Střípky Mezoameriky: Zbraně a zbroje

Obsah článku:

Kontaktní zbraně a jejich vývoj

Od kyje k palcátu

Jednou z nejjednodužších zbraní je kyj. Jedná se o těžkou ke konci rozšířenou tyč, ať už ze dřeva, kamene či kosti. Jeho existence je prokázána už v paeolitu. U této, často obouruční, zbraně jde o to vyvinout co největší údernou sílu, k čemuž pomáhá i její vysoká váha, to však znamenalo, že kyje byly těžké a neobratné.

Z kyje vedly tři vývojové cesty, tři různé nápady jak vylepšit kyj. Nejrozšířenější cestou bylo odlehčení kyje a nahrazení váhy celého kyje jen těžkou hlavicí. Kyj byl celkově lehčí, lépe ovladatelný a jeho útočný potenciál zůstal, díky těžké hlavice, v podstatě stejný. Tento způsob byl běžný v Jižní, Střední i Severní Americe. Postupně se tak tyto kyje proměnily v nám známe palcáty. Americké palcáty, stejně jako ty evropské, jsou tvarově značně rozmanité. Ovšem na rozdíl od evropy se nestaly symboly vládců, na to zde byl atl-atl.
Mayové měli v oblibě palcáty s kamennou hlavicí, dokonce známe i celokamenné kyje. V Jižní Americe máme spoustu měděných hlavic a konečně Aztékové používali raději dřevěnné. Například cuahololli byl kyj s velkou dřevěnou koulí na konci. Severoameričtí indiáni měli dřevěnou tyčku ve tvaru L s kamennou koulí připevněnou na kratší konec. Upevnění bylo taky poměrně zvláštní, kamenná hlavice se vložila do namočenné kůže a tento utěsněný "váček" se připevnil na mírně vydlabané místo na konci kyje. Jakmile kůže uschla, stáhla se a tím pevně fixovala hlavici. Těmto a podobným kyjům zde říkali tomahawk.

popis: dvě incké, dvě mayské a dvě močické hlavice

 

Druhá cesta spočívala ve vložení ostrého kusu kamene do hlavice kyje. Ten tak navíc k drtivému zranění přidal i bodné. Tento způsob byl rozšířený zejména v Mesoamerice, začali s tím Zapotékové roku 200 n.l, oni tam měli vůbec takovou úchylku vkládat do všeho ostří z pazourku nebo obsidiánu. Velký kus kamene však zvýšil váhu už tak těžké zbraně a ta se stala neobratnou. Proto došlo k zeštíhlení konstrukce a změny myšlenky, nešlo o to soupeře zranit silou samotného úderu, ale poranit ho pomocí ostrého střepu. Původně masivní dřevěný kyj se proměnil v poměrně lehkou tyč či palici se spoustou menších ostnů nebo jední větším. Tak vznikly třeba krumpáčovité kyje severoamerických indiánů. Ty, když byly vybaveny ještě hlavicí na druhé straně, připomínají evropský bojový krumpáč či krátké bojové kladivo. Kyj byl natolik lehký, aby se dal používat jen jednou rukou. Válečník tak mohl používat štít, což značně zvýšilo pravděpodobnost že přežije. Tato cesta byla oblíbená zejména u Mayů, kteří preferovali obsidiánové kyje s mnoha hroty i po tom, co zde byl zavlečen obsidiánový meč.

Třetí a poslední cesta vývoje zbraní neměla na svém konci palcát, ale meč. Zaslouží si tak vlastní kapitolu.

 

< Kontaktní zbraně a jejich vývoj >
Úvod Zrod obsidiánového meče
Napsal Colombo 13.03.2011
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 14 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.11088609695435 secREMOTE_IP: 3.80.173.25