Bezva článek.
S tím hraním NPC hráči ... některá pravidla s tím přímo počítají. Moje skupina na to moc není. Je to pro ně pak moc "multitasking", který je ruší od hrnaí vlastní postavy.

My to zkoušeli na jednorázovce, kde si hráči zahráli agenty nepřítele. Ale tam zase nehráli své postavy, takže se vžili do nové role a hráli dobře. Ne dementy, kteří "svým hlavním" postavám nejsou rovnocennými soupeři.
Navíc bylo fajn, že si hráči uvědomili, že někteři jejich protivníci prostě jen plní svoje povinnosti a často nemají na výběr.

A několik NPC které mohou hrát hosti u nás máme taky. Většinou vznikly z hráčských postav, které byly brzo opuštěné (třeba kvůli silné vazbě na určité místo, nebo protože se ukázalo, že postava se do družiny nehodí. Agentka tajné služby, druidka, paladin co družinu opustil po jednom kontroverzním rozhodnutí, …)

---

Trochu jiný přístup jsem zkoušel jednou, na dvoudenní silvestrovské hraní (ale jednorázové, kromě stálých hráčů se zúčastnilo i několik už nehrajících kamarádů).
Avizoval jsem, že si zahrajeme temnou stranu. Postavy byly silnými orčími veliteli, jeden goblinní zvěd, skřetí šamanka… A všichni věděli, že bude velká bitva proti lidem a nemohou ji prohrát, protože na jejich straně bude prý i drak.

I když mi přišlo, že je vše jasné a drak je ložená nápověda, tak mě potěšilo, když hráči s překvapením zjistili, že hrají jednu starou legendární bitvu z druhé strany, než jejich pradávné epické postavy. A v tu chvíli jim došlo, že bitvu nemohou vyhrát.
Hra pak byla o skupině uprchlíků a dezertérů, kteří se snažili přežít na území, které již ovládá nepřítel. A z této hry nám vznikly nové oblasti a jejich unikátní osídlení (bažiny a goblini a šamanka, která umí gobliny měnit v žáby, když zpochybňují její matriarchát a navíc ovládá mocné kouzlo puch z bažin. Naopak válečným orkům na steroidech se tam nelíbilo, tak se usadili na horách a hrají na boj a čest po vzoru Durotana z Warcraftu).

A když jsme pak hráli zase běžnou kampaň s vlastními postavami, tak každé setkání s "jejich" bestiemi a NPC těší hráče víc, než truhla s pokladem.

Loki: Může být, ale i s tím jde pracovat. Třeba pokud jasně odrámuješ scénu, v níž bys rád, aby Ti někdo pomoh někoho odehrát, tak tím dáš jasné rozlišení toho kdy hráč hraje svojí postavu a kdy pomáhá s NPCčkem. Nejspíš se to může hodit zařadit někam jinam než do prostředka hry - třeba jako intro prolog nebo nějaký epilog k odehrané hře (když zbyde čas) který pak bude mít nějaký dozvuk v další session. (Detaily sem pak popsal v dalším díle Scénáristiky, nejspíš vyjde příští týden.)

Ono to je podle mě hlavně spíš o zvyku - když na to nejsi zvyklý, tak ten přechod mezi postavami může působit divně, ale když si na to zvykneš, tak se dá přeskočit snadno, takže je lepší to dělat právě ve scénách, které jsou nějak věcně oddělené.

Obecně dramatické scény jsou na tohle nejlepší, protože jsou takové "nejtaktičtější" a nepotřebuješ se moc vžívat do postavy jako do role, jen za ní odehrát nějaká okamžitá rozhodnutí třeba v bojové situaci.

Nebo to udělat special one-shot session jak píše Šaman, to je taky docela zábavný formát :)


Šaman píše:
A když jsme pak hráli zase běžnou kampaň s vlastními postavami, tak každé setkání s "jejich" bestiemi a NPC těší hráče víc, než truhla s pokladem.
Tohle je úžasně vděčnej efekt, kterej předání NPCček a zvlášť antagonistů do rukou hráčů přinese prakticky vždycky a na jistotu :) Nic hráče nepotěší tak moc, jako když potká záporáky, co plní rozkazy, které sám vydal v roli jejich zlotřilého kapitána - nebo dokonce záporáky, které sám hrál.

Ono to je hlavně o tom, že to těm postavám dá z hlediska hráčů mnohem větší hloubku. Najednou to nejsou nějací vypravěčem představení týpci, u kterých vypravěč musí potit krev, aby je hráčům "zlidštil" jako někoho s charakterem, ale skutečně postavy s nějakou agendou, backgroundem, zájmy...

...hezky to je vidět třeba na tom, když hráči protivníky běžně zabíjí. Když pak potkají takovéhle postavy, které sami aspoň zběžně hráli, tak často zaváhají, protože do těch postav sami taky něco vložili a najednou se jim je zabít tak moc nechce a pak se třeba i zamyslí nad tím, že vlastně možná není úplně tak cool chodit okolo a zařezávat každého, koho potkají :)

Článek dobrý.
Spoustu věcí určitě nedělám (nebo dělám, ale nepřemýšlím nad tím). Takže ty rady řadím do kategorie, až jednou budu chtít připravit super hru, tak udělám i todle. Ale pro běžnou hru na to spíš nemám čas a chuť si vše připravit takto podrobně.

Hm. A mě zrovna nepřijde, že by to co tu je psaný vyžadovalo nějakou extra přípravu navíc... spíš jako to je o tom jak něco dělat než o tom dělat něco cos předtim nedělal.