cedrik nemusí být nutně její). A její smrt mohla být onou příslovečnou poslední kapkou do poháru Edwardovy příčetnosti (viz. španělská královna Johana Šílená, matka Karla V. a Ferdinanda I.).
2) kolik je princům? Cedrik je už zřejmě plnoletý, ale o kolik jsou mladší jeho bratři?
A ne, tohle vůbec nemusí být Válka růží; něco dost podobného probíhalo i u nás za třetí generace Lucemburků nebo ve Francii v 15-16. století.
1) Edwardova manželka - mohla zemřít při porodu; jinak by zřejmě chtěla mluvit do osudu svých dětí (i když Cedrik nemusí být nutně její). A její smrt mohla být onou příslovečnou poslední kapkou do poháru Edwardovy příčetnosti (viz. španělská královna Johana Šílená, matka Karla V. a Ferdinanda I.).
2) kolik je princům? Cedrik je už zřejmě plnoletý, ale o kolik jsou mladší jeho bratři?
A ne, tohle vůbec nemusí být Válka růží; něco dost podobného probíhalo i u nás za třetí generace Lucemburků nebo ve Francii v 15-16. století.
chrochta píše:
A ne, tohle vůbec nemusí být Válka růží; něco dost podobného probíhalo i u nás za třetí generace Lucemburků nebo ve Francii v 15-16. století.Tak to jsem si trochu oddychnul. Nepredpokladam, ze bych to hral s nejakyma history buffama. Zkusim neco nacist na ty obdobi, co jsi vypichnul. Teoreticky pro to moje hrani/kampan by stacilo nejaky kratsi obdobi cca 30 let, kdy si rozvrhnu ty udalosti, jak by se bez zasahu postav vyvrbily. Pak bych to nechal bezet v pozadi a v pripade potreby z toho cerpal quest material.
chrochta píše:
2) kolik je princům? Cedrik je už zřejmě plnoletý, ale o kolik jsou mladší jeho bratři?Nemam to uplne vykoumany. Co by podle tebe byla nejzajimavejsi varianta? Jedinny nad cim jsem premyslel, ze by mohli byt trosku zvlastni, treba ze jsou k nerozeznani, lehce tepla dvojcata, dokoncujici jeden za druheho vety.
chrochta píše:
1) Edwardova manželka - mohla zemřít při porodu; jinak by zřejmě chtěla mluvit do osudu svých dětí (i když Cedrik nemusí být nutně její). A její smrt mohla být onou příslovečnou poslední kapkou do poháru Edwardovy příčetnosti (viz. španělská královna Johana Šílená, matka Karla V. a Ferdinanda I.).Ano, mohla. Taky jsem tohle jeste nevykoumal. Pripada mi, ze zajimavejsi pro hru by bylo co nejvic NPC drzet na zivu. Mohla byt prohlasena za mrtvou, unesena a drzena na nejakym hradu?
A ne, tohle vůbec nemusí být Válka růží; něco dost podobného probíhalo i u nás za třetí generace Lucemburků nebo ve Francii v 15-16. století.Tak to jsem si trochu oddychnul. Nepredpokladam, ze bych to hral s nejakyma history buffama. Zkusim neco nacist na ty obdobi, co jsi vypichnul. Teoreticky pro to moje hrani/kampan by stacilo nejaky kratsi obdobi cca 30 let, kdy si rozvrhnu ty udalosti, jak by se bez zasahu postav vyvrbily. Pak bych to nechal bezet v pozadi a v pripade potreby z toho cerpal quest material.
chrochta píše:
2) kolik je princům? Cedrik je už zřejmě plnoletý, ale o kolik jsou mladší jeho bratři?Nemam to uplne vykoumany. Co by podle tebe byla nejzajimavejsi varianta? Jedinny nad cim jsem premyslel, ze by mohli byt trosku zvlastni, treba ze jsou k nerozeznani, lehce tepla dvojcata, dokoncujici jeden za druheho vety.
chrochta píše:
1) Edwardova manželka - mohla zemřít při porodu; jinak by zřejmě chtěla mluvit do osudu svých dětí (i když Cedrik nemusí být nutně její). A její smrt mohla být onou příslovečnou poslední kapkou do poháru Edwardovy příčetnosti (viz. španělská královna Johana Šílená, matka Karla V. a Ferdinanda I.).Ano, mohla. Taky jsem tohle jeste nevykoumal. Pripada mi, ze zajimavejsi pro hru by bylo co nejvic NPC drzet na zivu. Mohla byt prohlasena za mrtvou, unesena a drzena na nejakym hradu?
