Právo a spravedlnost Orionu

Před nějakou dobou jsem na dotaz, jaký právní systém by byl nejvhodnější pro náš herní svět, byl vybídnut, abych ho trochu popsal, že mi s tím pomůžete. Takže, zde je, co o Orionu zatím víme.

K obecné povaze světa
Na Orionu hrajeme už hodně dlouho. Objevoval jsem ho spolu s postavami, a protože oni ho prošly jen malý kousek, zbytek je zahalen v mlhách nevědomosti. Pro jednoduchost jsem se v něm držel panteonu popsaném v Dnd 3,5e a také jeho kosmologie.

Obecně bych to řekl asi tak, že se mi nechce svět moc řešit, chci si hrát a ne si mořit hlavu se zeměpisem, národohospodářstvím a kulturou :)

Popsaný máme zatím jediný kontinent, který má být ústřední silou světa. Postavy se pohybují ve značně civilizovaných zemích, kde už dlouhá léta panuje mír a prosperita. Charakterem připomínají středověkou Evropu, stejná zeměpisná šířka i přibližně podobný tvar. Jen velikost je asi trochu menší. Rozvrstvení obyvatel a technologie odpovídá cca letům 1450 - 1650, jak se nám co líbilo a co jsme znali. S jedinou velkou výjimkou, zatím jsem se vyhýbal střelnému prachu.
Království na tomto kontinentě je pět, mají velmi podobné kulturní dědictví, protože vznikla po rozpadu velkého impéria, které kdysi sjednotilo jazyk, míry a váhy, vytvořilo hustou síť dobrých cest. Zákoníky jednotlivých království se sice v drobnostech liší, ale všechny vycházejí z práva platného v tomto království. Těmto pěti královstvím se říká Severní Liga.

Sice již hrajeme podle 4e, ale rasy zůstaly klasické - zdaleka nejvíce je lidí, jsou tu ovšem i elfové, trpaslíci a hobiti. Mají vlastní samosprávu, případně vlastní království a ty zatím řešit nechci.

Zajímá mě právní systém Severní Ligy, konkrétně největšího království Ligy, Andalusie.

Dále uvádím, co jsem zatím o Orionu sepsal; na zbytek se ptejte, rád odpovím.

Severní Liga

Jedná se o volné společenství pěti lidských království, která se kdysi spojila proti mocné Stygii a jejím nekromantům. Jeho členy jsou, v abecedním pořádku: Andalusie, Bogoma, Riga, Riva a Sorelis.
Spojení vydrželo i po válce, i když bylo načas přerušeno obdobím bratrovražedných bojů a občanskými válkami. Ligu dalo dohromady zejména úsilí knězů těch bohů, kteří v konfliktu se Stygií nejvíce lidem pomohli. Tito bohové jsou zde dodnes uctíváni a každý jeden bůh má v jednom království vždy dominantní roli. Jejich jména uvádíme v takovém pořádku, jaký náleží jejich úctě a vznešenosti.
Pelor zvaný Zářící, Heironeus zvaný Nepřemožitelný, Sv. Gisbert a Kord známý jako Rváč.

Pelor je nejvíce uctíván v Andalusii a Bogomě. V Sorelisu je nejváženější Heironeus, v Rivě Kord a v Rize, matce měst, sv. Gisbert.

Bogoma sousedí s Andalusií, stejně jako ona se rozkládá na velké, úrodné pláni. Sorelis je hornatá země pod Ledovými horami, Riva je horká země na jihu se skalnatým pobřežím, výbornými přístavy a četným loďstvem. Riga leží na rozhraní Rivy, Bogomy a Andalusie, v zálivu na velké skále u pobřeží. Je to městský stát, který se stal centrem náboženství a obchodu.

