Diana kratochvílová
Jméno: Diana Kratochvílová, alias Di
Popis: Di je asi pětadvacetiletá dívka průměrné výšky i váhy. Má daleko k topmodelce moderních časopisů, ale není ošklivá. Je trochu zvláštní, svým způsobem hezká, ale trochu si na ní člověk musí zvyknout. Má kulatý obličej s velkýma šedýma očima, protáhlým trochu větším nosem a úzkými růžovými rty lemovaný světlými vlnitými jemnými vlasy, které jsou povětšinou svázané do uzlu. Postavou je spíš sportovní typ, nicméně své ženské tvary neskrývá. Nosí moderní brýle na dálku se širokými karmínovými obroučky jako doplněk ke svému modernímu trochu skateovému oblečení. Typická je pro ní krátká sukně, silonky, tílko, v zimě i mikina a bunda. Boty má vždy pohodlné, sportovní. Nebojí se barev, ráda kombinuje výrazné barvy jako je žlutá, červená, zelená většinou v pastelových odstínech. Jako doplněk má pár naušnic v uchu, piercing v nose, pupíku a také jedno tetování. Obvykle se nelíčí.
Stručná historie: Diana je poloviční sirotek, vyrůstala s matkou, otec zemřel za nejasných okolností. Vždy se chovala víc jako kluk, než holka až po střední školu. Absolvovala uměleckou SŠ, tam si prožila první lásku i první vážný průšvih. Má vroubek u mravnostní policie, málem jí kvůli tomu vyhodili ze školy. Jedna vyučující se jí zastala a Di dostala druhou šanci, které se pevně chytila. Odešla na studia do Prahy, kde to dotáhla až na doktorantku v oboru výtvarného umění. Současně pracuje v galerijní kavárně, kde také vystavuje. Žije pravý bohémský život - navštěvuje vernisáže, filmy, divadlo, koncerty, schází se s lidmi z branže a často hodně pije. Kouří cigarety značky Petra a když má příležitost dá si i marihuanu. Za svůj život měla dva pevnější vztahy. První zkušenost byla špatná, druhá o něco lepší. Teď je sama.
Charakter: Di si život užívá naplno, žije bezstarostně až lehkomyslně ze dne na den. Často dělá spontánní rozhodnutí. Člověk by o ní snadno mohl říct, že je blázen, ale většina lidí, co to říká, jí pouze závidí impulzivní myšlení. Její kresby poslední dobou nedávají moc smysl, ale když se na ně podíváte, cosi vás na nich potěší. Vzbuzují pocit lehkosti, radosti a euforie. Nutí vás milovat život. Tato láska má ale i svou stinou stránku, je těžce vykoupena samotou, kterou Di občas pociťuje. Žije ve světě plném krás, ale občas si bolestně uvědomuje svou osamělost a propadá zoufalství, protože nemá s kým sdílet svůj život.
Aspekty
Pouličnice *
Umělkyně **
Bude líp *
Demokratka *
Psyonička **
Dovednosti
Kresba ++++
Empatie +++
Streetwise +++
Pitky ++
Spřátelení ++
Svádění ++
Odhalení pravdy ++
Získání informací ++
Dobrá paměť +
Znalost módních stylů +
Magické dovednosti
Ovládání mysli +++
smysl pro magii ++
Tato část je původně z Dianina deníku
Podrobná historie postavy
Už jako malá nebyla jako ostatní děvčata, nesnášela bárbíny, nerada si hrála na princeznu a když si mohla vybrat šla s klukama hrát fotbal. Na ulici je jako doma, ve škole patřila spíš k těm, co dělali problémy, měla prsty ve všem, co se dělo a byla zdrojem zábavy ve třídě a starostí učitelů. Všichni jí brali spíš jako kluka než holku a jí to vyhovovalo. Jen její matce ne. Ta chtěla z Diany mít dokonalou dívku, chtěla dokázat, že umí vychovat dceru i bez manžela. Dianin otec s nimi nežil, v podstatě ho Di viděla jen zřídka, žil kdesi na Slovensku, Di u něj byla párkrát na prázdninách, měla ho ráda, ale vídali se málo. Dianin otec tragicky zemřel, když jí bylo 14, za nejasných okolností, byla to autonehoda. Di se o tom nikdy moc nedozvěděla, ale v pubertě to byl zdroj její depresí – byla přesvědčená, že jejího otce někdo zavraždil. Nakreslila hodně temných a morbidních kreseb s tématem vraždy. Od té doby používala kresbu k vyjádření svých pocitů čím dál častěji.
