Vzpomínky Kapitánky Modré Perly, aneb jak to vlastně začalo.
Připluli jsme do Tortugy, kde nás hned skásli. Jsme tu cizinci! Většina místních se chová dost nepřátelsky. Nám to nevadí, umíme se o sebe postarat. Hned jsme vlezli do nejbližší hospody, která patří chlapovi ze všeho nejvíc připomínajícího přerostlý prase. Je fakt hnusnej, půlork! Má ale nějaký problémy. Musí brzo zavírat, že prej mu to tady někdo rozbíjí. No nic, slíbili jsme, že se na to mrknem. Jednak se nám nechtělo hledat v noci další hospodu a jednak jsme chtěli spát v suchu. Tady nás aspoň nepochčijou nějaký ochmelkové, co půjdou ráno z nálevny.
V noci se opravdu objevil Kapitán Kull. Fakt jsme tomu nevěřili, že by tu mohl po tolika letech strašit. Nastoupil na nás i s několika kumpány, pravda, měli už svá nejlepší léta za sebou. Vlastně z nich zbyli jen kosti, ale i ty kosti se docela rychle oháněly šavlemi. Kapitán měl na hlavě svůj pověstný klobouk a místo jedné ruky hák. Co bych to protahovala, dostali nakládačku. Nakonec se ukázalo, že byl Kapitán nějak prokletý či co. Dokonce nám poděkoval za pomoc, a prozradil cestu k pokladu - mapu ukrytou v trámu ve stropě hospody. Sebrali jsme hák, čepici i holenní kost a vypadli.
Nejprve jsme chtěli mapu schovat, pak rozdělit, nakonec jsme s ní ale zašli za Zorem. To je kapitán, kterej se s náma bavil aspoň trošku lidsky. Nevypadá špatně, je to docela pohlednej chlap. Domluvili jsme se s ním na podílu za cestu k ostrovu, kde se měl poklad nacházet. Za pár dní jsme tam pak i dopluli. Cesta nebyla vyloženě špatná Zoro si mě, ale moc nevšímal. Přemýšlela jsem, jestli má radši brunety nebo co, ale nechci budit pozornost. Snažím se chovat nenápadně.
Na ostrově jsme našli nějaké lidožroutské gobliny. Jejich šaman hlídal dračí vejce v jeskyni a všechny vetřelce nejspíš upekl v lávě a snědl. Nedali jsme mu moc šanci vyjednávat. K vejci se přes lávu nedalo dostat, ale našli jsme hodně cenností z majetku nebožáků, co neměli štěstí jako my. I po vyplacení podílu Zorovi to dělalo slušnou kulatou sumičku.
Budeme mít vlastní loď! Musím vymyslet jméno.
O něco později.
Tenhle den nezačal moc šťastně. Hlava bolí po včerejší pitce. Měli bysme s tím přestat. Od návratu z gobliního ostrova jsme prakticky nebyli střízliví a je to už víc než tejden. Loď jsme zatím taky nesehnali. Pořád nějaký obstrukce, myslím že nám ji ti zmetci pirátský nechtějí prodat. Nejspíš si nakonec budeme muset nějakou zabrat.
Pak přišel Zoro. Jak jsme se přidali ke Kapitánce Frídě, máme alespoň trošku pokoj od roztodivných poplatků vybíraných v týhle zapadlý díře. Dneska nás zve večer na večeři. Úplně bych zapomněla, před polednem přiletěl Kapitán Blaze. Jo! Fakt přiletěl. Má lítací loď, co vypadá jako normální, jen má dvě velký ploutve vzadu a obrovskej vak plný nějakýho plynu nad sebou. Je to svázaný lanama, vůbec nechápu, jak to může držet pohromadě. Tak tenhle Blaze dnes bude večeřet se Sedmičkou a naše Kapitánka nás u toho chce.