Šlechta a její tituly

V Andalusii uděluje vyšší šlechtické tituly pouze král. Jedná se o titul hraběte a barona. Do rytířského stavu mohou povyšovat i tito urození pánové, mohou také darovat nebo propůjčovat lénem svou půdu. Vyšší šlechtic má půdu darem od krále a jeho titul je dědičný, s tím, že musí být při přejímání z otce na syna nebo jiného mužského dědice potvrzen králem.
Základní výsadou každého šlechtice je, že je osvobozen od daní. Má ovšem povinnosti vůči lidem, kterým vládne, i svému králi nebo urozenému pánu, v jehož kraji má léno. Svěřené léno může ten, kdo ho propůjčil, kdykoli oné osobě odebrat, klidně i bezdůvodně. To se ovšem nedělá, pro takový čin je třeba závažný důvod v podobě zrady nebo těžké neplnění povinností.
Darovanou půdu smí odebrat pouze král a to až po konsensu Královského sněmu, na kterém se k tomu shodnou všichni vyšší šlechtici (vyjma provinilce, samozřejmě).

Povinnosti vyššího šlechtice
1. Bezpečnost životů a majetku obyvatel i poutníků.
2. Obrana země před útoky, povinnost dostavit se se stanoveným počtem vojáků v patřičné zbroji a výstroji, pokud král vyhlásí brannou hotovost.
3. Chovat se dle dvorní etikety.
4. Vzývat dobré bohy a podporovat jejich kněze.

Povinnosti nižšího šlechtice
1. Chovat se čestně a zdvořile.
2. Dostavit se osobně v patřičné výzbroji, případně se stanoveným počtem vojáků, na brannou hotovost nebo když ho o to požádá lenní pán.
3. Vzývat dobré bohy a podporovat jejich kněze.


Dále jsou uvedeny šlechtické hodnosti a tituly, jak jsou známé v Andalusii. Jsou seřazeny dle důležitosti od nejméně významného po nejvyšší.

Šlechtic (pán) - uděluje se například za bezúhonnou 30-ti letou službu ve vojsku, za výjimečné činy pro blaho království nebo pána. Pokud je svázán s lénem, šlechtic se nazývá zeman. Je-li šlechticem měšťan, bývá někdy titulován baronetem. Za výsadu být jmenován šlechticem je dotyčný povinen zaplatit 105 dukátů. Nejedná se o dědičný titul, nejstarší mužský potomek má však velkou šanci na přiznání titulu otce, pokud o něj bude stát. Lenní pán může poplatek za jmenovací dekret samozřejmě odpustit.

Rytíř (rytíř) - jedná se o čistě nedědičné postavení, udělované na základě vojenské zdatnosti a vybavenosti. Je to doživotní titul, který mohl být odejmut pouze králem, za provinění proti rytířským ctnostem.
Podmínkou jmenování je přísaha dodržování rytířského kodexu. Poplatek za jmenovací dekret činí 140 dukátů, bývá však obvykle odpouštěn.

Baron (svobodný pán) - patří k vyšší šlechtě, titul je tedy dědičný, ale vztahuje se pouze na pána rodiny. Ostatní členové byli pouze šlechtici, případně rytíři.
Pro jmenování bylo zapotřebí, aby zásluhy o veřejné blaho rod prokázal ve více generacích. Poplatek za jmenovací dekret činí 315 dukátů.

Hrabě (urozený pán) - titul se uděloval pouze lidem s "dlouhým rodokmenem", dědil se a vztahoval na všechny příslušníky rodiny. Poplatek za jmenovací dekret činí 630 dukátů.

V Andalusii je asi (50 ?) mocných rodů a na (1000 ?) šlechtických rodin. Z nich však sotva třetina se mohla vyrovnat středně bohatým měšťanům. Polovina rytířských rodin nemá majetky větší než 10 kop dukátů, čili jsou na úrovni bohatších sedláků.

Náboženství

V Lize severních království jsou uctíváni dobří bohové známí též jako Čtveřice: Pelor zvaný Zářící, Heironeus Nepřemožitelný, Sv. Gisbert a Kord známý jako Rváč.
Pelor je nejvíce uctíván v Andalusii a Bogomě. V Sorelisu je nejváženější Heironeus, v Rivě Kord a v Rize, matce měst, sv. Gisbert.