Jo, to s hradem by šlo - nebo by mohl být namočena do nějakého skandálu (nejlépe cizoložství), odloučena od lože a stolu (pokud není možný rozvod, jedná se o jediné řešení) a uvězněna. Mimochodem, tohle je realita ze začátku 14. století, kdy "milující" sestřička Izabela, provdaná za anglického krále Edwarda II., zařídila svým třem švagrovým skandál, který je v lepším případě nastěhoval do klášterní internace a v tom horším smrt od rozzuřeného manžela. Ostatně, jen díky tomu si mohl Karel IV. Sličný později vzít za manžerlku sestru Jana Lucemburského, a kvůli "nelegitimitě" jeho nástupců z rodu Valois (ve Francii ženy dědit nemohly, kdežto v Anglii ano) propukla stoletá válka.
Co se týká Lucemburků, Karel mIV. po sobě zanechal tři syny a jeho bratr Jan Jindřich také. O vzájemné "lásce" Václava a Zikmunda je toho známo dost, o Václavově i zikmundově povaze taky; Jan Zhořelecký byl dlouho na straně Václava, dokonce ho v polovině 90. let vysekal z nějakého zajetí nebo tak něčeho, stal se správcem země a dokonce bratrovým dědicem - než ho Václav kopnul kamsi, a při cestě do Zhořelce se už v Lužici milý Jan na noc ubytoval v klášteře, a ráno byl tuhý jak prkno. O otravě se nepochybuje. moravští Lucemburkové byli rozhádaní taky: Jan Soběslav byl svými bratry z dědictví po otci vyplacen, a jelikož byl knězem, byla mu zařízeen nástup na post aquilejského patriarchy - kde se mu opět podařilo si proti sobě poštvat, koho mohl, a byl zde zavraqžděn. Prokop, který se prý nejvíce mpodobal ssvému strýci Karlovi, držel s václavem stejně jako on byl zradou zajat (zase Zikmund) a strávil ve vězení ještě delší dobu než Václav. Nakonec ho sice pusatili, ale 1405 umřel (zanechal po sobě nemanželského syna). Jošt nějakou dobu držel se Zikmundem, dokud ho Ryšavec hrubě nena.ral, pak přeběhl k Václavovi a stál za jeho propuštěním z vězení (bratříčka Prokopa ze stejného vězení nějak tahat nechtěl). Po smrti Ruprechta, římského vzdorokrále, se na nějakou dobu dokonce stal sám římským králem, ale ještě téhož roku zemřel (asi přirozenou smrtí). K tomu si připočti Nejprve spory Václava s Jenštejněm, později s panskou koalicí (včetně vraždy čtveřice jeho rádců na Karlštejně), sesazení Václava z úřadu římského krále "pro nečinnost" (na říšské události z vysoka...), papežské schizma (kvůli tomu došlo na reorganizaci univerzity a odvolání několika arcibiskupů), rozebíhající se reformní hnutí, silně nevhodný výběr rádců krále (můj oblíbený zikmund Huler to dotáhl z obchodnjího zástupce řezenské obchodní firmy Runtinger přes úřad podkomořího až na improvizovanou šibenici v sále Staroměstské radnice kvůli padělání pečetí na falešných dlužních směnkách), domácí odboj v Uhrách proti Zikmundovi podporovaný neapolskými příbuznými jeho první manželky a zvrzanou protitureckou křížovou výpravu, a máš lehce načrtnutou situaci posledních Lucemburků.
Věk princů mě zajímá z toho důvodu, jestli to jsou jen loutky v cizích rukách, nebo zda už "mají rozum" a mohou mít vblastní (politické) názory a stoupence - což by sě některým "ochráncům" nemuselo tak úplně líbit. Hlavně jde o Orena (sedmileté děcko odstěhované nedlouho mpo mporodu i s kojnou do kláštera?).
Jinak se podívám po nějaké zajímavé literatuře k situaci ve Francii na přelomu 14. a 15. století a později. To byla taky "výživná" doba (vraždy politických protivníků - a způsob, jakým byly obhajovány; vzestup a pád protektorů; piklení mezi Burgundskem a Anglií; propaganda...).
EDIT: Podívej se na časopis Historický obzor (zajímavý sám o sobě) a tady - http://biblio.hiu.cas.cz/ - si naklepej jméno Martin Nejedlý, abys věděl, která čísla a které ročníky vyhledat a číst.