Celej den jsme se jen tak potloukali a snažili se vystřízlivět. Pak byla lázeň, trošku tý parády a hurá na oslavu. Ne že bych omdlívala jak ty kačeny na nábřeží, mě je Blaze celkem volnej. Ani moc nevypadá, jen takovej nafrněnej týpek. Umí se oblíkat, to je pravda, ale jinak? Nic zajímavýho. Na oslavě to pak probíhalo celkem fádně. Pilo se a jedlo, nic podstatnýho jsme se nedověděli. Kapitáni se sežrali tak, že žádná porada nebyla.
Pokračovalo to až ráno. Přiběhl Zoro, že máme mazat zpátky do pevnosti. Tam čekal Blaze a naše Kapitánka, a že prej unesli princeznu Bongo, dědičku Zátoky modrých perel. Mě se to sice moc nezdálo, ale je zase pravda, že se musíme trošku hejbat. Nechala jsem se teda přemluvit.
Letěli jsem tou šílenou lodí, co na ní přiletěl Blaze. Kámoš Šmídek si pořídil obrovskej polštář, aby kdyžtak spadnul do měkkýho. Je to fakt magor. Gerta to vod něj odkoukala. Nejdivnější je ale Tom. Je taky mrňavej jak Šmídek, nevim co která může na takovym skrčkovi vidět. Navíc se jmenuje jak nějakej kocour. Tom! To je fakt jak jméno pro kočku. Tak tenhle ten je teď s náma, Kapitánka nám ho navalila, se s ním teď vláčíme. Vypadá, že s těma ostrejma věcma co nosí u pasu umí zacházet. No uvidíme.
Hele, nebudu to protahovat. Doletěli jsme někam nad džungli a tam byla v pralese pyramida. A voni hned že princezna je dole a určitě jí něco udělají, že je ještě pana a to je dobrý. Jako, já teda nevim, ale v šestnácti pana? Tak tomu fakt nevěřim. Buď je ta holka úplně blbá, nebo jsou padlý na hlavu její rodiče, když jí to věřej. Radši jsme se ale rozhodli neotálet, co kdyby jí zapíchli ti zmetci dole a vona nebyla pana, žejo? To by byl mazec.
Vysadili nás poblíž vězení, kde jí drželi. Vlítli jsme tam a zmlátili pár ještěrek. Bitka nebyla špatná, jen ti moji kumpáni jsou nějaký moc hrrr do podřezávání krků. Jako, nemám nic proti podřezávání, ale mohli by dávat bacha, jestli třeba někdo neodkrajuje ze mě, ne? Ale už to zkrátim. Princeznu jsme zachránili, dokonce dala Gertě nějakej řetízek z krku, prej kdyby jsme někdy přijeli do Zátoky, bla bla bla. Možná to nebude špatná známost, nakonec, tahle princeznička. Jednou bude vládnout celý Zátoce modrejch perel.
Blaze se ukázal jako pěknej parchant. Jen co jsme se vydrápali na loď, zased princeznu jak velkej žabák a už k ní koho nepustil. Vyklopil nás v Tortuze a mazal si to zpátky do Zátoky vybrat odměnu. Naštěstí jeho divnej kámoš, takovej knírkatej a vůbec né vošklivej chlap, nám napsal doporučení pro jejich kámoše, co Blazovi udělali tu lítací loď. Možná by uměli i něco jinýho, nejen lítacího. Ještě uvidíme. Naše Kapitánka se pak přimluvila, aby jsme tu loď mohli mít. Tak to je paráda, to jsem chtěla. A prej že není. Věděla jsem, že to jsou pěkný parchanti, tihle piráti. Teď když máme loď, jsme vlastně parchanti i my. Mám už lidí pný zuby, doufám, že brzo vyrazíme. S Tomem, ty krávo, to je ale blbý jméno, tak s Tomem je nás dost, aby jsme mohli zítra ráno odrazit od břehu. Doufám, že umí i s lodí, aleposň tak dobře jako s těma špičatejma věcma, co nosí u pasu.