V každém království Ligy má jeden ze Čtveřice vždy dominantní roli. Jeho chrámy a kněží jsou v každém větším městě a na dvorech šlechticů a panovníka. Ochrana a podpora jejich víry je ukotvena v zákonech. Ve větších městech a výjimečně i na menších městech nebo v samostatných klášterech, je možné se setkat jak s kněžími ostatních bohů Čtveřice, tak i dalších bohů, kteří nejsou v Lize tak oblíbení.

V Lize panuje náboženská snášenlivost, zákony zakazují pouze uctívání bohů pomocí lidských obětí a temných rituálů čerpajících moc z Pekla nebo přivolávající tam odtud pomoc. Kněží zlých bohů mají ovšem veliké potíže se založením svého svatostánku a jsou pak pod ustavičným dohledem kněží Čtveřice i místního pána.

Mystická magie

Magie kouzelníků a čarodějů není sice v zemích Ligy zakázaná, ale jednotlivé státy se jí pokoušejí kontrolovat. Obecně platí, že je na ní nazíráno s větším podezřením, než na magii knězů Čtveřice.
Andalusie má proslulou Královskou magickou akademii (KMA), velikou školu mystického umění, která je v sídelním městě. Kdokoli chce čarovat na území Andalusie, musí mít osvědčení o nezávadnosti své magie a svého charakteru od lektorů této univerzity, jinak mu hrozí vysoká pokuta, případně vězení.

Ve výjimečných případech uděluje KMA nejen doktorandum, ale i profesorium, což dává ctěnému mágovi možnost učit vlastní žáky a propůjčovat jim osvědčení, jako by je odsouhlasila lektorská rada KMA.
Osvědčení má podobu kovového medailonu (kvalita kovu se liší dle zámožnosti žáka), který je unikátním magickým předmětem nesoucím jednoznačný otisk svého majitele. Libovolný lektor či doktor KMA má možnost ověřit, zda medailon opravdu patří majiteli a kdy a kým mu byl vydán.

Medailon má ale nejen světský účel; díky němu je možné identifikovat nejen mága na pohled, ale zejména veškerá kouzla, která poslal. Kdokoli dostatečně znalý magie dokáže rozpoznat jednoznačnou auru kouzla nebo magie, kterou ten který amulet vtiskl a zdůraznil u svého majitele. Díky tomu jsou všichni absolventi KMA ve svém používání magie nebývale uvážliví.
Ještě jednu vlastnost medailon má, které si kouzelníci i čarodějové váží nejvíce a je to jeden z dobrých důvodů, proč jít na školy a nechat se "ocejchovat". Podpora magické aury majitele zvětšuje jeho moc; čím zkušenější mág je, tím větší sílu z medailonu získává.

Povaha
Povaha mystické magie je jasná - je nezávislá na božské vůli, žádný z bohů jí nemůže smrtelníkům ani dát, ani odepřít. Mohou se jí jedině postavit svou vlastní božskou magií.
Je to jeden z hlavních důvodů jisté rivality mezi kněžími a mágy. Existuje totiž mnoho teorií, které mají tento fakt vysvětlovat; a kněží se většinou přiklání k těm, které staví mystickou magii do opozice k magii božské.

Původ
Jedna z oblíbených a asi nejrozšířenějších legend praví, že Velký Otec, tvůrce světa i bohů, vytvořil i lidi. A někteří byli nepokojní, zlí a odbojní, záviděli bohům jejich sílu a usilovali o vlastní. Zradili a zabili prý krásnou a důvěřivou bohyni a okradli jí o její moc a rozdělili se o ní. Bohové je samozřejmě pronásledovali, takže někteří vzdorovali a byli zabiti, jiní uprchli a skryli se na nejrůznějších místech. Jejich moc je ale pokřivila a oni se změnili v nejrůznější divné rasy a nestvůry. Tak se zalidnil svět nejen lidmi, ale i potvorami, které jsou povětšinou nepřátelské a zlé, jako jejich prapředci.

