Píše:
Ber v úvahu svůj náklad, zranění a další omezení. Pokud máš například zlomenou nohu, nedokážeš přeskočit propast. Neznamená to, že se přes ni nemůžeš dostat – jak jsme si řekli, všechno jde vždycky nějak překonat. Můžeš přes ni třeba položit prkno nebo postavit most, můžeš se zhoupnout na laně a podobně.
To jako vážně? Mám zlomenou nohu, takže nemůžu skákat, ale dobrý - a fungující - nápad je položit přes propast prkno, nebo postavit most? Co si představuješ pod pojmem "propast"? A jak se staví most, když má člověk zlomenou nohu? Přijde k propasti, navrší dřevo na jedné straně, bouchá do něj kladivem a postupně z toho roste most na druhou stranu?
Příklad rozhovoru píše:
‚Je nám líto, vstup do města je zakázán. Budete si muset najít nocleh jinde.‘“
Pavel: „Kdo to nařídil?“
Pán jeskyně: „Náš velitel, kapitán Bregund.“
Pavel: „Tomu ale neseme zprávu! Hele, tohle je jeho pečeť.“
Pán jeskyně: „Hmm, to je skutečně kapitánova pečeť. Zajímavý ale je, že na vzkazu pro kapitána je jeho pečeť a ne pečeť toho, kdo ho poslal.“
Pavel: „A sakra, to jsem nějak nedomyslel.“
Pán jeskyně: „To asi Gorondar neřekl nahlas, nebo jo?“
Pavel: „Ne, to určitě ne. Promiň, vypadl jsem z role.“
Pán jeskyně: „V pohodě. Stráže každopádně tasí zbraně. Co děláte?“
Jana: „Počkejte, to je nedorozumění! Tímhle dopisem nás kapitán najal na jistou delikátní záležitost. A my mu teď jdeme říct, co jsme zjistili, a vyzvednout si odměnu.“
Pán jeskyně: „Jakou delikátní záležitost? Ne, počkej, to radši nechci vědět, do toho mi nic není. Otevřete bránu!“
Takže vojáci nejsou dost pitomí na to, aby jim nedošlo, že pečeť adresáta nemůže být na dopisu pro něj, ale rozhodl jsi, že jsou tak pitomí, aby si nepřečetli ani to, komu je dopis adresován, aby hráčům tahle lež neprošla?
Tohle není Dračák podle staré školy, ale Dračák podle Yorka. Čistě rozhodování DÚPJ (kromě boje). Vůbec nechápu, na co je potřeba 300 stran pravidel.
Jdu zkusit najít, zda tam máš popsáno, jak má PJ zohlednit všechny ty další vlivy na výsledek akce.