Co se týká Lucemburků, Karel mIV. po sobě zanechal tři syny a jeho bratr Jan Jindřich také. O vzájemné "lásce" Václava a Zikmunda je toho známo dost, o Václavově i zikmundově povaze taky; Jan Zhořelecký byl dlouho na straně Václava, dokonce ho v polovině 90. let vysekal z nějakého zajetí nebo tak něčeho, stal se správcem země a dokonce bratrovým dědicem - než ho Václav kopnul kamsi, a při cestě do Zhořelce se už v Lužici milý Jan na noc ubytoval v klášteře, a ráno byl tuhý jak prkno. O otravě se nepochybuje. moravští Lucemburkové byli rozhádaní taky: Jan Soběslav byl svými bratry z dědictví po otci vyplacen, a jelikož byl knězem, byla mu zařízeen nástup na post aquilejského patriarchy - kde se mu opět podařilo si proti sobě poštvat, koho mohl, a byl zde zavraqžděn. Prokop, který se prý nejvíce mpodobal ssvému strýci Karlovi, držel s václavem stejně jako on byl zradou zajat (zase Zikmund) a strávil ve vězení ještě delší dobu než Václav. Nakonec ho sice pusatili, ale 1405 umřel (zanechal po sobě nemanželského syna). Jošt nějakou dobu držel se Zikmundem, dokud ho Ryšavec hrubě nena.ral, pak přeběhl k Václavovi a stál za jeho propuštěním z vězení (bratříčka Prokopa ze stejného vězení nějak tahat nechtěl). Po smrti Ruprechta, římského vzdorokrále, se na nějakou dobu dokonce stal sám římským králem, ale ještě téhož roku zemřel (asi přirozenou smrtí). K tomu si připočti Nejprve spory Václava s Jenštejněm, později s panskou koalicí (včetně vraždy čtveřice jeho rádců na Karlštejně), sesazení Václava z úřadu římského krále "pro nečinnost" (na říšské události z vysoka...), papežské schizma (kvůli tomu došlo na reorganizaci univerzity a odvolání několika arcibiskupů), rozebíhající se reformní hnutí, silně nevhodný výběr rádců krále (můj oblíbený zikmund Huler to dotáhl z obchodnjího zástupce řezenské obchodní firmy Runtinger přes úřad podkomořího až na improvizovanou šibenici v sále Staroměstské radnice kvůli padělání pečetí na falešných dlužních směnkách), domácí odboj v Uhrách proti Zikmundovi podporovaný neapolskými příbuznými jeho první manželky a zvrzanou protitureckou křížovou výpravu, a máš lehce načrtnutou situaci posledních Lucemburků.
Věk princů mě zajímá z toho důvodu, jestli to jsou jen loutky v cizích rukách, nebo zda už "mají rozum" a mohou mít vblastní (politické) názory a stoupence - což by sě některým "ochráncům" nemuselo tak úplně líbit. Hlavně jde o Orena (sedmileté děcko odstěhované nedlouho mpo mporodu i s kojnou do kláštera?).
Jinak se podívám po nějaké zajímavé literatuře k situaci ve Francii na přelomu 14. a 15. století a později. To byla taky "výživná" doba (vraždy politických protivníků - a způsob, jakým byly obhajovány; vzestup a pád protektorů; piklení mezi Burgundskem a Anglií; propaganda...).
EDIT: Podívej se na časopis Historický obzor (zajímavý sám o sobě) a tady - http://biblio.hiu.cas.cz/ - si naklepej jméno Martin Nejedlý, abys věděl, která čísla a které ročníky vyhledat a číst.
Vrabčák: Vypadá to hrozně dobře a máš fakt promyšlený co a jak, ale upřímně, je to spíš základ pro vydatnou settingovou příručku než pro kampaň. Bál bych se že kdybys to fakt rozjel jako hru, uděláš pro to neuvěřitelný množství práce a v té hře se to buď vůbec nijak neprojeví (protože postavy budou řešit něco úplně jinýho, co se téhle vysoké politiky bude týkat jen velmi vzdáleně) nebo se to budou snažit řešit, ale utopí se v tom množství NPCček a jejich motivací.