Přechod na střední byl pro ní zásadní převrat v jejím životě. Najednou se dostala mezi lidi se stejným zájmem a talentem jaký měla sama. Taky zjistila, že není výjmečná, že kreslit umí spousta lidí a krásně. Poznala mnoho přátel a aby se jim vyrovnala nemohla chybět na žádné akci. Od prvního měsíce ve škole a na intru trávila minimálně čtyři večery týdně v nějaké knipe, na akci či jinde. Tam poznala Patrika. Patrik studoval na stejné škole o rok výš. Věděl jak to tam chodí a vyznal se, měl spoustu znalostí, které Di uchvacovaly, zamilovala se. Trávila s ním každou volnou chvíli, poprvé s ním kouřila ganju, poprvé s ním zažila sex, poprvé s ním se učila kompromisům ve vztahu. Zkrotla. Myslela si, že je to navždy - nebylo. S novým rokem po letních prázdninách už bylo všechno jinak.
Bez Patrika najednou nevěděla, jak žít, a tak se držela toho, co zná – koncerty, pitky, akce, kreslení. A začala klesat ke dnu. Projevila se u ní silná labilita, pila, aby byla veselá, pak upadla do deprese a pila, aby se z ní dostala, ale jen ji prohlubovala. Ráno se párkrát probudila na záchytce, párkrát v posteli s některým z kamarádů, párkrát kdesi v parku. Otěhotněla, ale ani nevěděla s kým vlastně, nechtěla dítě a tak se rozhodla pro interubci. Doktor jí zrazoval, ale byla už plnoletá a odpovědnost za sebe nesla sama. Jenže neměla peníze, které na zákrok potřebovala. Měla pocit, že se to nesmí nikdo dozvědět, a tak ani nepožádala nikoho o pomoc. Peníze chtěla získat krádeží. Přihlásila se jako pomocnice do domova důchodců, chodila tam týden, než přišly důchody. Pak se jen vkradla do ložnice, sebrala peníze a utekla. Vyšetřovala to mravnostní policie, vzali si jí k výslechu, to nevydržela a přiznala se. Skoro jí vyhodili ze školy, nebýt toho, že jedna z vyučujících jí pomohla. Zastala se jí pro její talent a vyjednala podmínky, aby Di mohla školu dodělat.
Di se této druhé šance chytla a plně se věnovala studiu. Absolvovala školu jako jedna z nejlepší, vyhrála celostátní soutěž a byla přijata na uměleckou vysokou školu v Praze. Bylo to pro ni zase zcela nové prostředí. Nikoho tu neznala, neměla co dělat, a tak kreslila. Po čase se seznámila s lidmi na škole se stejnými zájmy, začala chodit na vernisáže, výstavy, do kina i divadla, na koncerty a do kaváren. Snažila se využít všech možností, které jí Praha nabízela. Poznávala nové lidi, kolegy a vyhledávala příležitosti k uplatnění svého talentu. Život v Praze je drahý a Di si musela začít vydělávat na život. Od matky dostávala jen minimální podporu v podobě peněz na kolej, o zbytek se musela starat sama. Občas se jí povedlo prodat nějakou svou kresbu, ale nebývalo to často. Začala pracovat po večerech v kavárně U Božích mlýnů na I.P.Pavlova. Kočka jí dovolil vystavovat tam své kresby a tak se její finanční situace o něco zlepšila. Ale neměla volný čas a byla sama. Zato poznala mnoho lidí a jejich osudy, našla v sobě schopnost porozumět cizímu trápení, vcítit se do situace jiných lidí a tyto pocity vyjadřovala ve svých kresbách. Lidé, kteří kavárnu navštěvovali se pak dívali na obrazy vyjadřující jejich vlastní pocity a cítili se tam víc doma. Kočka to ocenil větším podílem ze zpropitného.
