Dietrich
Popis: Zhruba 185cm vysoký, štíhlý, světle hnědé až tmavě blond vlasy sestřižené na ramena. Obvykle nosí džíny a košile, v zimě sportovní bundy. Na obou rukou má lesklé stříbrné prsteny, na pohled prosté masivní kroužky nezdobeného bílého zlata, u sebe nemívá nic zvláště specifického s výjimkou smartphoneu který nelze přesně typově zařadit.
Minulost Dietrich pochází z Hamburku nebo jeho okolí, v 18ti nastoupil na Hamburskou technickou universitu, obor teoretické fyziky. Neskutečně brzy pronikl do složitých abstraktních teorií moderní fyziky, na universitě byl považován za generačního génia, nicméně postupně se více a více stranil možností publikace nebo prezentací svých výzkumů, fakticky byl problém dotlačit ho k diplomové práci, kterou udělal až v 23 letech. Značný podíl na jeho konečném absolvování měl profesor Friedrich Geiger, který nad ním ke konci studia převzal patronát a pod kterým Dietrich začal pracovat jako doktorand. Profesor Geiger jej fakticky vyjmul z běžného akademického prostředí a stáhl jej pod svou výzkumnou skupinu Aplikovaného fyzikálního vývoje, která se zabývala převážně tajnými projekty pro soukromou a vládní sféru. V prostředí této skupiny Dietrich záhy opustil rozsah uznávaného fyzikálního paradigmatu a začal se věnovat dalece pokročilým teoriím struktury časoprostoru, které byly založené na teoriích pole a kvantových mechanismech vztahu pozorovatele a pozorovaného objektu.
V rámci výzkumné skupiny Aplikovaného fyzikálního vývoje se Dietrich prakticky přestal pořádně starat o běžné záležitosti, technicky má už asi dva roky hotový doktorát, jehož oficiálnímu zakončení se ale nenamáhal věnovat nejmenší pozornost. Jeho život se obrátil na ruby v okamžiku, kdy byl zbytek skupiny AFV vyvražděn.
Charakter: Společenský, optimistický, extravertní.
Cíle: Získat dostatečné množství fragmentů a informací o původním stroji času, aby byl schopen vytvořit vlastní variantu, která by mu umožnila zrekonstruovat poslední fragment minulosti, v němž se jeho snoubenka nacházela živá, a přenést ho napříč časem do přítomnosti a tím jí "oživit". Vzhledem k z jeho pohledu se rozpadající struktuře minulosti značně spěchá a je ochoten podnikat i naprosto šílené akce s "neadekvátním" rizikem k dosažení svého cíle.
Paradigma: Z Dietrichova pohledu se celý vesmír skládá z jednoduchých vln, které se pak skládají do polí a do komplexních vlnových vzorů (objektů) jenž jsou vnitřně spojené do celistvých podob (jsou ke zbytku vesmíru uzavřené a jejich interakce je omezená případně ovlivněná mírou tohoto uzavření). Jakákoliv výměna informací je vždy obousměrná, neboť jde vždy o interferenci jednotlivých vlnění – pozorovatel vždy ovlivňuje pozorovaný objekt a naopak, ale ne nutně v adekvátní míře. Prostor z jeho pohledu není objektivní faktor, ale jedná se o projekci odporujících si sil jednotlivých vlnových polí, která se vůči sobě odpuzují, čímž definují pojem vzdálenosti. Čas je pak omezen čistě na přítomnost, tedy na aktuální stav vlnových funkcí. Budoucnost je cosi, co lze určit dopočítáním budoucích interakcí ze současného stavu (se zvětšující se odchylkou danou a) nedostatečnými vstupními informacemi, b) kvůli pravděpodobnostní podstatě některých jevů), minulost lze adekvátně dopočítat zpět jako stav, respektive souhrn stavů, které jsou logickými možnostmi které s určitou pravděpodobností musely vést ke stavu současnému.
Lidé (a technicky i libovolné jiné bytosti) jsou z tohoto pohledu specifickou podobou uzavřených vlnových funkcí, které lze pak vnitřně „rozepsat“ do jednotlivých vzájemně propojených podfunkcí (které určují fyzické, duševní, spirituální a další vlastnosti a jejich propojení). Ohraničení (uzavřenost) těchto (pod)funkcí pak kromě jiného určuje možnosti interakce lidí s jejich okolím. Běžně jsou vlnové funkce definující lidského jedince natolik limitované, že mu umožňují jen velmi omezenou možnost ovlivnit okolní vlnění, nicméně u některých výjimečných jedinců je uzavřenost jejich celkové vlnové funkce natolik snížená, že jim umožňuje ovlivňovat okolní vlnění i jinými cestami (magií). Princip vzájemného působení pozorovatele a pozorovaného objektu způsobuje i omezení působnosti přírodních zákonů, respektive jejich vědecké aplikace, kdy samotný princip je sice korektní, ale jeho odmítání lidskými pozorovateli jej prakticky vzato „magicky“ vyrušuje. Mágové jsou pak charakterističtí způsobem, kterým jsou jejich vlnové funkce méně uzavřené, tedy tím, jakým způsobem a s jakým výsledkem mohou okolní svět ovlivňovat (paradigmatem). Vlastní míru uzavřenosti vnímá Dietrich jako plošně sníženou, nicméně pouze v určité míře – přímé ovlivnění okolí je pro něj tedy velice náročné (improvizovaná magie za WP, s postihem, který lze negovat za vlastní zranění, veškerá vulgární magie je s pozorovatelem) a mnohem efektivnější pro něj je použít vlastní schopnosti k zaštítění pokročilých vědeckých technologií a jejich odstínění od negujícího efektu běžných lidí (využívá Prime ovlivněné focusy, technicky poloviční až plnohodnotné imbute itemy, z nichž některé by pravděpodobně dokázaly alespoň omezeně fungovat na bázi superscience i bez jeho přítomnosti).
V rámci své práce na struktuře časoprostoru pracuje Dietrich s velice pokročilou matematikou, která mu umožňuje v určité míře pracovat s prvky Fate. Spirit (a Twilight) vnímá jako součást běžného prostoru, ale posunuté do odlišné ("imaginární") vlnové fáze, v zásadě pro něj jde pouze o "zprostředkovávající" prostředí, do kterého unikají "přebytečné" efekty běžných interakcí a které opačně působí zpětnými přelivy energií při momentálním "přetížení", spirity (a ghosti) jsou pro něj "nedokonalé" objekty definované v prostoru těchto posunutých vlnových fází.
