sirien:
Píše:
Seeking acceptance among humans and elves is important to every half-elf, though they will vehemently deny it.
jako jo. zkus si to představit jako "nápad" na náplň JaD rasy/podrasy. je to moc omezující? málo inspirativní? když budeš mít partu ze 3 půlelfů a dvou trpaslíků, tak určitě, to se oprdí. Když budeš mít v partě elfa, člověka, půlelfa a 3 další nelidské rasy ... tak to může pro tu danou postavu půlelfa být významné, odlišující a vlastně procházející celou jejich kampaní, kde to bude cool při mnoha setkáních a upleteš kolem toho jedinečný charakter té kampaně.
Když to budeš hrát podesáté, tak už asi míň.
Mám hráče, kterému přesně tohle při popisu rasy sedne, protože jinak se dost ztrácí v tom, aby si cokoli vymyslel k postavě sám (myslím i charakterově). A takovéto "silné výčnělky" dokáže uchopit a tu postavu pak i hrát.
Hráč, který si vymazlí sám charakter každé své postavy, z takového půlelfa mít moc radost nebude, to chápu.
Dodal bych jen, aby to nevyznělo moc akademicky ... v settingu DS jsem hrál v těch 90. letech (ADND 2E) a naposledy jsem ho vedl někdy cca 2015 v 5E konverzi, která celkem věrně drží ducha původního DS a zároveň jsou mechaniky "modernější" v 5E. Resp. ještě jsem to krátce hrál jako hráč v konverzi do PF1.
Rozhodně jsem to jako GM nebral jako "vezmi a hraj", ale bylo v tom moře mojí práce ... ale práce která mě bavila měl jsem chuť do toho ten čas dát.
Z hlediska hraní mi ADND nevadilo, takže přechod k 5E ani nebyl ani moc k lepšímu, ale hráči byli rádi, protože postavy 5E jsou obecně "mocnější" než v 2E (a u PF1 hry byly postavy supermocné :)).
Ještě ke komentářům ohledně toho, že setting není připravený na "instantní hraní" ... tady taky nerozumím tomu, čím se to podle podcastu liší od jiných DnD settingů (Forgotten Realms, Eberron, ...). Settingy v DND mi nepřišly nikdo o tom, aby to člověk vzal a hrál, žádný z nich. Prostě cílem vydavatele bylo, aby si to hráči koupili, namlsali se ... a kupovali si další dodatky, dobrodružství, popisy ras, popisy povolání atd. Jiní vydavatelé k jiným hrám to dělají možná jinak (ale i u modernějších her jsem viděl obdobný business přístup).
Verdikt, že by to nehráli, protože by bylo strašně práce s přípravou vlastní hry, protože samotná kniha settingu k tomu nestačí, z jejich pohledu chápu.
Dinosarium je v tomhle náročné ... chtělo by připravený setting, který bude rovnou k hraní, nebude třeba dalších knih a doplňků (jak asi tlustá kniha by setting musel být, aby to měla všechno v sobě, když už to potřebujete a chcete?), ale zároveň by to, co je v settingu nemělo být moc omezující a striktní a gamebookové.
Nezbavím se toho, že mám pro DS svět slabost :) Měl jsem ho rád v těch 90. letech, hrál jsem ho i jako PC hru, měl jsem tehdy postahované všechny ty dodatečné příručky, popisy měst, dračích čarokrálů, tisíce stránek k pilování angličtiny, knihy z DS prostředí jsem poslouchal následně jako audiobooky atd :D
Z tohoto pohledu je jistě tendenčí můj pohled, že Dinosarium v podcastu někde trochu moc bazíruje na věcech, které pro DS a jeho hraní nejsou až tak podstatné.
A je také limitováno tím, že recenzují jen samotnou základní příručku světa, protože síla DS settingu je právě i v tom, že pro něj existují ty další materiály, které dokáží GMovi dát herní svět, který pak už je opravdu možné "vzít a hrát".
Z pohledu Dinosauria je to nevýhoda (že je potřeba těch materiálů navíc), za mě je zásadní plus, že jsou a jsou podnětné. Jestli je pak hraje člověk tak jak jsou, nebo si je upraví ...
Jo a jedna poznámka na závěr: v podcastu s výsměchem zmiňovaná featura, že každá postava má nějaký "psionický talent" a že to musí být pro GMa noční můra ... není tomu tak. Zaprvé to není tak, že by každá postava měla telepatii nebo telekinezi z DrD, ale většinou jsou to minoritní schopnosti, které jednak postavu ozvláštňují, dodávají jí jedinečnosti a skvěle to zapadá do pocitů při hraní DS. Ten svět je tvrdý a nebezpečný a každý PC má "něco speciálního", co jí pomáhá v tom světě žít a přežívat, pomyslný "edge". Za mě jako GMa i hráče to bylo super.