Kenneth Hite někde v NBA psal o tom jak vyexperimentoval, že počet frakcí se kterýma PC interagují v jedný části kampaně neměl jít přeš čtyři, resp. že jak jdeš nad čtyři, začne ta hra být rozplizlá a minimálně někteří hráči se v tom přestanou orientovat, takže bych celý ten konflikt zájmů zkrouhnul takhle:
1) Ulric. Je trochu nuda že je to prostý všemi neoblíbený záporák, nechal bych ho jako neoblíbeného u šlechty (konečně než přišel on, mohla si za vlády chorého krále dělat co chtěla), ale oblíbeného u měšťanů a duchovních, dost možná i venkovských lidí (v té krizi není potřeba moc k tomu aby si ho idealizovali jako zachránce). A jeho svěřenci Eric a Tjuri poprvadě taky nemaj moc důvodů být proti němu, zvlášť pokud nemá Ulric vlastní děti, tak je dost pravděpodobné, že království časem přejde na někoho z nich (což by se jim v případě že se vítězně vrátí Cedric asi nepoštěstilo). A když strejda bude poskytovat různé důležité úřady a přihodí nějaké to zkonfiskované panství, může to být docela užitečné spojenectví. Aspoň prozatím.
2) "Loajální" šlechta. Moc nemusí Ulrica, buď protože byl starý král fakt hustý týpek a všichni ho žrali, ale spíš protože rychle zrušil tu anarchii (...ehm tedy vlastně sebral jim jejich "odvěké svobody", že jo...) co vypukla potom co král přišel o rozum a dost možná při tom pár šlechticům šlápl na palec. Nejspíš mají nějakého mluvčího (ať maj PC s kým jednat), ale ten je zvládne maximálně vyburcovat k nějaké akci ve společném zájmu, na to aby jim něco přikazoval nemá dostatečný vliv.
3) "Procedrikovská" šlechta. Občas volně půrochozí skupina s "loayjalisty", ale generálně má "členství" v téhle skupině smysl hlavně pro lidi, co mají nějaké příbuzenské svazky do Ehbu. Tak trochu idealisti, Ulrica berou jako uzurpátora a Cedrica jako kouzelného prince který vyřeší všechny problémy. A co je možná ještě důležitější, štědře odmění své věrné.
4) Ten chlápek co vládne Ehbu a vychovává si Cedrica coby "svého" krále. Cedric se z jeho vlivu jednou může a nemusí vymanit, každopádně prozatím Ehb potřebuje jestli má někdy získat trůn.
Pokud nějaká strana odpadne/začne být nedůležitá, dá se samozřejmě hned přidat nějaká ta odštěpenecká frakce nebo frakce úplně nová.
EDIT: mimochodem ta mind mapa co postovala Sparkle je výborná na sledování těchhle vztahů - máš to všechno na očích a můžeš do toho snadno zaznamenávat změny mezi NPC/frakcema - třeba když některá vypadne. Není špatný do té mapy zahrnout i hráčské postavy btw.
Píše:
Kampan by mela jakoby 3 slupky.
1. questy souvisejici pribehy postav a druziny
2. mensi questy, do kterych se postavy muzou nechat zatahnout, zatimco pracuji na 1
3. v pozadi soupereni dvou rodu o trun, kdy bude zalezet na ambicich postav a chuti hracu, jestli a jak zasahnou.
Přiznejme si barvu - ve chvíli kdy vymyslíš tohle všechno, nechceš hru o loserech co dělaj FedEx questy, vybíjej dungeony a nechávají velké věci mocným NPC jako na začátku každýho správnýho PC RPG. Chceš hru, ve které se tvoje příprava použije, namísto aby jsi ji musel dělat znova :D
Chápu že hráčská svoboda a tak, ale upřímně, když řekneš hráčům aby si udělali postavy mocných šlechticů a vymysleli si co všechno jim patří a jak mocné jejich rody (a tím "jejich" je myšleno jako "hráčská postava osobně ho má pod palcem") jsou, dost pochybuju že po tom hned neskočí. A hned po tom se nevrhnou přímo do hry o trůny, kvůli které jsi to celý vymyslel (btw vlastně jediný potenciální problém je aby spolu měli od začátku něco společného - krev třeba - a buď takříkajíc táhli za jeden provaz nebo když už nic jinýho aspoň kopali do stejný brány).
Tímhle mimochodem řešíš i Sparklin problém "jak zabránit hráčům aby mi zabili moje oblíbená NPC". Důležitá NPC maj obvykle backing v podobě mocné (a pomstychtivé) rodiny a ta zná další mocné rody a ty když seberou svoje lidi, tak právě vypukla vzájemná válka...hej, počkat, to je vlastně awesome...
