Začala jsem hrát regulérní RPG kampaň se synkem (6 let). Hrajem Fate s rozšířením Freeport. Já GMuju, on má postavu. Zároveň se k tomu motá skoro tříletý bráška, který si taky vyprosil postavu, hraju za ni víceméně já. Manžel si taky udělal jednu postavu a když má čas, přidá se, jinak za jeho postavu hraju já.

Prcek je odkojený fantasy, hrajeme společně na kompu věci jako Dragon Age nebo Might and Magic, takže chce hrát heroickou fantasy. Miluje rytíře a draky.

Zajímavý střípky z hraní:

Ze začátku se prckovi nelíbilo, že ve Fate jsou tak nízká čísla. Předtím v těch hrách na kompu měl sílu třeba 65 a teď má najednou 3, to mu přišlo nějak uncool. Ale už si na to asi začíná zvykat.

Pravidla chápe. Nezatěžuju ho akcí Create advantage, stejně chce furt útočit.

Z hitpointů na čtverečky se přeorientovat mu trvalo asi 3 sezení, teďka už po hitpointech ani nefňukne.

Nechtěl mít na začátku žádnou vlastnost na nule.

Nesnáší, když hodí celkově nulu nebo mínusový hod.

Chce hrát bojová dobrodružství, ideálně dungeon crawl.

Nejvíc ho baví, když vytisknu z netu slepou mapu dungeonu a on může taky vymejšlet, co v těch jednotlivých místnostech je. Jeho dungeon má zajímavou ekologii, vedle sebe tam bydlí elementáli, démoni, nemrtví a všecko možný.

Když děláme dungeon crawl, hodně se zapojuje do tvorby dobrodružství. Když se snažím vymyslet něco sofistikovanějšího, je vidět, že se ještě nezvládá spolupodílet a naopak jede stylem "GMe bav mě", ale baví ho to taky.

Když dostane consequence, začne brečet. Předtím brečel i když dostal stress, na to už si začíná zvykat. Vyřadit mu postavu jsem si ještě netroufla. Když jde v boji do tuhýho, a prcek začíná nabírat, začnou enemíci útočit do jeho souputníků. Chudák manželova postava.

Nesnese ubližování jeho postavě, ale když padne do bezvědomí postavas jeho brášky, netrápí ho to.

Jeho postava se chová silně lawful good způsobem. (to ho za pár let přejde, je mi to jasný :) )

Co chce mít za schopnosti své postavy: rytíř v plátovém brnění, meč co umí vrhat elektrickou kouli, 100 léčivých lahviček, schopnost vyvolat zlatého draka. Snažím se mu to všecko nějak dát, v rámci pravidel.

Už se dokázal smířit s tím, že fakt má jen 3 FP za sezení a ne nekonečno.

(až mu bude 18, a jeho spoluhráči objeví tuhle debatu, tak mě zabije.)

Pár her s bráchou a ségrou v tomto věku.

Ségra musela mít vlka... snežného a za tímto účelem musela být druid. Jinak největší zábava byla s magickými houbami, působícími samovolné světélkování a nekontrolovatelnou levitaci, nebo batoh/klíště. Zvlášť dobrá inspirace byl gamebook O Norikovi (hráno jako skupinka s otcem).

Osobně se hraní s dětmi aktivně vyhybám... ostatně jako jakékoliv jiné interakci s dětmi. Nicméně ze zájmu o věc sbírám dlouhodobě cizí historky a zážitky (obvykle na conech, něco jsem potkal i na internatu) a obecně...

...děti nesnáší ztrátu kontroly a děti mají tendenci považovat svůj záměr za dosažený v okamžiku, kdy jej popíší. Je dobré na to pamatovat při volbě pravidel, užití kostkových mechanik a vůbec celkové stavbě hry.

...podle všech co experimentovali, děti nemají žádný problém s násilím a brutalitou, zejména ne na lidech (...a bytostech které si umí "zlidštit" (elfové, skřetí...)zvířata atp. nesou těžko).
Dospělí hráči mají problém s násilím ve hře s dětmi a zejména s dětmi co nemají problém s násilím. Manželky také mívají problém s násilím ve hře s dětmi (podobně tchýně nebo třídní učitelky atp.)
Je vhodné, aby se explicitněji popisované násilí dělo vhodným osobám (tj. postavy které mají děti oblíbené moc ne-e, záporáky je možné sekat, čtvrtit, topit, pálit... a jako fakt sem potkal lidi co se s tím vůbec nemazlí, z prstu si to necucám)

...děti nemají problém vnímat zašpiněnou bílou a zesvětlenou černou - mají ale problém s šedou. Ambivalentní příběhy a postavy se pokud vím nikomu neosvědčily. Postava co dělá něco špatného může mít kladnou stránku a klaďák může být takový trochu zlobivý, to je cajk... ale postava jednající "špatně" na základě následků morálně dilematické volby ne-e.