Další teorie, vykládaná spíše v učenějších kruzích, zase vypráví o Titánech; obrech, kteří se brodili dávnými pralesy jako člověk strništěm, bojovali mezi sebou, tvořili i ničili z rozmaru a bez plánu. Pak se jim narodili bohové, kteří stvořili člověka k obrazu svému. Jenže titáni chtěli po nějaké době lidi zničit a bohové to nedovolili. Došlo k první, Titánské bitvě.
Bohové nakonec po urputném boji zvítězili a titány, kteří boj přežili, spoutali a zbavili je síly. Vyřízli jim srdce, které ukryli do diamantové hory v daleké pustině, kde nic nežilo. Titáni od té doby leží bez života v zemi, ale nejsou mrtví; jejich srdce bijí, pomalu, ale jistě, a s každým úderem dál vydávají svou sílu. Jenže místo titánům jí dávají všemu okolo, zemi i větru - a také lidem, kteří ovládají tajná znamení a řeč titánů, jež tuto moc poutá a usměrňuje.

Soudy a právo

Právo soudit a trestat podle zákonů zemských a božských má vždy lenní pán daného území, nezávisle na tom, zda se jedná o majetek světský či církevní. Ten má možnost delegovat nižší soudní pravomoc na pověřené osoby, rychtáře, městské rady, kastelány či správce a dokonce se může nechat zastupovat ve výkonu svého práva soudu jmenovaným soudcem, který v jeho jménu řeší odvolání a soudí vážné případy, jež nespadají do výkonu práva nižšího (např. hrdelní zločiny).
Pokud je někdo odsouzen jmenovaným soudcem nižšího práva, má možnost se odvolat k lennímu pánu, nebo jím ustanovenému soudci práva vyššího. Ten může vždy udělit milost nebo jakkoli změnit již vynesený rozsudek.

Náklady na soudní řízení nese obviněný v případě trestního sporu, v případě sporu občanského pak strana, která podala návrh. Soud může rozhodnout, aby jí protistrana, je-li ve sporu poražena, náklady nahradila. Tarify za soudní pře jsou stanoveny výnosem zemského sněmu a jsou jednotné pro všechny osoby království.
Držitelé vyššího práva soudního mohou být souzeni pouze zemským sněmem, nebo tribunálem zemským sněmem ustanoveným k tomuto účelu. Osoby stavu duchovního podléhají jurisdikci církevních institucí a soudů jimi ustanovených.
Přečiny proti víře, heretické a bezbožné konání, jakož i užívání temné magie spadá do pravomoci inkvizice.
Napsal: Rytíř
Autorská citace #81
24.8.2009 21:01 - Jerson
Rytíř píše:
Já nevim, že zrovna tohle tě tak bere... když se můžeš smířit s tím, že magie oživí mrtvý tělo a donutí ho mluvit, vytáhne odněkud vzpomínky, atd.. tak jestli k tomu dodá i drobet vzduchu, to už je fakt detail.. :))

Jasně že mě to bere - nerad bych mrtvolám vyřezával jazyky :-)
Autorská citace #82
25.8.2009 08:54 - Argonantus
No, víte, ono s tím středověkým právem je to poněkud složitější.
Základní problém je, že se toho ví pozoruhodně málo; staré zemské dsky shořely, takže záznamy procesů spíše nejsou, než ano; a pokud jsou, tak jsou to zrovna extrémně podezřelé případy (procesy s templáři, inkvizice). Asi jako by se z našeho práva za pět set let dochovala jen Horáková a Slánský.
Já osobně mohu soudit z práva renesančního, které už je hodně posunuté jinam, ale mám toho k dispozici víc, a můj dojem zdaleka není tak skeptický.

Ve 13. století se zřejmě o tyto věci vedla čilá debata - kterou mohl Eco ve Jménu Růže jen nepatrně přibrarvit, není tak úplně ahistorická; existovali inkvizitoři, zaměření utilitárně na výsledek (=dostat obviněného, jakkoli), a existovali přírodní badatelé, jako Roger Bacon, co dumali nad přírodními pokusy. Takže nějaká ta stopa na místě činu by jim jistě nebyla proti mysli; a fyzikální nemožnost či možnost by je zřejmě přesvědčila.