V kavárně se seznámila s Michalem, který se tam náhodou objevil s partou RPGčkařů. Michal je vysoký mladík o pár měsíců starší než Diana, je štíhlý s tmavšími vlasy, sportovní postavy, ale spíš freestylový typ. Líbil se jí na první pohled, a tak byla ráda, když jí pozval do nedaleké čajovny. Párkrát spolu vyrazili za zábavou, kulturou nebo jen tak na kus řeči. Dobře si rozuměli, a tak netrvalo dlouho a dali se dohromady. Bohužel Di neměla tolik volného času, kolik by si jejich vztah zasloužil, ale Michal to chápal, sám byl student s nízkými příjmy. Často Di navštěvoval v práci, aby jí morálně podpořil a mohl jí aspoň vidět. Tohle ale nemohlo vydržet dlouho a Di si toho byla vědoma. Měla Michala ráda, rozuměla si s ním, ale po čase zjistila, že kvůli němu není ochotná opustit práci v kavárně ani omezit čas, který věnuje kresbám. Michalovi to brzy došlo a zařídil se podle toho. Jednoho večera se Di zeptal, jestli chce ten vztah dál udržovat a ona se mu svěřila se svými pocity. Asi to čekal, protože byl připravený, nebo to jen prostě citíl stejně. Dohodli se, že to nebudou lámat přes koleno a stali se z nich „jen“ přátelé. Jejich vztah tím ale spíš získal, oba ztratili pocit provinění, když zrovna trávili čas jinak než spolu a když spolu někam vyrazili, užívali si to naplno.
Di tato nová zkušenost povzbudila. Jakoby vše zlé bylo za ní a čekalo ji už jen to dobré. Začala si život užívat naplno, s novou chutí. Začala se chovat bezstarostně a stejně tak i žít. Nikdy si nic neplánovala, začala žít ze dne na den, bezstarostně až lehkomyslně. Začala dělat spontánní rozhodnutí, někdy až nerozvážná, když se třeba o půlnoci rozhodla, že má chuť na zmrzlinu a jela přes celé město do obchoďáku, aby si jí koupila. Člověk by o ní snadno mohl říct, že je blázen, ale většina lidí, co to říká, jí pouze závidí impulzivní myšlení. Její kresby poslední dobou nedávají moc smysl, ale když se na ně podíváte, cosi vás na nich potěší. Vzbuzují pocit lehkosti, radosti a euforie. Nutí vás milovat život. Tato láska má ale i svou stinou stránku, je těžce vykoupena samotou, kterou Di občas pociťuje. Žije ve světě plném krás, ale občas si bolestně uvědomuje svou osamělost a propadá zoufalství, protože nemá s kým sdílet svůj život.
Jednoho den se Dianin život změnil. Propadla se skrz Pavučinu do rálného světa. Zprvu to nepovažovala za důležité, vlastně tomu ani nevěřila, myslela si, že je jen pod vlivem drog. Pak se ale setkala s mágy a byla svědkem kouzel, odmítla tomu věřit, ale nešlo to. Čím víc se propadala, tím nebezpečnější pro ni skutečný svět začal být a tím větší byla potřeba důvěřovat těm, kdož se propadli stejně jako ona. Byla konfrontována s feudálním světem, založeném na magické moci, kterou sama nemá a její sen o světě, kde jsou si lidé rovni, se rozplývá. Di začala propadat zoufalství, neví komu věřit, co dělat, což se projevuje podrážděností a agresivitou. Má pocit, že nesmí ukázat slabost, kterou cítí. Vyvrcholením toho všeho byla akce na osvobození Dysamony a zavraždění Norma, kdy Di pochopila, že její priority se změnili – byla najednou ochotná obětovat cizí život za záchranu svého. Znechucená vším, čeho se účastnila, pocítila touhu utéct zpět do normálního světa a vrátit se ke svému původnímu životu. Ale pro toho kdo propadl oky v Pavučině, už není cesty zpět.