Děti nemají problém se složitým příběhem, pokud je tento jasně strukturovaný. Tj. k mému velkému překvapení prý nepotřebují lineární pohádku a zvládnou i nějaké ty slušnější intriky a podrazy, jen se to musí dodávat v přehledném balení.

Děti kupodivu nemají problém ani se složitými mechanikami, pokud se jim dodávají pomalu a ne že se jim hodí na hlavu všechny naráz (vlastně by mě to nemělo tak překvapovat... sám jsem v osmi letech hltal DrD...), ale někdo si mi kdysi stěžoval že když pak děti umí těch mechanik hodně tak neberou ohled na to že nové dítě ty mechaniky neumí.


...nicméně jak píšu, všechno z druhé ruky.

Sparkle: koukám, že Ty tu výchovu příští geek generace bereš fakt vážně :D

Sparkle píše:
Chce hrát bojová dobrodružství, ideálně dungeon crawl.
jak moc myslíš že zrovna za tohle může hraní Dragon Age a podobných? Zní mi to trochu jako něco co odkoukal z diabla tak chce i v PnP dělat to co už zná odjinud...

Sparkle píše:
Jeho postava se chová silně lawful good způsobem. (to ho za pár let přejde, je mi to jasný :) )
THATS INTERESTING. Víc lawful nebo víc good?
A troufla by sis pro mě zkusit udělat experiment a hodit mu tam scénu ve které by se musel rozhodnout, jestli je víc lawful nebo good?

Sparkle píše:
schopnost vyvolat zlatého draka.
Prosím podporuj vkus příští generace a dodávej draky ve více estetických barvách :)

Modrá je dobrá...

BTW :D

Asi by stálo za to porovnat nakolik se těch pár let promítlo na vývoji z obdobného stavu.

sirien píše:
jak moc myslíš že zrovna za tohle může hraní Dragon Age a podobných? Zní mi to trochu jako něco co odkoukal z diabla tak chce i v PnP dělat to co už zná odjinud...

Asi to má vliv, nicméně on vidí i to jak s manželem hrajeme "dospělácký" rpg kde se moc nebojuje, a různý mírumilovný hry. Ale má nejradši dungeon crawl. To asi patří k věku. Možná za pár měsíců už se dungeon crawlu nabaží. Zatím furt kydlíme potvory a je to dost na jedno brdo.

sirien píše:
THATS INTERESTING. Víc lawful nebo víc good?

Tak nějak oboje. Srandy typu "zabíjení orčích dětí, ano či ne" na něho z výzkumných důvodů fakt zkoušet nebudu :D

Jestli to nebude tim, že je dungeoncrawl awesome :D My střídáme různé druhy dobrodružství (dungeoncrawl, hexcrawl, urbancrawl/intriky, detektivku...) a u holek jsou dungeony bezkonkurenčně nejúspěšnějsí.

Dungeony jsou přehledné, jasné, akční, mysteriózní, taktické, nikdy se v nich hra nezasekne, je tam na každém kroku nějaká volba a dobrodružství a na konci reward. Jsou prostě noob friendly.

Neříkám, že jsou dungy to nejlepší na rpg. Jen jsou prostě easy na hraní i vedení, a proto se hodí začátečníkům i dětem.

Sparkle píše:
Nesnáší, když hodí celkově nulu nebo mínusový hod.

To nemám rád dodnes. :) Podle mne je to jeden z takových "drobných nešvarů", že je sice všechno matematicky úplně v pohodě, ale emocionálně... prostě mínus nemá nikdo rád.

Což by se nechalo pohodlně odstranit, kdyby se střední hodnota posunula z 0 na +4 a tedy by si člověk hodil něco mezi 0 a +8, ale pak by to zase byl větší opruz počítat, že? :)

Jda okolo, ježto jsem taky hrával s malými dětmi (teď už nějak vyrostly, nebo co)

- hodně se mi osvědčil familiár kouzeůníka, hraničářův pes nebo nějaké podobná zjednodušená postava; to dítě dokáže zahrát, baví ho to, a pochytá těch několik málo vlastností, schopností a úkolů.

Jinak ale, po zkušenostech s dětmi, které jsou zvyklé na vyprávění všeho druhu a hráli jsme s nimi častěji, je veliké překvapení střet s dětmi, které se v podobných světech nepohybují.

Mohou být nominálně i starší (9 let a tak), ale ve skutečnosti mají nesmírný problém při vnímání jakéhokoli vyprávění, zejména delšího nebo komplexnějšího (což je v RPG prakticky běžné). Mají tendenci vnímat příběh jako oddělené scénky. Situace, kdy jsou vyzváni k popisu nějaké situace ve hře, prostě si něco vymyslet, vnímají jako traumatizující.