Takže nejde o to, že by bylo nějak zakázáno užívat normální výpověď svědka, nebo materiální stopy; spíš byl problém v příšerné a notorické důkazní nouzi. Když nebyla balistika, daktyloskopie, mikroskopy, krevní skupiny atd., tak se z těch stop tak moc vlastně vyčíst nedalo.
Boží soud a svědectví přísežných jsou všechno triky, jak soudit alespoň podle něčeho.

Nemyslím, že by výsledky soudních rozhodnutí byly implicite špatné, jak se nám snaží namluvit materialistické učebnice.
Autorská citace #83
25.8.2009 10:10 - DenGrasse
Rytíř píše:
Den Grasse: Jen tak ze zvědavosti, jak dlouho to trvalo, než se začalo na důkazech drobet bazírovat a osoba svědka přestala být tak zásadní svým postavením ve společnosti jako spíš tím, co může dosvědčit?
těžko říct. někde se tyto prvky už objevují brzy (např. ve starém Římě nebo Byzanci tomu tak bylo). obecně tam kde byl vliv římského práva byl proces bližší dnešnímu (rssp. americkému :-) hodně záviselo na právnících), tam kde se uplatňovalo právo severské (hlavně germánské) měli větší váhu ti svědci. francie byla hodně viditelně rozdělená, nejjasnějším znakem bylo dědění, kdy na jihu se po římském vzoru dědilo ze závěti, na severu zvykově.
pokud ve světě nemáš v minulosti implantováno nic jako dědictví po starší civilizaci (což já ve svém mám :-) ) a liga svou sociální strukturou odpovídá spíše středověku, pak bych se přidržel spíš těch svědeckých vážností. můžeš do toho enchat pronikat nějaké vnější vlivy, např. spolky vzdělanců, kteří budou prosazovat jiný přístup nebo nějaké vlivy ze stygie... každopádně ta vážnost svědka není ani dnes v našem právu úplně potlačena, samozřejmě už není prioritní, ale i tak soudy ke společenské vážnosti (např. bezúhonnost) přihlížejí, někdy i formálně, ale dosti často pozaďově.

Jerson píše:
Jasně že mě to bere - nerad bych mrtvolám vyřezával jazyky :-)
stačí mrtvou hlavu posadit na kovářský měch, nahradí plíce dobře :-) nebo do ní vhánět vzduch zespodu jinak. v extrémním případě by se na to dalo i hrát :-)

Argonantus píše:
Základní problém je, že se toho ví pozoruhodně málo; staré zemské dsky shořely, takže záznamy procesů spíše nejsou, než ano; a pokud jsou, tak jsou to zrovna extrémně podezřelé případy (procesy s templáři, inkvizice). Asi jako by se z našeho práva za pět set let dochovala jen Horáková a Slánský.
v čechách ano, ale třeba island skýtá dosti hezký exkurs do toho svědkového práva... a v přednormanské době se to používalo i v anglii, aspoň co jsem četl.
Autorská citace #84
25.8.2009 10:15 - Argonantus
Rytíř:

Viz můj post shora. Pokud budeš tvrdit, že tvůj vyšetřovatel je vzdělaný františkán, který je okouzlen teoriemi o druhé knize a dumá nad loveckými stopami v lese jako Vinnetou a Sherlock Holmes v jedné osobě, pak možná ani nebudeš moc kecat. A možnost zeptat se mrtvoly by ho jistě zaujala, kdyby to šlo a nebyly v tom nějaké další zádrhele (=což je spíš dějetvorná věc).