...očekávej, že hráči přijdou na způsoby jak tyhle důležitá NPCčka odpravit chytře (vraždy jsou klasika, ale duely taky mají své kouzlo a hned to vypadá přijatelněji než vrazit někomu nůž do zad...) a nech NPC ať se brání všemi prostředky které má, nebraň ho ale z pozice GMa. Oblíbená NPC jsou jako domácí prasata - člověk z nich má taky radost a je hrdej na to jak mu pěkně rostou pod rukama, ale zabíjačku kvůli tomu nezruší. NPC existují aby se jim děly hrozné věci a umíraly strašlivým způsobem, buď rukou jiných NPC nebo lépe, hráčských postav. :)
...jo a historický knížky čti jen pokud tě to fakt baví, čistě kvůli fantasy kampani to nemá význam - na kvalitu hry to nemá vliv a stejně dobrou inspiraci pro zápletky najdeš i v beletrii, filmech a seriálech nebo na tvtroopes. A samozřejmě na Kostce :)
Kenneth Hite někde v NBA psal o tom jak vyexperimentoval, že počet frakcí se kterýma PC interagují v jedný části kampaně neměl jít přeš čtyři, resp. že jak jdeš nad čtyři, začne ta hra být rozplizlá a minimálně někteří hráči se v tom přestanou orientovat, takže bych celý ten konflikt zájmů zkrouhnul takhle:
1) Ulric. Je trochu nuda že je to prostý všemi neoblíbený záporák, nechal bych ho jako neoblíbeného u šlechty (konečně než přišel on, mohla si za vlády chorého krále dělat co chtěla), ale oblíbeného u měšťanů a duchovních, dost možná i venkovských lidí (v té krizi není potřeba moc k tomu aby si ho idealizovali jako zachránce). A jeho svěřenci Eric a Tjuri poprvadě taky nemaj moc důvodů být proti němu, zvlášť pokud nemá Ulric vlastní děti, tak je dost pravděpodobné, že království časem přejde na někoho z nich (což by se jim v případě že se vítězně vrátí Cedric asi nepoštěstilo). A když strejda bude poskytovat různé důležité úřady a přihodí nějaké to zkonfiskované panství, může to být docela užitečné spojenectví. Aspoň prozatím.
2) "Loajální" šlechta. Moc nemusí Ulrica, buď protože byl starý král fakt hustý týpek a všichni ho žrali, ale spíš protože rychle zrušil tu anarchii (...ehm tedy vlastně sebral jim jejich "odvěké svobody", že jo...) co vypukla potom co král přišel o rozum a dost možná při tom pár šlechticům šlápl na palec. Nejspíš mají nějakého mluvčího (ať maj PC s kým jednat), ale ten je zvládne maximálně vyburcovat k nějaké akci ve společném zájmu, na to aby jim něco přikazoval nemá dostatečný vliv.
3) "Procedrikovská" šlechta. Občas volně půrochozí skupina s "loayjalisty", ale generálně má "členství" v téhle skupině smysl hlavně pro lidi, co mají nějaké příbuzenské svazky do Ehbu. Tak trochu idealisti, Ulrica berou jako uzurpátora a Cedrica jako kouzelného prince který vyřeší všechny problémy. A co je možná ještě důležitější, štědře odmění své věrné.
4) Ten chlápek co vládne Ehbu a vychovává si Cedrica coby "svého" krále. Cedric se z jeho vlivu jednou může a nemusí vymanit, každopádně prozatím Ehb potřebuje jestli má někdy získat trůn.
Pokud nějaká strana odpadne/začne být nedůležitá, dá se samozřejmě hned přidat nějaká ta odštěpenecká frakce nebo frakce úplně nová.
EDIT: mimochodem ta mind mapa co postovala Sparkle je výborná na sledování těchhle vztahů - máš to všechno na očích a můžeš do toho snadno zaznamenávat změny mezi NPC/frakcema - třeba když některá vypadne. Není špatný do té mapy zahrnout i hráčské postavy btw.
Píše:
Kampan by mela jakoby 3 slupky.
1. questy souvisejici pribehy postav a druziny
2. mensi questy, do kterych se postavy muzou nechat zatahnout, zatimco pracuji na 1
3. v pozadi soupereni dvou rodu o trun, kdy bude zalezet na ambicich postav a chuti hracu, jestli a jak zasahnou.