Píše:
Pravidla chápe.
Kluci míbají tendenci víc zkoumat pravidla, holky to tak nebere a raději se vezou. Zajímají je zase vztahy mezi postavami. Normálka.

Akce vyhovuje všem. Pokud se občas něco nezmlátí, tak jsou děti nespokojené.
A snesou i docela drsné hororové scény, překvapivě. Spíš je rozhodí když tak nějak jejich strana nemá šanci.

Píše:
Nejvíc ho baví, když vytisknu z netu slepou mapu dungeonu a on může taky vymejšlet, co v těch jednotlivých místnostech je.
Větší dítě se občas ukáže být víc dungeonmasterem, než hráčem. Ale je to jasná menšina případů. Tak někde kolem 12 let.

Píše:

Jeho dungeon má zajímavou ekologii, vedle sebe tam bydlí elementáli, démoni, nemrtví a všecko možný.

U nás bydlelo v jedné fázi přátelské deinotherium.

Píše:
Když dostane consequence, začne brečet.
Jo, už jsem dítě jednou rozhodil tragickou smrtí NPC. ne zcela plánovaně.

Píše:
Snažím se mu to všecko nějak dát, v rámci pravidel.

A to já ne; dungeonmaster ve mně obvykle vítězí nad rodičem. Pokud se to nevejde rozumně do příběhu, a nejsou ochotni kvůli snu něco vytrpět, mají smůlu.

Píše:
(až mu bude 18, a jeho spoluhráči objeví tuhle debatu, tak mě zabije.)

V tom smyslu bych tě mohl hladce předběhnout; dospělých je většina dětí, se kterými jsme kdy hrál. takže dám když tak vědět.

Píše:
Situace, kdy jsou vyzváni k popisu nějaké situace ve hře, prostě si něco vymyslet, vnímají jako traumatizující.

Nejenom děti. Žel i někteří "dospělí" hráči.

Co začínám vstupovat do dětského světa (jako učitel) tak jedna rada co mi dali v rámci tréninku je, že děti maji rádi hry s jasným začátkem a koncem. Čili z toho mi vyplývá že ten dungeon crawl je nejpřitažlivější (jednoznačně jasný konec - vyčištění).
Že hraje lawful good postavu mi nepřekvapuje. Děti vnímají svět dost černobílé (nevím jestli dané vývojem nebo kulturou, kde většina filmů, knížek a seriálů pro děti opravdu hraje na tutu notu) a nikdo nechce být "ten zlý". Jak ale správně předpovídáš, časem z toho vyroste :-)
Co se popisů týče prý potřebujou mít fakt pocit že to "už znaj". Takže možná bude pro ně mnohem snažší chtít popis úspěšného útoku (a pokud bude tápat tak mu říct ať veme inspiraci z nějakého filmu/hry) a na základě tohoto postupně budovat jejich jistotu v popisování.

Mě teda jakožto otci dvou dětí přijde, že existuje spousta věcí řádově zajímavějších a lepší než je hraní rpg her ať už na počítači anebo u stolu. Párkrát jsem to zkusil, nebylo to úplně marné, ale stejně mi přijde, že na žebříčku toho, co bych s nima rád dělal, je to až někde úplně dole.

Píše:
existuje spousta věcí řádově zajímavějších a lepší než je hraní rpg her

Když na to tak zpětně vzpomínám, tak mne moc zajímavějších věcí nenapadá.
Computer jsem ovšem s dětmi nezkoušel, tam nevím.

No u nás právě prcek chce hrát radši stolní RPG než hry na kompu nebo deskovky. O co nějak vůbec nejeví zájem jsou kartičky (Pokémoni, Magic). Ale na RPG se chytnul ihned.

Mě prostě jen připadá, že existuje mnohem víc věcí, které dětem v tomhle věku prospějí víc a že času je tak málo, že zaplácnout do pokusy o RPG, je prostě škoda.
Taky mi přijde, že víc si ho člověk užije až když je starší a ty dětské zážitky ten zážitek mohou třeba i pokazit... Ale je to jen můj pohled, rozhodně bych to nikomu nevyčítal, ani to nekritizuje, jen popisuju vlastní úhel pohledu.

noir píše:
Mě prostě jen připadá, že existuje mnohem víc věcí, které dětem v tomhle věku prospějí víc

Co podle tebe dítěti prospěje víc, než výborný trénink důležitých sociálních dovedností?

Napadá mne stejná otázka, jako Yorka.
Je plno pěkných věcí, co lze s dětmi provozovat, ale nějak netuším žádnou, která by byla přesvědčivě lepší nebo užitečnější pro jejich duchovní růst.

