Když jsem četl Ebonovův pohled, tak mi přišlo, že přesně to samé se dělo v mé družině. Dobrá hra začala tehdy, když hráči vzali záchranu světa osobně a ne proto, že jsem jim to nařídil z pozice CPčka, a ještě se vylepšila, když postavy začali jednat jako postavy - tedy obvykle spolupracují, ale když se jeden z nich rozhodne přestat s kouřením a chlastem, tak ho všichni tři lákají na alkohol a Freya mu kouří pod nosem. Případně se dohadují, zda jít do kavárny na čaj (jeden z nich je Angličan) nebo do hospody na pivo.
A pokud jde o příběh nebo vyšší cíle, když jsem bez milosti zabil dva agenty, kteří je přijeli vytáhnout z bryndy, tak si usmysleli, že na koci světa pro ně musí něco udělat - ostastně musí něco udělat i pro všechny ty lidi, kteří jim celou dobu pomáhali (tedy to si myslí dva z nich, Freya chce oživit svého milovaného nácka).
Ze zdejší skupiny jde třeba o Ebonovu postavu - ale jak to celé dopadne, to nevím.
(Jen nevím, zda nejsem OT, když nehraju ADnD)