Přiznejme si barvu - ve chvíli kdy vymyslíš tohle všechno, nechceš hru o loserech co dělaj FedEx questy, vybíjej dungeony a nechávají velké věci mocným NPC jako na začátku každýho správnýho PC RPG. Chceš hru, ve které se tvoje příprava použije, namísto aby jsi ji musel dělat znova :D
Chápu že hráčská svoboda a tak, ale upřímně, když řekneš hráčům aby si udělali postavy mocných šlechticů a vymysleli si co všechno jim patří a jak mocné jejich rody (a tím "jejich" je myšleno jako "hráčská postava osobně ho má pod palcem") jsou, dost pochybuju že po tom hned neskočí. A hned po tom se nevrhnou přímo do hry o trůny, kvůli které jsi to celý vymyslel (btw vlastně jediný potenciální problém je aby spolu měli od začátku něco společného - krev třeba - a buď takříkajíc táhli za jeden provaz nebo když už nic jinýho aspoň kopali do stejný brány).
Tímhle mimochodem řešíš i Sparklin problém "jak zabránit hráčům aby mi zabili moje oblíbená NPC". Důležitá NPC maj obvykle backing v podobě mocné (a pomstychtivé) rodiny a ta zná další mocné rody a ty když seberou svoje lidi, tak právě vypukla vzájemná válka...hej, počkat, to je vlastně awesome...
...očekávej, že hráči přijdou na způsoby jak tyhle důležitá NPCčka odpravit chytře (vraždy jsou klasika, ale duely taky mají své kouzlo a hned to vypadá přijatelněji než vrazit někomu nůž do zad...) a nech NPC ať se brání všemi prostředky které má, nebraň ho ale z pozice GMa. Oblíbená NPC jsou jako domácí prasata - člověk z nich má taky radost a je hrdej na to jak mu pěkně rostou pod rukama, ale zabíjačku kvůli tomu nezruší. NPC existují aby se jim děly hrozné věci a umíraly strašlivým způsobem, buď rukou jiných NPC nebo lépe, hráčských postav. :)
...jo a historický knížky čti jen pokud tě to fakt baví, čistě kvůli fantasy kampani to nemá význam - na kvalitu hry to nemá vliv a stejně dobrou inspiraci pro zápletky najdeš i v beletrii, filmech a seriálech nebo na tvtroopes. A samozřejmě na Kostce :)
Tady je to ale vazne samy awesome feedback ode vsech zucastnenych :)
Ja se v tom jeste trochu porypu, poradne si projdu co jste psali a sepisu nejakou finalni verzi, tu mapu vztahu, cely to hodim sem + vytisknu a zalozim do world bible.
Jak skonci vikend a budu v praci, tak na to budu mit klid.
Jeste nemam uplne jasno jak s tim nalozim, hlavne jsem to potreboval sepsat, abych to dostal z hlavy nez se to zacne vytracet.
Ja se v tom jeste trochu porypu, poradne si projdu co jste psali a sepisu nejakou finalni verzi, tu mapu vztahu, cely to hodim sem + vytisknu a zalozim do world bible.
Jak skonci vikend a budu v praci, tak na to budu mit klid.
Jeste nemam uplne jasno jak s tim nalozim, hlavne jsem to potreboval sepsat, abych to dostal z hlavy nez se to zacne vytracet.
Píše:
Přiznejme si barvu - ve chvíli kdy vymyslíš tohle všechno, nechceš hru o loserech co dělaj FedEx questy, vybíjej dungeony a nechávají velké věci mocným NPC jako na začátku každýho správnýho PC RPG. Chceš hru, ve které se tvoje příprava použije, namísto aby jsi ji musel dělat znova :D
Tady bych nejradši poradil přesnej opak :D
Když hned dáš postavám desátej lvl a skočíš do hry o trůny, tak
a) si neužiješ ten "rise to power"
b) propálíš se děsně rychle tou přípravou
c) svět bude vypadat malý a točící se kolem postav
Doporučuju spíš nechat si tu přípravu, co teď máš, jako pozadí. Je awesome, že budeš mít přehled o tom, co se ve světě děje ve velkém měřítku, a budeš si do toho často sahat pro kontext k FedEx questům. Udělá to ten správnej dojem velkého světa.
Ale základ dnd je pořád dobrodruhování. Hráči se narozdíl od tebe, zejména začátečníci, snáz zorientují v dungeonu se sedmi goblinama, než u dvora se sedmi intrikujícíma rodama. Je to přehlednější a konflikty i jejich řešení jsou jednodušší.