Ono to zní možná fanaticky a zvláštně od někoho, kdo hraje RPG už opravdu málokdy, ale až mi jednou někde před tím světleným tunelem prolétne hlavou to podstatné ze života, hraní RPG s dětmi, zejména vlastními, tam nejspíš bude.
Jen netuším, která epizoda.

A to nemluvím o tom, že existovala studie, která dokazovala, že hraní RPG (ale tím se myslely hlavně komplexní systémy typu DnD) rozvíjí matematické schopnosti dětí. Jiné věci byly spíš neprůkazné. Taky by mne ale zajímalo, co je o tolik lepší, než RPG?

Asi na to tady není úplně prostor, tak to berte jako brutální zjednodušení. Přijde mi, že už se tady vbourávám do fantazie svých dětí, raději je nechám vytvářet si vlastní fikční světy, než abych jim podsouval své fantazie, o nichž ji ani sám nejsem tak úplně jistý jejich smyslem, kvalitou, povahou... A současně bych raději, aby děti byly nejdřív propojené s reálným světem a znaly ho, než abych je zasazoval do podivné fikce.
Z tohohle hlediska je pro mě přijatelnější malování, hudební nástroj, čtení si, hraní s panenkama, procházka v přírodě, návštěva hospody, jízda autobusem kamkoliv, nechat děti, ať si samy hrají a hledají zábavu, dělání úkolů, kopání do míče, vyrábění z keramiky, plavání, návštěva babička, uklízení, rvačka, čmárání křídou na chodník, mazlení se, hraní si s kočkou, dojení kozy, čištění ptačích hnízd... Cokoliv.
Upozorňuju, že mám holky, kdybych měl kluka/y, asi bych to cítil jinak.
Prosil bych Siriena, aby to vydržel a a k tomuhle postu se nevyjadřoval, jeho názor mě nezajímá.

No my to hrajem večer před spaním, a maximálně hodinu. To výše uvedený se stíhá taky.

noir píše:
Přijde mi, že už se tady vbourávám do fantazie svých dětí, raději je nechám vytvářet si vlastní fikční světy, než abych jim podsouval své fantazie, o nichž ji ani sám nejsem tak úplně jistý jejich smyslem, kvalitou, povahou...

A jak by ses díval na možnost neprozkoumávat vlastní fikční světy, ale fantasii a finkční světy svých dětí? (Třeba takhle.)

noir píše:
A současně bych raději, aby děti byly nejdřív propojené s reálným světem a znaly ho, než abych je zasazoval do podivné fikce.

Přiznávám, že kdyby mě rodiče v dětství "nutili" třeba do hry na nějaký hudební nástroj, asi bych to teď docela ocenil. Na druhou stranu když by mě rodiče pořád jen tahali po babičkách, nutili plavat, uklízet a hrát na hudební nástroj, asi bych se z té reality moc neradoval. Pestrost je celkem podstatný faktor lidského života a platí to imho v libovolném věku.

Noir: vyprávěl jsi jim někdy pohádku, kterou jsi narychlo splácal? Mě bylo jako malému vyprávěno a i když to byly smíšeniny všeho možného, tak jsou to rozhodně věci, které mi utkvěly a moc mě bavily.

Noir:
No, mne v mládí nutili hrát na hudební nástroj, a byla to jedna z nejotravnějších částí mého života dodnes.
Výtvarné nadání nemám, protože moc nemám optickou paměť.

A to jsou asi tak ty věci, kde se nejvíc rozvíjí vlastní fantazijní světy z tvého seznamu; zbytek je prosté o něčem úplně jiném. Ani lepší, ani horší; jen jiný, mimoběžný.

Hodně malé dítě ještě neumí tvořit vlastní světy. Tvořit je začne, když k tomu má nějaké podněty; třeba mu v mládí vyprávěli pohádky a tak. Tím je samozřejmě ovlivněno cizími vizemi; to už tak máš; žádná myšlenka není úplně původní.
Jediná obrana před cizími myšlenkami je nemyslet vůbec.

Takže si myslím, že příběhy (třeba zrovna pohádky), filmy, comics, když začnou číst, jsou svojí funkcí velmi podobné RPG hře, ale RPG hra je při tom ještě komplexnější a umí ještě víc; například má v sobě ten sociální rozměr.
A dobrý příběh umí v sobě schovat taky plno implicitních informací, o tom, jak funguje svět v realitě. I když je zdánlivě o upírech nebo mimozemšťanech.

Vojtěch: Samozřejmě, tohle ale pokládám za něco trošku jiného... Chápu, že ta hranice je hodně rozmazaná, ale impro-povídání tak úplně za RPG nepovažuju. Stejně tak, když si při sekání dřeva nebo obracení sena "hrajeme" Munchhausena - beru to spíš jako konstruktivní povídání než RPG

Sparkle: Předškoláci :) U nás večer nefungovalo nic než čtení nebo zpívání, holky mají dost divokou fantazii - a když jsme zkoušeli dělat aktivnější věci (zejména mentálně), hodně špatně spávaly a budily se pak.