U Koldína (můj nejčastější zdroj) je celkem zřejmé, že zdravý rozum jasně vítězí, a to často paradoxně i nad římským právem, které se kdovíproč pokládá za pokročilejší; např. v Koldínovi už je rovnost svědectví žen, což římské právo neuznávalo. Jo, zapomněl jsem - Koldín je 1579.
Autorská citace #85
25.8.2009 10:50 - Rytíř
Prima, docela se to blíží tomu, co sem si jako těžký laik představoval.. och, má intuice k nezaplacení jest! :)

Liga dědictví po velké slavné civilizované říši právě že má, v tomhle jsem se Římem inspiroval dost nepokrytě. Dědictví je jazyk, kultura a právě ten systém řízení, práva a tak. Poměrně propracované zákony a ustanovení jsem tedy předpokládal.
Jinak to, že individuální soudce se může projevovat dost jinak než ostatní je jasné a v budoucnu žádoucí, ale právě proto je nutné vědět, co je tedy standardem, aby to netradiční vyniklo :)

Teď se zrovna postavy chystaj zmasakrovat kupce z jiného státu Ligy, který přijel na slavnosti.. jsem zvědav, jak to dopadne. Možná, že první soudní přelíčení není tak vzdálené jak se ještě nedávno zdálo :)))
Autorská citace #86
25.8.2009 12:22 - DenGrasse
Nu pokud tomu tak je, pak máš možnosti v podstatě nekonečné :-) Záleží na soudci jak si bude počínat. Jinak bude jednat fojt ze zapadlé vísky v horách a jinak vzdělaný kněz pověřený soudní pravomocí, to je jisté. Ovšem s tím dědictvím staré říše to není úplně n jednoduché, musíš podědit právní principy, což předpokládá existence starých kodexů, zákoníků, ediktů, sbírek atd. jimiž se soudobí právníci ligy mohou inspirovat. to právo svědecké (resp. pseudosvědecké) bych nezatracoval, určitě se v mnoha oblastech dá použít, ale pokud máš nějaký sofistikovanější proces ve městě, mohou do toho proniknout i ty vyspělejší prvky.
Autorská citace #87
25.8.2009 12:32 - Argonantus
Rytíř:

Jinak soudci jsou poměrně starý vynález, zřejmě starší, než psané právo. Zpočátku tak nějak srůstal s náčelníkem (kněžna Libuše, Šalamoun), a teprve časem se oddělil jakožto specialista; jednak na to nejvyšší šéf neměl čas a nebavilo ho to (musel vládnout a dělat revoluce), jednak se ukázalo, že specializace zajímavým způsobem zlepšuje kvalitu (je to prostě složité řemeslo, jako doktoři a tak), a konečně tudy vedla později cesta k nezávislosti (tedy - soudce mohl rozhodnout proti králi... což je ovšem ve středověku ještě dost daleko).
První doložený český soudce je 1172 (viz povídka Souboj).

Tak asi v kostce.
Autorská citace #88
25.8.2009 12:50 - DenGrasse
Stáří nehraje velkou roli. obecně je známo, že instituce starověkých civilizací byly mnohdy vyspělejší než středověké. Obecně soudní moc patřila vládci nebo státu a jeho jménem ji často vykonávaly jiné osoby. v římě se tím zabývalo mnoho osob jako členů jednotlivých soudů, jejich představení a později ve velké míře prétoři (kteří měli soudnictví od počátku v jurisdikci), ale fušovaly do toho i kněží a sněmy, zejména centurie.
určitě ve středověku často nastával případ, že držitel soudní moci bral rady nějakého učeného právníka nebo mu i přenechával samotnou pravomoc soudit, ale důležité je odkud se odvozuje ta pravomoc a ty plynula vždy z nějakého společenského postavení. jestli byla postoupena někomu jinému, kdo jí vykonával jménem jejího držitele, není příliš významné.
v mocenském boji byla soudní pravomoc jedním z užívaných prostředků. tam prosazoval vévoda v normandii svou moc proti hrabatům tím, že každému přidělil vikomta se soudní pravomocí a v anglii fungovala stejně instituce šerifů. v čechách známe krajské poprávce.
naproti tomu třeba v polsku byla za rzec pospolity soudní moc šlechty neomezená a v čechách to k tomu v některých údobích nemělo daleko, ale daleko víc se to centralizovalo a řídilo jednotně.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.074157953262329 secREMOTE_IP: 54.198.45.0