A hlavně - udělají pár lvlů a stejně se dočkáš. Dřív nebo později se do těch velkých věcí taky zapojí. V té době už ale budou vědět, kdo je kdo. Užijou si poctivej character progression. A budou mít nějaké místo ve světě (třeba jako slavní hrdinové, nebo sluhové nějakého čaroděje, nebo vůdci žoldnéřského cechu...)
Vím, že se říká, že si nemáš dobré nápady schovávat na později, ale tahle příprava není nijak ultracool gaming materiál. Působí to na mě spíš jako hezkej backdrop.
Možná je to tím, že jsem si moc zvykl na dnd. Určitě neni nic špatnýho na intrikování u dvora. A určitě je hromada her, co to podporují. Ale jelikož všechny hry, co si vybíráš, jsou vesměs dnd, tak tipuju, že jsi na tom spíš jako já.
Přiznejme si barvu - ve chvíli kdy vymyslíš tohle všechno, nechceš hru o loserech co dělaj FedEx questy, vybíjej dungeony a nechávají velké věci mocným NPC jako na začátku každýho správnýho PC RPG. Chceš hru, ve které se tvoje příprava použije, namísto aby jsi ji musel dělat znova :D
Tady bych nejradši poradil přesnej opak :D
Když hned dáš postavám desátej lvl a skočíš do hry o trůny, tak
a) si neužiješ ten "rise to power"
b) propálíš se děsně rychle tou přípravou
c) svět bude vypadat malý a točící se kolem postav
Doporučuju spíš nechat si tu přípravu, co teď máš, jako pozadí. Je awesome, že budeš mít přehled o tom, co se ve světě děje ve velkém měřítku, a budeš si do toho často sahat pro kontext k FedEx questům. Udělá to ten správnej dojem velkého světa.
Ale základ dnd je pořád dobrodruhování. Hráči se narozdíl od tebe, zejména začátečníci, snáz zorientují v dungeonu se sedmi goblinama, než u dvora se sedmi intrikujícíma rodama. Je to přehlednější a konflikty i jejich řešení jsou jednodušší.
A hlavně - udělají pár lvlů a stejně se dočkáš. Dřív nebo později se do těch velkých věcí taky zapojí. V té době už ale budou vědět, kdo je kdo. Užijou si poctivej character progression. A budou mít nějaké místo ve světě (třeba jako slavní hrdinové, nebo sluhové nějakého čaroděje, nebo vůdci žoldnéřského cechu...)
Vím, že se říká, že si nemáš dobré nápady schovávat na později, ale tahle příprava není nijak ultracool gaming materiál. Působí to na mě spíš jako hezkej backdrop.
Možná je to tím, že jsem si moc zvykl na dnd. Určitě neni nic špatnýho na intrikování u dvora. A určitě je hromada her, co to podporují. Ale jelikož všechny hry, co si vybíráš, jsou vesměs dnd, tak tipuju, že jsi na tom spíš jako já.
Gurney píše:
...hráči se to budou snažit řešit, ale utopí se v tom množství NPCček a jejich motivací.
Kenneth Hite někde v NBA psal o tom jak vyexperimentoval, že počet frakcí se kterýma PC interagují v jedný části kampaně neměl jít přeš čtyři, resp. že jak jdeš nad čtyři, začne ta hra být rozplizlá a minimálně někteří hráči se v tom přestanou orientovat, takže bych celý ten konflikt zájmů zkrouhnul takhle:
Nesouhlasím. Tohle zní jak poučka, že žádný puzzle v počítačové hře nesmí být složitější, než zmáčknutí jednoho dobře nasvíceného tlačítka.
Celé je to otázka dávkování. Hryž hra začne tím, že hráči potkají dvorního intrikána, který jim tohle celé odvypráví najednou, tak se v tom pochopitelně ztratí. Když to ale budou odkrývat postupně, tak s tím vůbec žádný problém mít nebudou a naopak ocení, že je to bohaté a provázané. Pokud se to tedy do hry dostane...
QuentinW píše:
Doporučuju spíš nechat si tu přípravu, co teď máš, jako pozadí. Je awesome, že budeš mít přehled o tom, co se ve světě děje ve velkém měřítku, a budeš si do toho často sahat pro kontext k FedEx questům. Udělá to ten správnej dojem velkého světa.