WW: Pokud dítě hraje s rodičem, o čemž je tady řeč, tak kde je nějaký sociální rozměr? A klidně přiznám, že jsem na to blbej a takové příběhy hrát neumím/podvědomě nechci - prostě mi to nefunguje...

noir píše:
klidně přiznám, že jsem na to blbej a takové příběhy hrát neumím

Děti to ale téměř určitě umí. A dneska už máme celkem dobře probádanou metodologii, jak té jejich fantasii dát nějakou pevnou kostru, o kterou se příběh opře.

York: Mě na tom nic neláká. Fakt ne. Věřím, že pokud budou chtít, tak si k tomu najdou cestu samy, ale takhle bych si spíš jen něco kompenzoval já, než abych připravoval zábavu pro děti.

noir píše:
takhle bych si spíš jen něco kompenzoval já, než abych připravoval zábavu pro děti

Proto jsem právě připojil ten odkaz. Nepřipravuj, rovnou se bav s nimi. Děti své hry taky nepřipravujou, všechno je čistá improvizace. Třeba ti to bude fungovat...

Noir píše:
Pokud dítě hraje s rodičem, o čemž je tady řeč, tak kde je nějaký sociální rozměr?

hrávali jsme - a velmi vzácně si ještě zahrajeme - oba rodiče s dětmi a k tomu třeba s další rodinou přátel nebo jejich částí, obsahující další děti.
Takže situací, kdy je třeba řešit dohadování o pokladu, nebo o spolupráci v rámci nějaké složitější akce, bylo plno. A někdy vyžadovaly i oběť, kompromis a jiné podobné věci.

Ze zkušenosti vím, že je daleko mocnější vysvětlovací nástroj situace, kdy je v pokladu právě jeden kouzelný meč pro tři dobrodruhy, než vyprávění o tom, kterak se Honza rozdělil o buchty s kouzelným dědečkem.
To, že se nějaký Honza rozdělil, to nevyžaduje tu osobní oběť. A důvěru, že příště zase nechají ostatní ten kouzelný artefakt mně.

Píše:
A klidně přiznám, že jsem na to blbej a takové příběhy hrát neumím/podvědomě nechci - prostě mi to nefunguje...

Vždyť ano. Každej jsme nějakej a každý má děti s různými dispozicemi.
Já chtěl jen podpořit Sparkli, že mám v něčem podobnou zkušenost, a ta je až překvapivě pozitivní.

Jo, a je zajímavé, že vzájemná hra velmi mladých hráčů funguje sice taky, ale podstatně hůře a je mnohem méně stabilní. Tak se mi alespoň jevilo po různých pokusech, které za mne udělaly děti.

Wild West píše:
Jo, a je zajímavé, že vzájemná hra velmi mladých hráčů funguje sice taky, ale podstatně hůře a je mnohem méně stabilní. Tak se mi alespoň jevilo po různých pokusech, které za mne udělaly děti.

Tohle si právě myslím taky. Přímou zkušenost s tím ale nemám, kromě mlhavých vzpomínek na svoje vlastní dětské hry.

Imho ale spojení dětské fantasie a pevného rámce, který hře dá někdo starší, může fungovat velice dobře. Spíš než vymýšlet pro děti nějaké dobrodružství předem bych je ale nechal tvořit samotné a vedl to otázkami, např:

"Mám zlatého draka."
"A je starý a moudrý, nebo to je mladé nezkušené dráče?"

K tomu sociálnímu rozměru - to se netýká přímo RPG ale moderní deskovky. Přišel k nám na návštěvu jiný šestiletý kluk co se zajímal akorát o dinosaury a jeho máma měla problém nadchnout ho pro cokoliv, co nemělo dinosaury. Daník mě poprosil, ať vytáhnu deskovku Formula D, a jak jsme to začli hrát, druhý děcko se přidalo a při další návštěvě to chtělo hrát zas. Máma vyjukaná, že děcko projevilo zájem o něco novýho. Ona tu hru taky pochopila a nakonec jsme ji hráli všichni čtyři. Žádná jiná aktivita nás nedokázala spojit takhle všecky čtyři dohromady. Ani chození na hřiště, ani vypuštění dětí ve volným hraní, ani míč, ani kreslení.

Jestli za náma přijedou v létě na chalupu, zkusím je zapojit do RPG. Uděláme dungeon s dinosaurama :)

Noir: tak mojí reakci nečti, neni nic jednoduššího. Pokud to teda zvládneš.

Přijde mi, že stavět to stylem "buď budou hrát děti RPG nebo dělat to a tamto" je falešné dilema. Můžou dělat oboje. Taky nemusí dělat totéž pořád, že...

