Pojednání mozkožroutského alhúna Zelixe o stravování jiných ras

Krátká a lehce vtipná povídka o večeři s mozkožroutem. Vznikla po dlouhém dumání nad tím jak asi mozkožrouti vnímají příjmání potravy jiných humanoidních ras. Pro tuto potřebu vznikl (tedy spíše byl vymyšlen) alhún Zelix jež v odstavcích níže můžeme vyčíst jeho zážitky u večeři s kouzelníkem Mordekainenem. Pro hráče by podobná zkušenost mohla být zajímavá na roleplay.


Po mnoha letech svého života ve vyhnanství jsem se setkal s kouzelníkem Mordekainenem. Párkrát jsme si šli po krku ale nakonec jsme našli podobné smýšlení (řekl bych řeč ale to, co vydávám když se snažím mluvit bez telepatie jsou zdá se odpudivé zvuky) o magii. Pozval jsem jej na svou loď a v určitou dobu jsem já i on dostali hlad. V báni jsem měl jednoho konzervovaného draugera a můj nový přítel začal vybalovat co měl v brašně. Samozřejmě že jsem mu nabídl kus mozku ale odmítl. Místo toho začal okusovat bílou měkkou cihlu o níž jsem usoudil že musí být chléb.
Nedalo mi to a musel jsem se zeptat co má k tomu. Odpovědí mi bylo maso. Mé poznatky které jsem si odnesl z kolonie odkud jsem byl vyhnán mi říkali že z masa tito, a mnozí jiní tvorové, získávají živiny. I tak jsem si rýpl a utrousil telepaticky něco o tom že pokud jí maso mrtvoly tak je ghúl. Mále mu zaskočilo. Snažil se mne přesvědčit o to že si maso ohřívají aby bylo lepší, ale odpověděl jsem mu že vyjma masa a upravených obilovin jedí kdeco co vyroste ze země a není jedovaté nebo plody které ještě nehnijí. Mozek jež jsem u toho jedl byl trpký a trochu hořký ale sladcí elfové došli minulý týden. Mordekainen po našem rozhovoru už se mnou nikdy nejedl ve stejné místnosti.