Dojem velkého světa to možná s tímhle přístupem udělá, ale neudělá to politicky laděnou hru. Hraju hodně podobným stylem už hodně dlouho (hlavně jako hráč, ale zkoušel jsem i podobně stavěnou hru vést) a vždycky to končí tak, že hráči vidí spoustu zajímavých věcí někde úplně jinde než PJ, takže se to pravidelně míjí. To, po čem hráči jdou, vyznívá do ztracena a to, co měl PJ připravené, se do hry dostává jen velice obtížně.
Ty hry jsou stále zajímavé, mají nádech tajemna a velkých věcí na pozadí, ale nikdy jsem z nich jako hráč neměl pocit, že bych se skutečně něčeho velkého sám aktivně účastnil a významně to ovlivnil.
...hráči se to budou snažit řešit, ale utopí se v tom množství NPCček a jejich motivací.
Kenneth Hite někde v NBA psal o tom jak vyexperimentoval, že počet frakcí se kterýma PC interagují v jedný části kampaně neměl jít přeš čtyři, resp. že jak jdeš nad čtyři, začne ta hra být rozplizlá a minimálně někteří hráči se v tom přestanou orientovat, takže bych celý ten konflikt zájmů zkrouhnul takhle:
Nesouhlasím. Tohle zní jak poučka, že žádný puzzle v počítačové hře nesmí být složitější, než zmáčknutí jednoho dobře nasvíceného tlačítka.
Celé je to otázka dávkování. Hryž hra začne tím, že hráči potkají dvorního intrikána, který jim tohle celé odvypráví najednou, tak se v tom pochopitelně ztratí. Když to ale budou odkrývat postupně, tak s tím vůbec žádný problém mít nebudou a naopak ocení, že je to bohaté a provázané. Pokud se to tedy do hry dostane...
QuentinW píše:
Doporučuju spíš nechat si tu přípravu, co teď máš, jako pozadí. Je awesome, že budeš mít přehled o tom, co se ve světě děje ve velkém měřítku, a budeš si do toho často sahat pro kontext k FedEx questům. Udělá to ten správnej dojem velkého světa.
Dojem velkého světa to možná s tímhle přístupem udělá, ale neudělá to politicky laděnou hru. Hraju hodně podobným stylem už hodně dlouho (hlavně jako hráč, ale zkoušel jsem i podobně stavěnou hru vést) a vždycky to končí tak, že hráči vidí spoustu zajímavých věcí někde úplně jinde než PJ, takže se to pravidelně míjí. To, po čem hráči jdou, vyznívá do ztracena a to, co měl PJ připravené, se do hry dostává jen velice obtížně.
Ty hry jsou stále zajímavé, mají nádech tajemna a velkých věcí na pozadí, ale nikdy jsem z nich jako hráč neměl pocit, že bych se skutečně něčeho velkého sám aktivně účastnil a významně to ovlivnil.
Podle mě by tomu hodně přidalo, kdyby minimálně jedno z PC mělo šanci fakt se na ten trůn samo dostat.
Sparkle píše:
Podle mě by tomu hodně přidalo, kdyby minimálně jedno z PC mělo šanci fakt se na ten trůn samo dostat.
Buď tak, nebo by hráčské postavy měly mít jasnou vazbu s někým, kdo tu šanci a motivaci má. Tedy například být jeho věrnými vazaly. Tohle je jedna z věcí, které dělají rozdíl mezi "politickou hrou" a "hrou s politickým pozadím".
Podle mě by tomu hodně přidalo, kdyby minimálně jedno z PC mělo šanci fakt se na ten trůn samo dostat.
Buď tak, nebo by hráčské postavy měly mít jasnou vazbu s někým, kdo tu šanci a motivaci má. Tedy například být jeho věrnými vazaly. Tohle je jedna z věcí, které dělají rozdíl mezi "politickou hrou" a "hrou s politickým pozadím".
IMHO by bylo lepší kdyby to spojení s někým ze dvora získali, než aby s ním začínali. Měli by takto možnost volnějšího výběru.
Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.
Element
Od malicka knihomol, tak trochu zijici ve vlastnim svete a ve svych 26 letech stale vecne dite. Hraju DnD 4e a chystam se prejit na Next. Mezi moje dalsi male poniky patri snowboarding, posilovna, behani, krav maga a historicky serm. Muj nejlepsi kamarad se jmenuje Kiba, je to Shiba Inu a toleruj...více