...a ohledně reality... nevim, děti si stejně hrají v nějaké své fikci která s realitou obvykle nemá vůbec co dělat. A inspirují se k tomu filmy, knížkami, hrami... nějak moc nevidím rozdíl od RPG.
Nemluvě o tom že RPG není jen DnD a fantasy. Třeba takové hraní dětí v prostředí Changeling může být nakonec realitě bližší fikce než normální dětská hra.
Kromě toho tu jsou dokonce hry přímo cílené pro děti, jako třeba Shadows atp. (moc se v těhle neorientuju, nikdy mě moc nezajímaly).

A věřím tomu že děti dokáží do hry vložit snadno i vlastní fantazii.

(na druhou stranu se Ti nedivím, osobně mám obdiv k jakémukoliv rodiči co má trpělivost hrát s malým dítětem RPGčko - zejména když to je sám RPGčkař. Mám dost pochybnost, že bych na to sám měl nervy, od RPG nějak intuitivně čekám něco co pochybuju že bych při hraní s dítětem dostal, takže naprosto chápu že někdo zvolí pro společný čas spíš jinou aktivitu)


Alnag: kdysi jsem někde četl, že RPGčkaři jsou míň xenofobní, mají míň předsudků a jsou otevřenější zkušenostem. Ale byla to deskriptivní studie, těžko říct kde je kauzalita, dost možná to je dané spíš tím kdo k RPG tíhne než tím že ho hraje.

Píše:
Alnag: kdysi jsem někde četl, že RPGčkaři jsou míň xenofobní, mají míň předsudků a jsou otevřenější zkušenostem. Ale byla to deskriptivní studie, těžko říct kde je kauzalita, dost možná to je dané spíš tím kdo k RPG tíhne než tím že ho hraje.

Nesmysl. Proč myslíš, že vždycky hraju za lawful good elfího paladina? Xenofobnější mrchu by si marně hledal.

když si zavzpomínám na dávná léta, kdy jsem byl malý..tak jsme vlastně hrávali pořád nějaké "rpg". Celá grupa jsme byli občas rytíři a válečníci, prolézající starou stodolu v džízídý. Piráti či trosečníci. ruští partyzáni. policajti. kombojové (nikoliv kombajnéři, ale kovbojové). Vžívali jsme se do různých rolí, vymýšleli příběhy i to co nás kde čeká. jeli jsme na stojícím žebřiňáku a někdo hlásil, co nás všechno napadá a my jsme to kosili...:). No není to roleplaygame? :)

Merlin: klíčové - s rodiči? :)

Noir: nikoliv :)

No právě. To je právě to, co jsem se snažil napsat - přijde mi troufalé vbourávat se tam, kam si myslím, že úplně nepatřím...

... ale s malými dětmi zjevně jo.

WW: i s většími..on to byl průřez...tak od 6-12/13 :)

A co bojovky na táboře, vymýšlené vedoucíma? To je taky nežádoucí vbourávání?

Sparkle píše:
A co bojovky na táboře, vymýšlené vedoucíma? To je taky nežádoucí vbourávání?
tady mohu doplnit, že mé tábory jakožto hlavního vedoucího či programáka byly vždy na "středověké" nebo "fantasy" téma...hry motivované scénkama, všichni vedoucí celý tábor v kostýmech atd :). děti se pravidelně vracely.
Poslední tábor co jsem dělal byl pod názvem "Dračí doupě", děti měly avatary, v reálu vydělávaly peníze při hrách, za ty nakupovaly vybavení avatarům a pak s nimi plnily questy na "desce". oddíl se vždy rozdělil na dvojice, trojice atd. podle náročnosti úkolu (cílem bylo splnit úspěšně co nejvíc misí/bojových i nebojových), aby oddíl mohl postoupit na další level a tím pádem i avataři.
Závěr vyústil do epického boje s černým drakem :)

Televize, knihy, počítač, zprávy, historie, přírodopis, všechny vjemy by si mohl pomalu nacpat do "vbourávání se".

Sparkle: Vedoucí není rodič. Ty role jsou fakt úplně jiné, vyzkoušeno ve všech podobách - jako dítě na táboře bez rodíče, dítě na táboře s rodičem, otec dítěte na táboře s dítětem jako vedoucí i otec na táboře jako otec, a ne jako vedoucí...

Colombo: Ne.

Noir:

Trpíš fixní ideou, že se téma jmenuje "hraní RPG rodiči a dětmi". Nejmenuje.
Jinak bych se asi se Sparklí v tomhle moc nehádal, protože si to téma vymyslela.

Stran těch táborů - i v dobách, kdy u nás ještě RPG nebylo známo, existovaly táborové hry. Tematické, připomínající někdy LARP, někdy divadlo, někdy jakési složité sportovní utkání, někdy hledání pokladu.
Plno lidí si vlastně pamatují z těch táborů zejména ty hry.

Takže se v čarovnou moc her, výchovnou a zřejmě i program vyplňující, věřilo odedávna. Já tomu věřím rozhodně; určitě víc, než evangeliu.

noirovo oblíbené autoritativní "ne" bez sebemenšího vysvětlení... taková víra ve vlastní kredit - a já že sem prý arogantní

add: jako nehodlám rozporovat že to tak noirovi samotnému nemusí připadat a dokážu si představit kdejaký relativně i validní důvod, ale ono taky vice versa a asi i o dost víc

Ja jsem zkousel hrat rpg se svoji mladsi sestrou. Je mezi nama docela velky rozdil, tak 14 let, nevim presne :)

Ji to strasne bavilo a me strasne nebavilo. Pojmul jsem to teda hodne interaktivne a nechaval jsem ji casto vybirat, vypravet, kreslit. Mel jsem hodnou a zlou kostku a buhvi co jeste. No byla z toho nadsena a pak se parkrat ptala kdy budem hrat priste, ale nechal jsem to vysumet.

Tehdy mela okolo tech 6 let.

Kdybys vytrval, mohla začít za pár let GMovat a pak už bys od toho měl pokoj :)

WW: Ne. I ano. Téma se sice jmenuje tak, jak píšeš, ale řešil se tu případ Sparkle, která hraje se svými dětmi ("Začala jsem hrát regulérní RPG kampaň se synkem 6 let". Na to jsem reagoval a k ničemu jinému se nevyjadřuju. Nemám žádné jiné ambice, jen reaguju na to, co Sparkle psala a co řešila.

Včera se kluci u hraní poprali. Ten mladší se do toho začal zapojovat tak, že ukazoval na mapě dungeonu a říkal "tam jdu" "tam jdu" a starší protestoval, že tam se jít nedá, že tam jsou překážky. pak jsme se nějak dohodli, že mladší si může po mapě chodit jak chce "jako že duch" a starší chodí regulérně. To je na chvíli uklidnilo, pak ale ten mladší chtěl něco kreslit do mapky a to už starší neakceptoval a vrazil mu facku a začli se prát. :)

Poučení, každej musí mít vytištěnou vlastní mapu.

Ze zkušeností se sourozenci: Vše ve dvou kopiích, každému extra. Potvrzuji :)

Teda rvát se u hry, neuvěřitelný. Každého posadit na jednu stranu stolu, přidělit staty a powery, dát do rukou kostky a nechat je ať si to odházej na férovku.

Tak děcka to RP vzali holt vážněji a zabrousili spíš k LARPu, no... ;)

No, to je další věc. Oni mají stejně silný postavy. Protože ten starší nebyl ochoten akceptovat, že bráška bude mít vyšší dexteritu než on.

Sparkle píše:
Oni mají stejně silný postavy. Protože ten starší nebyl ochoten akceptovat, že bráška bude mít vyšší dexteritu než on.
Taková krásná příležitost začít děti učit, že svět není fér :D

joke, ale četl jsem příhody otců-zapřisáhlých-grognardů ochotných přetrpět slzy a křik dokud potomstvo neakceptovalo postavy generované 3d6-in-order a nahazování HPček na prvním levlu :D

Píše:
joke, ale četl jsem příhody otců-zapřisáhlých-grognardů ochotných přetrpět slzy a křik dokud potomstvo neakceptovalo postavy generované 3d6-in-order a nahazování HPček na prvním levlu :D
Nic tě nedonutí řešit problémy kreativně víc, než hraní fightera se dvěma hit pointama :)

v point buy systému to je hezká příležitost ukázat, že všechno něco stojí :D

Ke straně jedna. Mě je třináct, ale už v osmi jsem chápal, že mezi zlem a dobrem je úzká hranice. Nejradši hraju za lehce zlé postavy. nechápu proč házíte všechny do jednoho pytle. Mně je jasné, že děti podle nepřemýšlejí tak jako vy, ale to k věku prostě patří. Pokud se vymyslí dobrodružství dobře tak jej dokáží s úspěchem a radostí ze hry hrát i předškoláci

A ještě jedna věc. jak říká Sirien na str.2 souhlas. Já asi jako všichni jsem už ve školce hrál s dětma venku na rytíře, vesmríné dobyvatele, dinosaury.
Ano, souhlasím. Zapojením dětské fantazie do jakékoli hry vznikne něco co bude bavit nejen je ale i vás

a hele, něco co je mi momentálně blízké :)

Mě doupě tak nějak přestalo bavit, ztratilo kouzlo. Možná jsem si jen potřeboval od něj odpočinout, pravd. Pak můj syn objevil krabici s Dnd 3e starter setem a ty figurky a mapa se mu samozřejmě moc líbily. Hrál si s tím sám dle svého, a samozřejmě vyzvídal, k čemu to je a jak se to hraje. Já neodolal a zkusil mu to podat. A protože RPG fakt není nic víc než co děti dělaj dnes a denně, jen ta kostka je tam navíc, tak ho to docela bavilo..

A musím říct, že mě vážně překvapila jedna věc - velmi záhy pochopil že nej hra je pro všechny, když jsou síly relativně vyrovnané. Jednoznačná převaha na libovolné straně je nuda.
Jo a občas chce dělat DM.. jednou už vedl hru, kde jsem hráli postavy my s Alekem a dalším kámošem. Tři veteráni RPG. A i když to byl klasika dungeon crawl, bavilo nás to všechny :) dokonce do tý míry, že mu kámoš začal vyčítat taktiky vůdce záporáků, jako kdyby to byl dospělák :D Bál se že prohraje.. a ukázalo se, že když jsme se fakt hecli, dokázali jsme vyhrát :)
Takže malej měl lepší odhad (a dokázal zmírnit nasazení příšer, aniž by to bylo trapné), než dospělý.

Jako ve všem, tak i v doupěti se nejdřív musel naučit orientovat. Snažím se mu nenutit žádné mechaniky, dokud o ně neprojeví zájem. Chápe, že každá hra potřebuje pravidla a nemá problém se jim přizpůsobit, když se podají na nějakých příkladech. Ze začátku neměl vůbec zájem hrát postavu déle než jednu hru, pořád jsme dělali nové. Teprve když jsem mu popsal proč se mi to líbí a vyzkoušel si, jaké to je získat vyšší lvl a něco do vybavení, tak se mu to zalíbilo.

Jo a taky se mi líbí, že někdy chce hrát 3 dny v kuse a pak se týden o doupěti nezmíní. Má prostě větší rozum než táta :D

Rytíř: Jo tak jsem to myslel

Rytíři,
tak to je bomba. Chybí ti jen, jak je to dítě veliké, protože to má hodně velký vliv na plno věcí.

Poznamenávám, že vlastně hodně věcí, o kterých jsem tu kdy psal, bylo hráno s dětmi, různě starými.

Aha, pardon, věk mi nějak vyklouzl.. myslel jsem že jsme ho psal. V srpnu mu bude 7 let, doupě ho začalo bavit až tak kolem Vánoc. A chodí do školy, takže už si sám čte a píše deník postavy, případně potvory.. :) to mi přijde taky důležitý mezník.

Má ještě sestřičku, 4 letou princeznu, která chce občas hrát taky, ale ta neudrží pozornost a rychle ztrácí zájem, na ní je to moc nuda, furt jen do něčeho bušit a ještě jen jako, kostkama.. pch. :) ale její trpaslík bušící o půl těla vyšší kostlivce kladivem do hlavy byl stejně boží :D
Ona je děsnej prcek a tak mi prostě věrohodně ukázala, jak si ho trpoš chytne, stáhne dolů a praští.. Naštěstí ne na mě, ale na bráchovi, mě by z toho bolela hlava. Nádhera, zasmáli jsme se jako dlouho ne. :)

Hral jsem d nekolika detmi v tomhle vekuy a dost je to bavilo.
Mimochodem na začátek hraní s detmi odporučím vzburu na Astre od Maelika

Aku hru by ste oporucali pre zaciatocnika PJ, ktory to chce hrat s detmi (10r, 7r)? DrD, DnD, DH, alebo JaD? Neviem sa zorientovat, ktore by bolo najjednoduchsie a najzaujimavejsie pre nich. Ja osobne mam skusenosti ako hrac s DrD este z vysky.
Momentalne hrajeme stoluvu hru Descent so synom (10r) cez apku, a je velmi nadseny. Dceru (7r) to az tak nebavi, tak mozno, ked bude mat svoju postavu, mozno ano.

RodDeLawry: Tohle téma se probírá poslední roky v této diskuzi: RPG pro úplné nováčky. Projdi ji a pokud budeš mít další otázky, ptej se asi raději tam. Chápu, že nováček ≠ dítě, ale tamta diskuze je o obojím a už tam proběhlo mnoho názorových výměn, tak ať se to tu nerozjíždí celé nanovo. :)

Spoiler: Každý doporučuje něco jiného a najde se mnoho takových, kteří z těch jmenovaných nedoporučí pro děti na prvním stupni ani jedno.

RodDeLawry píše:
Aku hru by ste oporucali pre zaciatocnika PJ, ktory to chce hrat s detmi
Jarik tuhle nedávno doporučoval do češtiny přeložený RPG systém Lone Wolf. ;-)

Jo. Se jukni na nějaké moje video o LWAG. A pochopíš.

A kde ho najdu?

YT. Kanál Johnjarik.
Jedu z mobilu... link až večer.

Stačí takhle, dík.